Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 21.11.2003
Svátek má Albert




  Výběr z vydání
 >REAKCE: Špína pod Mrožovým kobercem
 >KOMENTÁŘ: Vyplácí se nepracovat?
 >SPOLEČNOST: Potraty a odpovědnost
 >POLITIKA: Kdo mluví a nemluví s komunisty
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Punčocháče
 >PSÍ PŘÍHODY: Šogo se těší na Barta
 >VÍKENDOVINY: Na obzoru plachta bílá - jsou to uši krokodýla!
 >TÉMA: Zimní a letní čas
 >POSTŘEH: O klusu
 >GLOSA: Chovají se československy a o zákony se nijak nezajímají
 >PŘÍBĚH: Kmotr
 >PENÍZE: Dluhopisová panika
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >VRAŽDA JFK: Velké mystérium i po čtyřiceti letech
 >IZRAEL: Na obzore plachta. Bílá?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Mejlem  
 
21.11. MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů

Ve straně, mimo stranu a proti straně
Tomáš Haas
Ke komentáři pana Františka Vízka na článek Václava Klause k 17 listopadu
(Ti nejlepší za bukem ?, Neviditelný Pes, 20.11.2003

Nemohu soudit někoho za to, zda byl nebo nebyl "obyčejným občanem", měl jsem to štěstí, že mi bylo, když jsem odešel z ČSSR v roce 1969, 21 let. Nemusel jsem odolávat pokušení vstoupit do strany, abych získal výhody, které to přinášelo, ani jsem nemusel odolávat nátlaku na to, abych vstoupil do strany, jako jim museli odolávat někteří mí prátelé a spolužáci. Někteří do strany vstoupili, někteří nepodlehli ani pokušení, ani nátlakům, a do strany nevstoupili. Doufám, že bych se zachoval stejně, ale jak jsem řekl, nebyl jsem zde, a nebyl jsem nikdy postaven před volbu. Přesto si těch kteří jsou předmětem opovržení pana Vízka, pana Pitharta a pana Rumla vážím, zachovali si lidskou tvář daleko lépe, než ti, kteří jí chtěli přilepit na krvavou tvář své strany, zachovali si jí tím, že zůstali "obyčejnými občany".

I mezi bývalými komunisty bych rozlišoval, vážil bych si člověka, který dejme tomu brzy po válce vstoupil do strany, a který se někdy mezi lety 1948 a 1968 probudil z omylu, předstoupil před svůj uliční nebo závodní výbor, a řekl: "Tady je pánové má legitimace, zjistil jsem, že jsem omylem vstoupil do zločinecké bandy, do smrti budu i na svých rukou vidět krev jejich obětí, nechci s vámi mít nic společného, zmýlil jsem se, vstoupil jsem mezi vrahy, ale stydím se za to, lituji toho, a chci alespoň zemřít jako slušný člověk".

Jenže s takovým bývalým komunistou jsem se ještě nesešel, ačkoliv bych jej rád potkal, a smekl před ním.

Zato jsem poznal mnoho takových, kteří stejně jako pan Vízek a pan Pithart "měnili svět k lepšímu" za cenu zničených životů svých spoluobčanů, často, jako pan Ruml starší stáli v předních řadách bojovníků za "pokrok", vraždili a věznili své spoluobčany, vylučovali je ze škol a vědeckýh ústavů, nebo takové jednání posvěcovali svými komentáři ve stranickém tisku a rozhlase. Tisíce z generace mých rodičů prošli lágry a věznicemi strany pana Vízka, Pitharta a Rumla staršího, myslím tím jejich původní stranu, tu, ve které, mimo kterou, a proti které měnili svět k lepšímu.

Potom se "užitečným" soudruhům pana Vízka stala nehoda, jednou, v průběhu mnoha stranických názorových přemetů a "změn linie", nepřehodili správně vyhýbku, a octli se na špatné koleji. Rodná strana je vyloučila ze svého středu, a oni se náhle ocitli mimo. I přesto nikdy nezapoměli, že jsou komunisty, dokonce své vyloučení ze strany považovali, a stále považují, za příkoří, za něco co si nezasloužili, považují se za oběti režimu. Středem světa je pro ně stále jejich strana, svět vidí pouze relativně ke straně, "ve straně, mimo stranu, proti straně". A dnes opět chtějí "měnit svět k lepšímu", opět si osobují právo klasifikovat své spoluobčany, rozhořčují se nad tím, že ten plebs, který "seděl za bukem", zatímco oni vyloučeni z výhod členství v jediné správné straně trpěli a museli žít jako obyčejní lidé, si dnes troufá pochybovat o jejich právu na pravdu.

Pane Vízku, ti kteří "seděli za bukem" možná nebyli hrdiny. Každému z nás to není dáno. Byli pouze obyčejnými slušnými lidmi. Jenže ti skuteční hrdinové jsou ti, kteří prošli lágry a věznicemi, ne ti kteří je do nich posílali, a kteří udělali z celé naší země ostnatým drátem obehnaný lágr, ještě před tím, než je strana vyloučila, a tím z nich udělala "hrdiny", a donutila je měnit svět "mimo stranu". A i ti "obyčejní lidé", jsou většími hrdiny, než ti nadšení "straničtí aktivisté" z konce čtyřicátých let a všech let komunismu které následovaly. Na rozdíl od nich neztratili zdravý rozum, lidskou slušnost, respekt ke svým spoluobčanům a víru anebo alespoň povědomí o hodnotách, které tvořily a tvoří základ civilizované společnosti. To, že tyto hodnoty přežily desetiletí snažení soudruhů pana Vízka, vytvořilo základní předpoklad pro společenské změny, kterým dnes říkáme "sametová revoluce". Pan Vízek vyčítá Václavu Klausovi to, že ve svém článku nerozděluje obyčejné a slušné lidi, že nekádruje občany že nerozdává dotazníky s otázkou "co jste dělali před listopadem", podobně jako se strana pana Vízka ptala "co jste dělali před únorem, před srpnem" a před všemi těmi milníky jejího působení. Zvyk je prostě zvyk.

A tak panu Vízkovi a jeho soudruhům vadí, že pan president neocenil jejich zásluhy, že své spoluobčany nerozděluje na ty, kteří se se "zaslužili", a ty, kteří jsou podle nich jen stádem, které "sedělo za bukem".

Hodně pokory k těm "obyčejným lidem", těm kteří seděli v kriminálech, a i trochu pokory k těm kteří "seděli za bukem" a nezůčastnili se vaší "užitečné" činnosti na přeměně kvetoucí země v lágr by neškodilo, pane Vízku. Mluvím o pokoře, protože lítosti a kajícnosti se od vás nedočkáme. To nejsou vlastnosti "schopných vůdců".

Tomáš Haas thaas@rogers.com


Další články tohoto autora:

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku