Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 18.11.2003
Svátek má Romana




  Výběr z vydání
 >NÁZOR: Dva pohledy
 >ARCHITEKTURA: Hotel Jalta v Praze aneb architektura mezi Moskvou a Bruselem
 >KOMENTÁŘ: Českotelevizní zmatení jazyků
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Svobodu, svobodu!
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Nechutnost zvaná regiony
 >PSÍ PŘÍHODY: Rvačka se dnes nekonala
 >DOPRAVA: Povinné ručení řidiče je problém na stole
 >MÉDIA: Václav Klaus v Hardtalku
 >FRANCIE: Jeden za všechny, všechny za jeden a dva za čtyřmi
 >EKONOMIKA: Všechny indexy vzhůru?
 >PENÍZE: Mýty stavebního spoření
 >HISTORICKÝ DOKUMENT: 17. listopad - Mezinárodní den studentstva - památka Jana Opletala a dalších českých studentů umučených německými fašisty.
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Minicon aneb Končí sci-fi sezóna
 >NÁZOR: Česká ústavní trapnost pokračuje
 >FEJETON: Foto Langhans

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
18.11. ŠAMANOVO DOUPĚ: Svobodu, svobodu!
Jan Kovanic

Co jsme si vybojovali, či spíše, co nám spadlo do klína v listopadu 1989? Řekl bych, že svoboda. Spousta frakcí v KSČ a spousta frakcí v Chartě a spousty tu- i cizozemských tajných služeb plánovaly každá svou vlastní hru. Vyhráli ji však pěšáci na šachovnicích náměstí a ulic. Na samém počátku nebylo až zas tak historicky jasné, jestli na ta náměstí nevyjedou věže tanků a jezdci policie. Střelci se připravovali obsadit střechy kolem Václaváku. Nebylo to jen směšné gesto, zvonit klíčemi a volat: "Svobodu, svobodu!"

Otevřely se nám hranice a svět. Vyrůstá nová generace, která nechápe, co to byly devizové přísliby, k čemu člověk potřeboval výjezdní doložky a tři druhy pasů. Jaké to bylo ponižování žádat o vyjádření orgány zaměstnavatele a spát před Čedokem nebo CKM.

Získali jsme svobodu vyjadřovat své vlastní názory. Získali jsme možnost svobodné volby. Ano - získali jsme svobodu rozhodovat se. Ale málokdo byl ochoten připustit, že i ta svoboda musí mít nějaké meze - totiž meze svobody druhého. Svoboda tvé pěsti končí u mého nosu, říkají (prý) Američani. Získali jsme svobodu, ale sotva kdo si připustil, že ke svobodě patří i odpovědnost.

Moje děti získaly svobodu učit se. Dcerka jeden rok na high school v USA, synek na pražském soukromém gymnaziu. Ano, stálo to peníze, ale mohli jsme se svobodně rozhodnout, koupit za ně automobil nebo dát vzdělání svým dětem. Možnost vzdělání! Protože když se dcerka vrátila domů, dokončovala maturitní ročník na stejném gymnáziu, kam chodil i synek. A divila se, proč její kolegové, když jim studium rodičové platí - proč se neučí? Proč mají tolik absencí, proč utrácejí peníze, když mají svobodu neučit se někde jinde zadarmo?

Dcerka ještě měla tu svobodnou možnost, vyjet během vysokoškolského studia na semestr do zahraničí. Mohla jet na sever či na jih, vybrala si blízký Mnichov. Mohla by tam strávit i dva semestry, kdyby měla čas - protože počet nabízených míst byl nevyužit. Jediné, co nakonec o výběru rozhodovalo, byla vlastně znalost cizího jazyka. A chuť studovat. Zodpovědnost, využít své svobody ne k flákání, ale k získání zkušeností.

Já jsem získal svobodu prodávat si ve svém volnu knížky. Ty jsem si sám vybral, sám zaplatil, sám vystavil, sám prodal. Užíval jsem si svobody a vydělal i nějaké peníze. Než se začal utahovat šroub předpisů, vyhlášek, nařízení - a konkurence. Svobodně jsem svůj krámek sbalil, když v blízkém Zličíně postavili velkoměsto prodeje a na Václaváku dva knižní domy.

Lidé mají svobodu v rozhodování, jaké knihy si koupí, jaké programy budou sledovat, jaká divadla navštíví. Nemusí zboží shánět, samo jim leze do bytu. A rozhodují se podle - reklamy, což je velký druh nesvobody, o tom ale někdy jindy.

Svobodu získala i spousta vězňů. Svobodu k svobodnému životu. Psychologové vám vysvětlí, že tím mnozí ztratili jistotu a raději pokračovali v trestné činnosti, aby se vrátili tam, kde to znají: Do věznice.

Do věznice, kde jim řeknou co mají dělat. Kde jim řeknou, koho mají volit. Kde jim řeknou, co mají chtít. Kde budou mít všichni (plus mínus) stejnou kejdu do ešusu.

Svobodu může zničit pouze lenost. A závist. A neodpovědnost. A ničí ji. Už zase se někde jinde než u občana rozhoduje, kam dát děti na školu, k jakému lékaři může chodit. Už zase se upřednostňuje drahá ústavní péče o malé, staré, nemocné, bezmocné před podporou péče rodinné, už zase se někde jinde rozhoduje o tom, kde si smím koupit acylpyrin, kde kondom, jak má být zabalena kobliha a jak se mají linkovat sešity. Likvidují se trhovci a podporují prodělečné molochy. Stále ještě existují státem vlastněné podniky se státem dosazenými manažery, kteří si soukromě hospodaří na cizím - našem - majetku. Odbory nebojují za prosazení svých práv, ale proti živnostníkům. Už zase v odborech, bytových družstvech, politických stranách... se předložené návrhy "odsouhlasují"! Už zase hrajou v rádiu "Hej" hnusné normalizační hity a v televizích podlé seriály. Média se zmítají v nesvobodném diktátu sledovanosti. Když to lidi chtějí, ať to mají. Zpátky do klecí!

Až tak moc jsme se nezměnili od toho roku 1989, ani od toho roku 1848 či od toho roku 995... Ale situace je přesto jiná. Máme svobodu!

Získali jsme možnost krást podle zákonů, můžeme svobodně lhát a ještě za to dostávat peníze, můžeme bezostyšně závidět a můžeme (zdánlivě) bez následků nechodit k volbám. Ale ke svobodě patří i odpovědnost. Protože jinak znovu o svobodu přijdeme. Přicházíme!

V listopadu 1989 lidé riskovali vyhazovy ze zaměstnání a možná měsíce vězení. Padesát let před tím riskovali životy. A mnozí je položili. 1200 studentů bylo odvlečeno do koncentráku. V listopadu 1939 se jednalo o zachování existence národa, bez které by nebylo ani svobody. O vyjádření vlastní důstojnosti, o přihlášení se ke svobodě aspoň vnitřní, když jsme byli okupováni zvenčí. O co jde v listopadu 2003? Kdo nás chce okupovat? Kdo nás zahání do koncentráků? Máme se jak prasata v žitě!

Neodpovědná prasata.

Psáno v Praze na Lužinách dne 17. listopadu 2003


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku