Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 19.11.2003
Svátek má Alžběta




  Výběr z vydání
 >TÉMA: O zlých, hloupých Češích a hodných a vyspělých Germánech, potažmo Němcích.
 >ENERGIE: Máme v energetice na vybranou?
 >ŠACHY: Kasparov ve 3.partii deklasuje X3D Fritze
 >MROŽOVINY: Viděl jsem ukřižování 2
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zakázaných kalhot, největší... co?
 >PSÍ PŘÍHODY: Bart vyjde zkrátka i zdlouha
 >ZAMYŠLENÍ: Kterak Miloš Zeman zachránil ODS
 >POLITIKA: Špidlovy malé velké uši
 >DOPRAVA: 30CKL a 19 mrtvých
 >NÁZOR: Lesní pych
 >GLOSA: Chodník se v zimě neudržuje
 >PŘÍBĚH: Weekend v Muqdisho
 >FEJETON: Kam s ní anebo s ním
 >PENÍZE: Proč je v českých bankách draho?
 >CHTIP: Bože, ať dostanu přidáno

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Ekologie  
 
19.11. ENERGIE: Máme v energetice na vybranou?
Jiří Erben

Máme v energetice na vybranou?

Není to tak dlouho, co našimi médii prošla vlna zájmu (nyní opět povětšinou nezájmu) o budoucí energetickou politiku ČR, kterou v šesti variantách předložilo k diskusi Ministerstvo průmyslu a obchodu. To preferuje tzv. "zelenou variantu", která zmiňuje jako významný zdroj energie zejména domácí jádro a uhlí, posléze dovozovou ropu a plyn a obnovitelné zdroje energie (OZE), jako jsou síla vody a větru, biomasa, sluneční energie atd. Ekologičtí aktivisté celkem logicky kritizují vládu, že v preferované (nikoliv schválené!) "zelené variantě" neklade větší důraz na obnovitelné zdroje energie (OZE) a MPO je proto napadáno pro příliš zpátečnický postoj. Bohužel je tento postoj realistický, když OZE dává šanci nanejvýš 11% v roce 2030 (MPO totiž musí propočítávat i investiční a provozní náročnost zdrojů). Největší odporující instituce, Ministerstvo životního prostředí, hovoří o maximálním potenciálu všech OZE na krytí našich energetických potřeb kolem 19% - tedy sice téměř dvojnásobek, ale...
Elektrická potřeba (neplést se spotřebou!) obyvatel a firem v ČR se pohybuje kolem 12 GW, nainstalováno však je kolem 17 GW. Zdá se to hodně a svádí k jednoduchým závěrů á la Pavlovec "elektřiny v ČR je nadbytek", jenže energetika se řídí fyzikálními zákony a proto musí existovat rezervy pro krytí spotřebních špiček ve žhavém létě i mrazivé zimě a také pro případ neočekávaného výpadku jiného zdroje (k čemuž slouží zejména velké vodní elektrárny, které při základním zatížení sítě většinou nepracují). Navíc pouze s určitým nadbytkem výkonu může dojít ke skutečné deregulaci trhu a volné soutěži prodejců elektřiny. Naše spotřeba elektřiny stále patří mezi vyspělými zeměmi k nižším, ačkoliv třeba Rakušané nám rádi otloukají o hlavu vysokou spotřebu elektřiny na jednotku HDP. Rádi ale zamlčují, že v přepočtu na obyvatele mají oni spotřebu mnohem vyšší, asi o 30%.
Samozřejmě lze nějaké zdroje ušetřit tím, že snížím spotřebu. To je nepřímý zdroj; americký vědec A. Lovins pro něj vymyslel přiléhavý termín negawatt - míněny jsou izolace, vyšší účinnost spotřebičů, energeticky méně náročné technologie atd. Elektřina totiž není jedinou energií, využíváme jinak zejména "spalitelný" potenciál uhlovodíků v dopravě a vytápění (nejsme na Islandu, kde je 80% budov vytápěných geotermicky díky magmatickému původu ostrova). Ministerstvo životního prostředí ČR vidí jako reálné snížení naší energetické náročnosti až o 40% v průběhu třiceti let.
Otázkou je, zda se to vůbec může povést: Švédsko před asi 15 lety schválilo konec výstavby jaderných elektráren a šetření energiemi. V současnosti se potýkají s nedostatkem zdrojů (které řeší obdobně jako ČSSR v 80. letech rotačním odpojováním spotřebitelů), a růstem ceny elektřiny na desetinásobek... Zkrátka neušetřili nic a naopak tvrdě doplácejí na ukvapené rozhodnutí. Chceme také slevu zadarmo? Někde bývají slušné fixní náklady (a při klesajícím odběru stoupají jednotkové náklady), nebo je pořizovací cena úspor bez šance návratnosti. Ekonomika a ekologičnost se v posledních letech prakticky spojily a ekologické chování bývá v důsledku i ekonomické (např. PET versus sklo - PET má nižší nároky na dopravu, výrobu i suroviny a lze jej snadno a ekologicky recyklovat). Obdobně to začíná platit i v jiných oborech, energetiku nevyjímaje. Zdá se mi tedy silně nereálné, že by se podařilo spotřebu energie snížit. Naopak, růst HDP je přímo úměrně propojen s růstem spotřeby energie. Všude na světě.
A výrobci ekoenergetických zařízení (větrných turbin, fotovoltaiky atd.) nám sice již desítky let slibují vyšší účinnost, nižší ceny a vyšší konkurenceschopnost, bohužel se jim to daří mnohem pomaleji než by bylo záhodno. Svého pokroku dosahují zejména díky kosmickému a jadernému výzkumu, který jim poskytuje nové technologie a materiály - což jim nebrání v tom, aby právě jaderné technologie haněli. A naprostá většina takových zařízení je pořizována s významnou státní dotací pro pořizovatele (plus další dotace přímo výrobcům).
Co vlastně vyžadujeme od elektrárny? Spolehlivé dodávky, výkon, přijatelnou cenu zdroje a jeho výroby (pořízení, provoz a likvidace elektrárny včetně odpadů) a minimální vliv na přírodu. Bohužel ne všechny zdroje jsou schopné být dlouhodobě výkonově stabilní - například reálný výkon fotovoltaiky je asi 5% výkonu instalovaného, u větrných elektráren je to asi 25%, u jaderných 99%, vysokou stabilitu dodávek a přitom rychlou reakci na potřebu nabízejí zejména uhlí a biomasa. Osobně se mi nejvíce líbí vodní elektrárny (technicky, esteticky i ekologicky), jenže mi je jasné, že vodní síla zdaleka nepostačí nárokům dnešní společnosti. Už nyní není kde postavit nové velké vodní elektrárny a ty malé jsou sice využity jen cca na 40%, ale kryjí jen asi 1,2% potřeb - takže ani ty nás nezachrání. Ostatně již v 19. století měla každá továrnička na řece kromě vodní turbíny i mnohem výkonnější parní stroj, kde se spalovalo nejprve dřevo, po vykácení lesů uhlí (už tehdy se nikdo na budoucnost neohlížel). A tyto exhalace dokázala odstranit až masivní elektrifikace průmyslu v 60. a 70. letech.
Potíž je ale v tom, že uhelná energetická závislost znamená totální devastaci nerostných zdrojů i krajinných celků. Jedinou "útěchou" může být, že během padesáti let dojdou zdroje uhlí a přestaneme do ovzduší vypouštět megatuny oxidu uhličitého a jiných svinstev. Nebude totiž co pálit a země s dosud nevydrancovanými uhelnými ložisky si je budou bedlivě střežit pro sebe. I asijské země, s podzemím plným kvalitního antracitu, už dnes raději stavějí jaderné elektrárny. Možná proto, že si jejich politici lépe uvědomují svou zodpovědnost za život budoucích generací.
V součtu ekologických zdrojů a energetických úspor se totiž dostaneme nanejvýš k číslu 50%, a to jsem ještě optimista. A nyní podstatný dotaz: kde vezmeme zbylých 50% energie? Navíc při růstu ekonomiky a tedy i růstu spotřeby energií? Takto jsem se optal jednoho ekologisty, nejprve něco breptal o dalších ekozdrojích. Namítl jsem, že když už budou osazeny všude, víc jich zkrátka nemůžeme mít. Pak si vzpomněl na další úspory. Podotkl jsem, že ani potenciál úspor není nekonečný a ušetřit víc už lze jen scénářem Kambodža. Nabídl jsem mu jaderné elektrárny, načež jsem byl označen nálepkami betonový lobbysta + Grégrův pohůnek :-))) Ekologista pak triumfálně odkráčel středem směrem ke své plantáži energetických plodin. Diskuse skončila, otázky zůstaly.
Právě o tom, kde budeme brát těch zmíněných "zbylých" 50% energie, se musíme rozhodnout. Lidstvo dokázalo během 150 let spálit polovinu dostupných uhlovodíků (uhlí, ropy, plynu) vznikajících stamiliony let a tak chtě nechtě musíme přemýšlet o jiných zdrojích, protože nemůžeme jednoduše zavřít oči nad tím, že se zásoby tenčí... S uhlím sice můžeme počítat ještě na několik desetiletí, ale jsou i mnohem lepší způsoby jeho využití, než sprostým pálením v elektrárnách nebo v domácích kotlích: z uhlí lze vyrobit také plasty, farmaceutické nebo drogistické výrobky.
Musíme se samozřejmě zamyslet i nad zdroji pro druhého největšího žrouta veškeré energie, jímž je doprava. Nabízí se naprosto čistý vodík, problém ale je jeho výroba náročnou elektrolýzou - a jsme zpět u zdrojů elektřiny. Například Švýcarsko, prezentované jako velice ekologická středoevropská země, má 95% železnic elektrifikovaných zejména díky jaderným a vodním elektrárnám. Hustá síť veřejné dopravy může snížit nutnost dopravy individuální a tedy snížit i potřebu energie v dopravě. Že je vlak pro 50 lidí úspornější a tedy k přírodě šetrnější než 10 plně obsazených aut či dokonce 50 aut jen s řidičem, není také nic nového. V 80. a 90. letech pomáhal masivní rozvoj trolejbusové a tramvajové dopravy silně snižovat lokální znečištění městského vzduchu, stejně jako od 60. let elektrifikace železnic. A tyto dopravní prostředky samozřejmě musíme nějak napájet a opět jsme u ekologie - i neodsířená uhelná elektrárna, vyrábějící elektřinu pro MHD a dráhy, je v důsledku přijatelnější než tisíce naftových lokomotiv a autobusů (pokud je přestavíme na CNG, zvýšíme celkovou energetickou náročnost o plynárny). Argument o "přemisťování znečištění jinam" je tedy sice logický, ale poněkud nesprávný.
Můžeme s tím nesouhlasit, můžeme proti tomu protestovat, ale to je tak to jediné, co s tím můžeme činit - fakta jsou nezvratná a hovoří jasně: pro země typu České republiky, s našimi geologickými, meteorologickými a hydrologickými poměry, je nejperspektivnějším zdrojem jaderná energie. Samozřejmě nikoliv jediným! Existuje i studie, počítající s dvěma až třemi velkými jadernými elektrárnami (ETE, EDU, Blahutovice), zhruba desítkou malých jaderných elektráren s operativními bloky 150-250 MW, efektivně doplňovaných vodními zdroji, s lokální vykrývkou větrnými elektrárnami, s autonomizovanými územími lokálních biokotelen doplňujících baterie střešních teplovodních kolektorů... všechno jde, stačí najít dost financí a hlavně dospět k rozumné dohodě všech zainteresovaných stran, od ministerstev přes energetický dispečink po výrobce. Ryze tržně-ekonomickým postojem k tomu však nedojdeme, raně kapitalistický systém "urvi co můžeš" je totiž veden opačnou filozofií. A nezapomínejme, že poslední uhelná elektrárna u nás byla dokončena v roce 1981, od té doby byly postaveny jen dva velké zdroje (Dukovany a Temelín), několik středních (ECK Kladno) a životnost stávajících elektráren v Podkrušnohoří se rychle blíží ke konci…
Proto je více než dobře, že současná vláda plně využívá všech možností a to, co je poměrně solidně zpracováno a nabízeno Ministerstvem průmyslu a obchodu jako varianty energetické koncepce ČR, dává k rozsáhlému připomínkování laické i odborné veřejnosti včetně posouzení vlivu jednotlivých variant na životní prostředí. Proto je také více než dobře, že máme k dispozici i oponentní studii Ministerstva životního prostředí. Doufejme, že v diskusi a při závěrečném schvalování budou větší úlohu hrát zájmy ekologické než politické.
Perlička na závěr pro všechny, kdo ostře odsoudili moje názory na větrné elektrárny: víte, že k naprosto stejným závěrům jako kdysi já (špatný koeficient instalovaného/reálného výkonu, nároky na síťové rezervy výkonu aj.) nyní došli i rakouští a němečtí energetici a české Sdružení pro větrné elektrárny?

Jiří Erben (jirik.e@centrum.cz)




Další články tohoto autora:
Jiří Erben

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku