Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 24.11.2003
Svátek má Emílie




  Výběr z vydání
 >FEJETON: Nulová tolerance
 >FEJETON: O přezouvání
 >KOMENTÁŘ: Kapr si rybník nevypustí
 >LIDŠTINY: Máte svoji sex-bombu?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Apollo XIII. v hotelovém podání
 >PSÍ PŘÍHODY: Vítání zase jednou až moc bouřlivé
 >ZAMYŠLENÍ: Charlie Roger nebo Roger Charlie?
 >POLITIKA: ODS na výsluní preferencí a v temnotě budoucích spoluprací
 >NÁZOR: Je positivní diskriminace přežitek ?
 >NÁZOR: Podivíni z pražských realitních kanceláří
 >SVĚT: Hrstka malajských dojmů
 >NÁZOR: Podivný sedmnáctý listopad
 >PENÍZE: Stavební spoření? Bez dotazů a ještě letos!
 >NÁZOR: Sebechvála smrdí
 >POSTŘEH: O vaření

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
24.11. NÁZOR: Podivný sedmnáctý listopad
Stanislav Reiniš

Opravdu podivný. Komunisté se dočasně probojovali na druhé místo v žebříčku preferencí, jakoby se národ v ničem nepoučil. To byl dárek národa sobě samému k tomuto významnému výročí, jakoby se v listopadu 1989 nejednalo o nic významného, jakoby to nebylo nejdůležitější datum v našich novodobých dějinách, kdy jsme po letech nacismu a komunismu mohli začít nový život. Jakoby těch osmdesát procent lidí, kteří komunistické zřízení nechtějí, nedokázalo vysvětlit těm dvaceti procentům na nejnižším stupínku žebříčku politické paměti, kteří komunistické zřízení chtějí, že komunisté tehdy sami odešli od vlády, protože už to dál nešlo, protože bylo zcela jasné I jim, že vládnout neumějí, že jejich ideologie a způsob správy věcí národa selhaly a že je čas zanechat šaškování a začít dělat věci pořádně.
A tak dnes prohlašuje jeden z vůdců zmatené strany Ransdorf, že komunisté v roce 2006 vyhrají volby. Češi poklidně shnijí a celý svět se na ně bude chodit dívat jak na vykopávky sumerského města. Mimochodem, u Kutné hory se k výročí sedmnáctého listopadu našla dinosauří kost, první v českých zemích. Majitel dosud neví, co s ní udělá, já si myslím, že by ji měl darovat komunistické straně jako symbol.
Hodně se v dnešním stavu našeho myšlení angažují média. Každou chvíli vidíme v televizi všelijaké komunistické funkcionáře, kteří se moudře vyslovují ke všemu možnému, co a jak by se mělo udělat, jakoby si neuvědomovali, že právě oni komunisté mohou nejvíc za to, že jsme dnes, po čtrnácti letech letech snažení, stále ještě skoro čtyřicet let za úrovní Evropské unie, což je přesně těch čtyřicet let, co oni vládli. A když se znovu dostanou k moci na čtyřicet let, budeme už opravdu skoro u těch dinosaurů.
K sedmnáctému listopadu dokonce pustili do televize onoho Zifčáka alias Růžičku, který tam o sobě říkal, že byl zaměstnancem vnitra a který při demonstraci studentů v roce 1989 předstíral, že je mrtvý. To říkal v nedělní Partii, v jinak oblíbeném televizním programu. Zifčák se holedbal, že toho tehdy věděl víc než ti ostatní, ale na otázku, co věděl a proč tam ležel, neodpověděl. Na odpověď však Zifčíka nepotřebujeme. Jen trochu úvah.
Logika situace byla jasná. Proč asi 17. listopadu 1989 ležel a dělal mrtvého? Aby si odpočinul po dlouhém pochodu z Albertova? Jasně že ne. Ležel proto, protože takové dostal od kohosi instrukce, tedy aby demonstroval, že stávající strana a vláda je nemožná, což beztak každý věděl, a aby se lidé naštvali, že ti od vlády zabili jedno z našich dětí, a aby padla existující vládnoucí garnitura, Adamec, Jakeš, Štěpán, a aby nastoupila nová komunistická vláda Urbánka nebo někoho a aby se vlk už po tolikáté nažral a koza strany a vlády aby zase zůstala celá. Hned za chvíli byl v pohotovosti Petr Uhl a vše ohlásil do Svobodné Evropy, dozvěděl se z nějakého podivného zdroje dokonce jméno onoho "mrtvého" studenta. Šlo to jak na drátku.
Skončilo by to jako ve všech ostatních komunistických zemích, nastoupila by vláda některého z místních komunistických papalášů a říkalo by se tomu postkomunismus. Ale stalo se něco jiného. Myslelo se, že chartisté jsou bezvýznamná isolovaná skupina, ale nebyli. Nakonec to dopadlo tak, jak nemělo, do vlády se dostaly protistranické elementy a komunisté ve vládě jen statovali. Dodnes je to mrzí. Chtěli by zpátky.
Toto vysvětlení je založeno na tom, co se skutečně stalo, na tom, co naznačil Zifčák v televizi, na tom, co se dělo v ostatních zemích a na malé logické úvaze.



Další články tohoto autora:
Stanislav Reiniš

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku