Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 19.11.2003
Svátek má Alžběta




  Výběr z vydání
 >TÉMA: O zlých, hloupých Češích a hodných a vyspělých Germánech, potažmo Němcích.
 >ENERGIE: Máme v energetice na vybranou?
 >ŠACHY: Kasparov ve 3.partii deklasuje X3D Fritze
 >MROŽOVINY: Viděl jsem ukřižování 2
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zakázaných kalhot, největší... co?
 >PSÍ PŘÍHODY: Bart vyjde zkrátka i zdlouha
 >ZAMYŠLENÍ: Kterak Miloš Zeman zachránil ODS
 >POLITIKA: Špidlovy malé velké uši
 >DOPRAVA: 30CKL a 19 mrtvých
 >NÁZOR: Lesní pych
 >GLOSA: Chodník se v zimě neudržuje
 >PŘÍBĚH: Weekend v Muqdisho
 >FEJETON: Kam s ní anebo s ním
 >PENÍZE: Proč je v českých bankách draho?
 >CHTIP: Bože, ať dostanu přidáno

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
19.11. TÉMA: O zlých, hloupých Češích a hodných a vyspělých Germánech, potažmo Němcích.
Leoš Jeleček

Nejde tu, milý čtenáři, o pohádku, ale o reflexi tvrdé reality psaní specifické skupiny některých našich novinářů a publicistů, které se musí líbit našim bývalým krajanům, českým (sudetským) Němcům a nacionalistům. Není věcným, neemocionálním "oboustranným vyrovnáváním se s našimi minulostmi" česko-německých vztahů a příčin a důsledků 2. světové války. Raději takovéto psaní nebudu klasifikovat ve vztahu k výše uvedenému, stačí jej označit jadrně za obyčejné "kálení do vlastního hnízda".
Po kratší přestávce jsem si pročítal starší výtisky MF Dnes. Ve vydání ze 7. 11. 2003 jsem si přečetl sloupek z pera K. Steigerwalda s názvem "Na kandelábr. Proděkan se chybám nediví. Budou zas." Zcela oprávněně se tento vzdělaný člověk, renomovaný novinář a dramatik rozhořčuje nad skandálem s přijímacími zkouškami na Právnické fakultě UK v Praze i nad některými postoji a výroky odpovědného proděkana, který mj. prohlásil, že se kvůli tomu na prvním kandelábru neoběsí. Již tu autor připomíná "…slavnou duši slovanského (sic) úřednictva", které jen naříká, že nic nejde. Jen tak mimochodem, když denně čteme o super skandálech nebo aspoň podezřele smrdících tzv. výběrových řízeních, proč by se něco jistým způsobem obdobného nemohlo stát ve školství? To není obhajoba PF UK, ta je také obrazem stavu společnosti, jakým je i její "politická elita".
Autora poměry na PF UK však zřejmě tak rozčílily, že ho to přivedlo k neskutečnému úletu, kterým zdůvodňuje, že k tomu skandálu mohlo dojít jen u nás, neboť tu mámo ta neschopné "slovanské úřednictvo". Nechce se mi věřit, že následující text autor promyšleně vyslal do světa:
"Češi přišli do Čech z ruských rovin (tedy ne na Moravu, ta má štěstí - pozn. L.J.). To už tehdy si vzali do pytle, nad čím o tisíc let později Gogol vyl jako vlk? Měli jsme tam zůstat. Mohlo tu dnes místo nás být obyvatelstvo, jehož proděkan by uceleným a jasným jazykem učence racionálně řekl: Chyby jsme odstranili, pachatele nakopli, nikdy se to nebude opakovat a veřejnost má právo všechno vědět, však žijeme z jejích peněz".
Tímto K. Steigerwald předvedl obyčejný rasismus, pohrdání rasou a národem, což snad je dokonce trestný čin. Přesněji však ne Češi, ale slovanské kmeny se opovážily přijít do tohoto prostoru čímž podle K. Steigerwalda zapříčinily, že tady nemohli zůstat předkové onoho jedině správného proděkana, tedy germánské kmeny a jejich potomci, Němci. A podle tohoto tvrzení jsme možná "doma" či u "jádra pudla". Autor si nadto asi vůbec neuvědomil, že némlich totéž tvrdil jistý A. Hitler a jeho soukmenovci. Ti se již chystali tudíž tento omyl dějin po vyhrané válce komplexně napravit metodami nastíněnými R. Heydrichem na Pražském hradě (tj. pryč s Čechy z tohoto prostoru zpět na východ, do plynu nebo na poněmčení). Patrně se budeme muset omluvit i za tento náš zločin, tentokrát všem Němcům. Ti by se zase museli omluvit Keltům, nakonec by to omlouvání se skončilo u Australopitheců.
Větší hrnec nechutné polévky navařil V. Kučera článkem "Co jsou Češi zač? Takoví voříšci Evropy" v MF Dnes z 30. 10. 03. Ten je v některých partiích možná i hanopisem, svým titulkem určitě. Jsem si vědom, že jiný než takto pojatý článek a takto uchopené téma od tohoto autora snad ani nelze čekat. To dokázal svou publicitou na téma českých Němců již mnohokrát. Jeho článek je především umně sestaveným souborem většinou solidních výroků sociologa a psychologa, za nimiž se V. Kučera schovává se svými názory, které pak umně prezentuje. Jeho ahistoričnost, spočívající např. v citování nejen středověkých charakteristik Čechů bez uvedení kontextu jejich vzniku je velmi zavádějící. Jak například jinak, než jak autor cituje, tj. s despektem, asi mohl referovat o husitských kacířích z Čech kardinál Piccolomini? Proč, a právě takto, Čechy své doby "hecovali" např. F. L. Čelakovský a K. H. Borovský ("aby nám to vlastenčení s huby do ruky přejíti ráčilo")? Dnes odmítaný plebejec, anarchista a levičák J. Hašek a jeho sžíravá ironie se tu najednou účelově hodí. Zdá se již, že jsme si zvykli na to, když nás někteří naši spoluobčané, namnoze z nejpřednějších, označují třeba za "čecháčky". I takové výroky a postoje považuji za jeden z projevů análního horolezectví na opačnou světovou stranu.
V článku V. Kučery mne překvapil rovněž značný ahistorismus a zjednodušování dějin tam citovaného V. Komárka (nevím, o koho jde). Autorovi se tu hodí do krámu jeho tvrzení, dnes spíše velmi frekventované klišé, že Češi rozbili "všemi silami" Rakousko. Hanba jim!! Kdo však je jen trochu historicky vzdělaný ví, že "staré" Rakousko se rozbilo především samo, a to mj.: 1) Svou neschopností se modernizovat, tj. mj. přetvořit se v období "jara národů" ve federální stát, spojující státní celky Čechů, Maďarů, Slováků, Poláků (Haliče), Slovinců, Chorvatů aj. zaručující jim rovnoprávné možnosti vývoje, a to v důsledku letitého houževnatého odporu rakouských a českých Němců a maďarské šlechty. Toto seberozbíjení začalo již v revoluci 1848/9 a bylo silně urychleno v roce 1867 tzv. rakousko-uherským vyrovnáním, dualismem (vznikem konfederace Rakouska a Maďarska, v níž ostatní celky včetně Česka, zůstaly "na ocet"). 2) Tím, že se Rakousko dostalo do politického a ekonomického vleku sjednoceného Německa (1871), když již po prohrané válce s Pruskem v roce 1866 bylo jím "dočasně" vyloučeno z Německého spolku a ztratilo definitivně hrát svou možnou roli sjednotitele Německa. 3) Tím, že přestalo plnit, nemaje již k tomu ekonomické ani politické předpoklady, hlavní důvod svého vzniku a později existence coby "obranného celku" proti tlaku ze strany Německa a Ruska (předtím Osmanské říše). 4) Tím, že od 80. let 19. století se u rakouských i českých Němců začala nabývat na síle ideologie všeněmectví vedoucí k velkoněmecká koncepci Německa, do něhož měly být zahrnuty jak Rakousko, tak celé Česko. 5) Tím, že v součinnosti s Německem vyvolalo I. světovou válku, jejímž možným výsledkem mohlo být ono Velké Německo.
Válku Habsburská monarchie však prohrála, její federalizaci císař Karel I. navrhoval na jejím konci, avšak nejméně "hodinu po dvanácté". Byla však již pro svou neschopnost k nepotřebě. Co měly slovanské národy včetně Čechů potom dělat? Vytvořit si své státy. Československo to však mělo těžké. Čeští Němci s jeho vznikem nesouhlasili, z postavení většiny se náhle stali menšinou, chtěli naše pohraničí odtrhnout a připojit k tzv. Německému Rakousku, později k daleko mocnějšímu Německu. Stačí se podívat na mapu. Vždyť je to skoro zázrak, že Češi ten staletý tlak na sebe, své území i státnost vůbec přestáli. Po anšlusu Rakouska v roce 1938 jsme měli jen 250 km hranic se Slovenskem, jinak pouze s Německem. A ten zavrženíhodný Beneš si to nechtěl s Hitlerem rozdat! A nadto zločinně, podle jiného známého našeho publicisty stejného rodu, protiústavně zabránil projednání a možnému schválení mnichovské tzv. "dohody" (přesněji diktátu) československým parlamentem. Naše vláda ji jen přijala, podrobila se jí. Kdyby k tomu došlo, byla by zcela legitimizována a čeští Němci a Německo by v našem případě měli "vymalováno", a to zřejmě i do budoucna. Nebyla by asi nutná jednání o aspoň "nulitě" Mnichovské "dohody" od samého počátku, o česko-německé deklaraci atd. Jaký by to byl klídek v srdci Evropy, v tom odvěkém německém prostoru!
Češi podle V. Kučery hanebně založili své národní obrození na protiněmeckém odporu. Z německé strany tedy vůbec žádný neexistoval. Naopak, byl vyvolán právě rostoucí ekonomickou a následně ekonomickou silou českého národa, umožňující jeho snahy o politickou emancipaci aspoň s českými Němci, žijícími na státním území zemi Koruny české. Zřejmě jsme si měli nechat všechno líbit a zůstat na venkově v chaloupkách. I to, že až v roce 1880 se čeština mohla stát úřední řečí, tj. Čechům bylo aspoň dovoleno svá podání úřadům v češtině, tedy nejen jako předtím jen v němčině.
Uskutečnit ideu velkého Německa se podařilo nacistům. Nám zbyl (měl zbýt) do konce vítězné války protektorát, pak "třetinové konečné řešení". V. Kučera nás podezřívá, "...že nám surovost nacistické okupace do jisté míry přišla vhod, abychom se "skopčáků" definitivně zbavili". Takovéto zjednodušení důsledků 2. světové války a jejich příčinnosti je přímo neuvěřitelné, ba hanebné. Zřejmě si podle způsobu myšlení autora Češi, a právě jen oni, tuto surovost objednali. Pánbůh nás ochraňuj, jestli jeho článek má být ukázkou věcné, nepodjaté, odborně fundované diskuse o česko-německých vztazích a dějinách 2. světová války, na jejíž přepsání se nejen doma vyvíjí značný tlak.

17. 11. 2003




Další články tohoto autora:
Leoš Jeleček

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku