Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 18.11.2003
Svátek má Romana




  Výběr z vydání
 >NÁZOR: Dva pohledy
 >ARCHITEKTURA: Hotel Jalta v Praze aneb architektura mezi Moskvou a Bruselem
 >KOMENTÁŘ: Českotelevizní zmatení jazyků
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Svobodu, svobodu!
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Nechutnost zvaná regiony
 >PSÍ PŘÍHODY: Rvačka se dnes nekonala
 >DOPRAVA: Povinné ručení řidiče je problém na stole
 >MÉDIA: Václav Klaus v Hardtalku
 >FRANCIE: Jeden za všechny, všechny za jeden a dva za čtyřmi
 >EKONOMIKA: Všechny indexy vzhůru?
 >PENÍZE: Mýty stavebního spoření
 >HISTORICKÝ DOKUMENT: 17. listopad - Mezinárodní den studentstva - památka Jana Opletala a dalších českých studentů umučených německými fašisty.
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Minicon aneb Končí sci-fi sezóna
 >NÁZOR: Česká ústavní trapnost pokračuje
 >FEJETON: Foto Langhans

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
18.11. NÁZOR: Dva pohledy
Miroslav Zikmund

Neviditelný pes zveřejnil dne 8.11. text pana Františka Vízka "Zlatý Železný", v kterém autor napsal kromě jiného toto: "Škoda, že panu Železnému nikdo nepřipomněl, že 10 miliard korun, které Česká republika musela za jedno jeho rozhodnutí z "novácké" televizní éry zaplatit...". Pan Vízek své "platíme za Železného" používá poměrně často, a to zvlášť tehdy, když obhajuje vládní schodek rozpočtu. Nejde mi však v tuto chvíli primerně o polemiku s textem pana Vízka, jde mi o to, že tento názor stejně jako názor "Železný ukradl Lauderovi televizi" je v médiích často opakován a mne to vede k úvaze, se kterou se chci teď podělit. Jejím cílem není nějaká omluva chování pana Železného, ale spíše vyjádření dotěrného pocitu z podivuhodného dvojího pohledu na podstatu problému.
Jsem politicky neaktivní občan (nepovažuje-li se za politickou aktivitu pravidelné chození k volbám) a snažím-li se podívat na problém NOVA z mého vnímání na právo, pak:
1/ neplatíme za Železného, platíme přece za chyby státu. Stát není zodpovědný za chování svého občana, ale je odpovědný za chování státních orgánů. Je-li nějaký cizí státní příslušník poškozen českým občanem, stát tuto škodu nehradí. Jiná situace ale nastává, pokud státní orgány vědomě toto poškození přehlíží, stávají se pak spolupodílníkem na vzniku škody a za to platí, přesněji my platíme za toto jejich pochybení. Připadá mi to jasné, přesto jsme stále znovu přesvědčováni o opaku.
2/ Pan Lauder nebyl okraden o televizi prostě proto, že žádnou nevlastnil. Máte-li dům, v něm počítače, trezor s penězi, ještě nemáte banku. Banku máte, máte-li bankovní licenci, protože teprve ta dělá banku bankou. Dokonce i pokud byste měl jen a pouze tu bankovní licenci a všechno to ostatní si pouze pronajímal, i tak jste bankéřem vy. Nehodnotím teď, zda je to dobře, ale prostě je to tak. Nejinak je tomu v případě TV Nova, kdy licenci na televizní vysílání obdržela firma spoluvlastněná panem Železným a kdy tato firma měla exklusivní smlouvu se servisní firmou pana Laudera. Netvrdím samozřejmě, že pan Železný svým jednáním nezpůsobil škodu panu Lauderovi, to si netroufám jednoznačně posoudit, ale rozhodně mu nemohl ukrást něco, co pan Lauder neměl. I toto mi připadá jasné. I zde jsme ale neustále přesvědčováni o opaku.
Existuje totiž i druhý pohled, a to z úhlu aktivního politika, který o státních zakázkách rozhoduje. Teoreticky by sice o strategických zakázkách, privatizacích či licencích měly rozhodovat veřejné soutěže, ale praxe je bohužel často jiná. Ne, že by soutěž nebyla vyhlášena, ale skutečné rozhodnutí o volbě partnera se neděje na základě této soutěže, ale předem v politickém zákulisí na základě politických dohod. Politik cosi slíbí a je pak garantem a realizátorem této dohody a tohoto slibu. Výběrové řízení je již jen jakýmsi "technickým opatřením" pro legitimizaci kontraktu před veřejností.
Mám podezření větší než malé, že stejným způsobem byla udělena i licence na televizní vysílání. Ti, kteří tehdy měli tu moc a vliv o věci rozhodnout, se dohodli s pane Lauderem. Protože ale zákon neumožňoval udělit licenci zahraničnímu vlastníku byla CET 21 s panem Železným vybrána jako nástroj realizace této dohody. Ani se nedivím, že z pohledu těchto politiků byla Lauderovi televize ukradena (on byl přeci jednou stranou smlouvy) a že platíme za Železného (ten zničil konstrukci uzavřené dohody). Je jen logické, že se tuto svoji logiku snaží prosadit i u veřejnosti a mnozí publicisté tomu napomáhají. Je jen logické, že základem úspěšnosti této snahy je udělat ze Železného zločince a podvodníka (nakonec v jejich očích skutečně zločinec je - ohrozil přeci jejich dohody a důvěryhodnost).
Jenže, máme si nechat vnutit tento pohled a máme ho respektovat? Pokud se rozhodnutí děje v zákulisí, nikoliv na jevišti řádného výběru, pak i jednotlivá plnění se z větší či menší části uskutečňují v zákulisí. Jaká to ale jsou? Jaká je ta protihodnota, kterou pan Lauder platil za své zvolení? Ba co hůř. Jestli byly vstupní i provozní náklady pana Laudera řádově menší, než co z televize získal a co mu navíc přiřkla arbitráž, jak pak máme věřit, že v tom co získal arbitráží není zahrnut i návrat předchozí protihodnoty? A jak pak máme nakonec věřit tomu, že i arbitráž nebyla také pouze takovým "technickým opatřením" v rámci dohody?
Jestli za něco platíme deset miliard, tak za princip zákulisních dohod.




Další články tohoto autora:
Miroslav Zikmund

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku