Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 18.11.2003
Svátek má Romana




  Výběr z vydání
 >NÁZOR: Dva pohledy
 >ARCHITEKTURA: Hotel Jalta v Praze aneb architektura mezi Moskvou a Bruselem
 >KOMENTÁŘ: Českotelevizní zmatení jazyků
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Svobodu, svobodu!
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Nechutnost zvaná regiony
 >PSÍ PŘÍHODY: Rvačka se dnes nekonala
 >DOPRAVA: Povinné ručení řidiče je problém na stole
 >MÉDIA: Václav Klaus v Hardtalku
 >FRANCIE: Jeden za všechny, všechny za jeden a dva za čtyřmi
 >EKONOMIKA: Všechny indexy vzhůru?
 >PENÍZE: Mýty stavebního spoření
 >HISTORICKÝ DOKUMENT: 17. listopad - Mezinárodní den studentstva - památka Jana Opletala a dalších českých studentů umučených německými fašisty.
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Minicon aneb Končí sci-fi sezóna
 >NÁZOR: Česká ústavní trapnost pokračuje
 >FEJETON: Foto Langhans

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  >>  Architektura  
 
18.11. ARCHITEKTURA: Hotel Jalta v Praze aneb architektura mezi Moskvou a Bruselem
Zdeněk Lukeš

Hotel Jalta na Václavském náměstí v Praze je zvláštní stavba. Je typickým příkladem tzv. sorely (nebo po Ostravsku: Stalinova baroka), ale současně v sobě nese některé prvky nastupující tzv. bruselské módy (podle stylu čs. pavilonu na veleúspěšné světové výstavě v roce 1958, která symbolicky vrátila naši architekturu z moskevského výletu do civilizované Evropy - viz zde).

Autorem stavby byl architekt Antonín Tenzer (*1908), který nedávno zemřel ve věku 94 let. Tenzer byl žákem Pavla Janáka na pražské UPŠ, za první republiky navrhl funkcionalistické sanatorium ve Vráži u Písku (s arch. F. Čermákem a G. Paulem) nebo spořitelnu ve Vsetíně (s L.Hilgertem) - opět výbornou stavbu. Po válce projektoval např. nemocnici v Motole (s R. F. Podzemným) nebo terasové domky v Libni. Byl to výborný pán, který si až do konce života uchoval skvělou paměť a živě se zajímal o současnou architekturu (a trápil se nad projekty, které se moc nepovedly).

Hotel Jalta projektoval pro Čedok v polovině 50. let - byla to v té době jediná stavba podobného typu v Praze (o něco později se začal stavět hotel International). Asi nebylo hotelů tehdy potřeba, cizinců k nám jezdilo minimum. Stavba sice nese rysy stalinské architektury, včetně sochařské výzdoby (prof. Jiříkovský), ale je tu i motiv spirálního schodiště v hale nebo "bruselské" lampy či funkcionalistické dveře. Dům je to pohodlný, v létě se dá sedět na vyvýšené terase nad chodníkem. Architekt mohl navrhnout všechny detaily stavby, typizace se tu moc neuplatnila. Naštěstí se podařilo zabránit přestavbě hotelu v 80. letech, takže tu zůstala řada originálních detailů.

Mimochodem, zahraniční novináři se v době totáče v hotelu rádi ubytovávali. Byli přímo v centru města a navíc se bavili tím, jak jim StB prohlížela zavazadla a odposlouchávala pokoje. Zpravodaj Hlasu Ameriky Jolyon Naegele vzpomíná, jak se jednou vrátil do hotelu trochu dřív a našel pokojskou s rukama až po lokty ponořenou do jeho kufru…

Vedle bratislavského hotelu Devín (arch. Emil Belluš) je pražská Jalta asi nejlepším příkladem sorely v naší architektuře.

Zdeněk Lukeš
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998


Další články tohoto autora:
Zdeněk Lukeš

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku