Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 15.11.2003
Svátek má Leopold




  Výběr z vydání
 >ŽIVOT: Jak jsem si v ČR pořizoval ADSL
 >ŽIVOT: Jak jsem dělal zkoušku z vyhl.50/1978
 >INFO: Předvánoční pořad ve skanzenu - Radujme se, veselme se…
 >POSTŘEH: O hygieně
 >NÁZOR: Čtrnáct let po ...
 >GLOSA: Symboly Rady
 >CESTOVÁNÍ: Diktátoři na kolejích
 >POLITIKA: Jak EU pomohla demokracii
 >NEHODOVOST: K čemu je ministr Gross?
 >ŠACHY: Kasparov vs. X3D Fritz - remíza do začátku
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - dětské hry
 >PSÍ PŘÍHODY: Rvačka se zachováním svatozáře
 >VÍKENDOVINY: Na obzoru plachta bílá - jsou to uši krokodýla!
 >SVĚT: Tři muži za Osamou.
 >ZAMYŠLENÍ: Boris aneb České prostředí 3

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Mejlem  
 
15.11. NÁZOR: Čtrnáct let po ...
Karel Růžička

Arogance moci strmě letí vzhůru za vlády jakých si podivných jednotlivců, jejichž minulost jim dává všechny možné předpoklady, jen ne pro to, aby se staly premiérem, ministrem, poslancem, ředitelem, atd. (i když je to republika postkomunistická). A stalo se. To je ale onen pověstný vrcholek ledovce. Určitě je zajímavější to, co je pod "vodou", co dokáže vyzvednou defektní humanoidy na vrchol společnosti?

Je to tento státní útvar s jeho obyvateli, které zdecimovaly bolševické demagogie. Ten, kdo měl odvahu, možnost a sílu toto organizované státní bezpráví opustit, ten jej opustil. Kdo zbyl? My co jsme tu a s námi špickové produkty a struktury minulé éry. Čtrnáct let po ......, jak to vlastně bez patosu nazvat, řekněme po změně; v té době se bláhově věrilo, že k lepšímu, k opravdovému. Nyní jsme v opět v bodě zlomu. Jsme to my, kterým byla vrácena demokracie a my jsme ji uchopili jako hračku a nechali si bláhově nakukat, že se o nás postarají.

A pro ty, co snad netuší o čem je řeč, tak jednoduše - jdeme dolů z kopce! Ale se vším všudy. Je to sice za halasného bubnování opozice; komunisté se zase smějí, jak jim to pěkně jde, preference jim stoupají a bláhoví lidičky jsou jim opět připraveni odevzdat hlásek s tím, že se oně postarají. Znovu. Zde je právě dobře vidět to, co dokáže arogance moci.

Člověk však musí hodně vydržet, aby mohl koukat na stále stejné obličeje znesvářených politků. Mnozí z nich ještě se při tom neváhají schovávat za víru. Nejsmutnější je však to, že se právě tito "političtí hitmejkři" zakopali v Parlamentu na věky věků. A ostatní, kteří z toho fantaskního vláčku vypadli, dostanou od kamarádičků nějakou tu trafiku a vůbec se netrápí tím, zda je to morální nebo není. Je to už tradice. Každý v tomto postkomunistickém zřízeni si je dobře vědom, že bez pořádného balíčku "chechtáků" bude život složitý.

Že to jsou myšlenky zatrpklého škarohlída? O tom bych pochyboval. Jenom optimistické bezstarostné snílky a lidi odtržení od života v reálu nic takového nevidí. O zkorumpovatelnosti, o nevymahatelnosti práva natož o spravedlnosti, o nenažranosti, o aroganci, o ztrátě paměti, o velkohubosti, o vlastní veledůležitosti, o blbosti, můžeme přemýšlet všichni. Zrovna tak můžeme přemýšlet o kráse, o lásce, o přátelství, o sebedůvěře, o rozmachu, o přejícnosti, o pokoře. Položme si však další otázku. Která skupina lidi bude přemýšlet o čem? O tom, že bída plodí bídu a násilí, není třeba pochybovat, takže přemýšlení o tom či onom se může scvrknout pouze na otázku o strachu. Mnohde se tak již děje.

V mnoha podnicích dochází k tzv. mobingu. Co to však ale znamená? Prostě to je arogantní bezdůvodná buzerace ze strany šéfů. Je to deviace, které davá růst náš stát. Čím? Všeobecnou arogancí a nezájmem. Nastoupili jsme podivnou cestu do Evropy, spíše to vypadá, že se vyrazilo na Balkán nebo do ruských stepí do náruče gubernátorů.

Odlištění rádoby profesionálnich politiků, šéfů a naměstků náměstka atd., jejich povýšení se na nedotknutelné, které jsme instalovali do nedostatečně zabezpečené a chabě vybudované a praktikované demokracie vlastně my, již proběhlo. Vzpomeňme si na vzácné okamžiky, kdy Parlament vypustí bublinku o redukci poslanecké imunity. Započne hra, které se zúčastní naši politici, kteří se dokáží pít alkoholické nápoje v pracovní době, a jsou i tací experti, kteří usednou za volant a nabourají auto, jedno či tři. Co se asi děje, když řídí stát? Následuje diskuze, která vždy skončí tím, že si přeci tu báječnou imunitu nebudou snižovat. Musím se pousmát také nad tím, zda by bylo možné, aby v Rakousku byl vyzván všemi zemskými hejtmany k odstoupení např. ministr zdravotnictví a on neodstoupil?

Proč by tedy nemělo docházet v podnicích k mobingu, k nedodržování pravidel (i těch silničních), zpronevěrám, jestliže arogance moci stále bují? Proč by tyto torza lidskosti se měla chovat lépe než samotní politici, kteří určuji zákonné normy?

Jsou prakticky neodvolatelní, nedotknutelní. Není podivné, jak rychle vždy utichne diskuze o odvolatelnosti poslance? Že by to opravdu u nás nešlo? Jestliže to opravdu nejde, pak je zde jasný důkaz o tom, že s tou demokracií asi není něco v pořádku. Jestliže to jde a raději se o tom nehovoří, aby náhodou se to v republice nestalo "rés publicum", je to taky špatné. Demokracie se někdy hodí a někdy zase ne. Už jsme zapomněli kolik lidových demokratických republik bylo? Co to je vlastně za absurdní nesmysl lidově demokratická republika? Přesto si říkali a říkají demokracie. Co říci zákonem ošetřeného zákazu propagace komunizmu a přitom si hýčkat v Parlamentu komunistickou stranu? Není to náhodou také znakem demokracie k uzoufání?

Tento náš státní útvar směřuje, co se týče zejména vnitřních věcí, k chaosu, ve kterém umí velké ryby obstojně manévrovat. Protekcionalismus a vytváření uzavřených skupin (bratrstev kočičí pracky), které nerady pouštějí mezi sebe nové lidi, je natolik citelný, že to začíná celou společnost ubíjet. Dochází k netečnosti na podněty okolí, lidé jsou otrávení a začíná se vyskytovat nový způsob sebeobrany a to je neodstraňování drobných závad po chybných rozhodnutí manažmentu.
Následek bývá katastrofální, nezřídka dochází ke statisícovým škodám. Vstali noví luddité?

Naše společnost byla napadena nacizmem a záhy infikována bolševizmem, který nás naučil perfektně se přetvařovat, žít dvojím životem. Slouhové socialismu (nezapomeňme na permanentní umělce) vesele cestovali po západě, chodili do kostela a teď jsou tito bývalí přisluhovači zase řádnými občany nebo dokonce zastávají vysoké úřady. Naše média rády ukazují hvězdy socialistického šoubyznysu, které byly šikovně exhumovány a instalovány zpět. Za bolševika dobře a teď ještě lépe. Ano, postkomunistická demokracie je bezbřehá a podivuhodně(?) tvárná.

Zdánlivě trochu odbočím. Francis Drake byl korzárem, vlastně viceadmirálem jejího veličenstva Alžběty I., která mu udělila šlechtický titul za to, že dokázal plnit státní pokladnu zlatem ukradeným z námořních lodí svých španělských sousedů. I když šlechtic, přeci zůstal pro opravdovou šlechtu korzárem a nikdy ho doopravdy neakceptovala.

My své "siry" Draky známe a musíme je neustále ochotně akceptovat. Tito draci všem dokázali, že tato společnost si nechá líbit a unese vše. Dříve šlechtický titul byl mj. mocným klíčem, ale ten byl přístupný (ve své podstatě a slovnímu významu) šlechtě. Dnes místo toho stačí akademický titul, který se stal klíčem a zaklínadlem k výkonu funkce i když výsledky mnoha jedinců jsou žalostné. Kolik se rozdalo akademických titulů např. MUDr.? Kolik z nich je doktorů a kolik opravdových lékařů? Páni doktoři prominou. Mohli bychom pokračovat do nekonečna. Druhým modelem je to, když se stane z kozla zahradník. Nepopírám to, že existuje mnoho velice šikovných odborníků na svých místech, kteří nezapomněli na svoji lidskou stránku. Velké díky za ně. Ale jsou otravováni těmi, kteří by se v jejich okolí neměli vůbec vyskytovat. Proč je tomu tak? Protože systém ve státě je nemocný. Avšak i tento nemocný systém pamatuje a pečuje o své neschopné vytvářením zbytečných úřadů a běda, když se o ně někdo otře, byť by to byl sám prezident.

O tom, že postkomunistická demokracie je schopna se sama očistit, nemůže být v dohlené době ani řeči. Ukončení postkomunistické demokracie spatřuji v jejím pozvolném vyhnití. Bohužel je to plýtvání časem. Principy demokratického zřízení jsou jako plastelína, se kterou si hrají naši draci. A jestli mluvím o dracích , tak by bylo vhodné se zmínit o princích, kteří jim dokážou useknout hlavy. Ale kde vzít prince v republice? Elita odešla již dávno a Masarykovou "likvidací" šlechty se zde započal budovat prostor pro všechny následovníky obrozenců, pseudointelektuálských a pseudoelitářských uskupení.

Naše vlast byla velmi krátkou dobou opravdovou republikou a republikánské idee a ideály ji byly implantovány po 1. světové válce. Co bylo před tím? C.a K. monarchie, to ví jistě každý. Ovšem poněkud odlišná od obrazu, který nám byl servírován poněkud povýšenými obrozenci či Haškem, který si obraz Švejka budoval jako rudý komisař. Zvláštní "dík" patří též A. Jiráskovi. Byla ta Rakousko - Uherská monarchie opravdu takovým žalářem národů? Nešlo to s ní docela dobře? Nebyla to doba baroka, budování škol, průmyslu a železnice? Té železnice po které se pohybovaly rychlíky opravdu rychle? Když se však tohoto chopili vykladači marxisticko-leninského učení, stalo se to, že má dnešní občan našeho státního útvaru v naší histori slušný zmatek. To všechno mu brání přehodnotit nebo alespoň si připustit jiný pohled na řešení současného stavu.

Republikánské idee a demokratické ideály první republiky, které byly vybudovány na poctivých základech monarchie, dávno vzaly za své. Byly rozleptány dobou importovaného aplikovaného bolševismu, který dokázal zničit morálku tak dokonale, že…

A zde, vážený čtenáři, začni opět od začátku.

Autor článku je invalidní důchodce




Další články tohoto autora:
Karel Růžička

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku