Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 25.11.2003
Svátek má Kateřina




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Komu na Rusi žiť charašo?
 >POLITIKA: S komunisty ne?
 >ŽIVOT: Pohled do očí
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Hlas věcí
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Baconova výstava ve Vídni
 >PSÍ PŘÍHODY: Mezi ohněm a hlubokou vodou
 >ARCHITEKTURA: Kouzlo starých továren - holešovická teplárna
 >POLITIKA: O autistech a našich médiích
 >POLITIKA: Kdo a proč nenávidí Židy
 >EKONOMIKA: Všechny sledované trhy porostou
 >FEJETON: Nemocnice na okraji publicistické slušnosti
 >POLITIKA: Protiameričtí Američané v Praze
 >POSTŘEH: O nákupních vozíčcích
 >FEJETON: A léta běží, vážení
 >PENÍZE: Budou dárky letos na dluh?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
25.11. SVĚT: Komu na Rusi žiť charašo?
Adam Geront

Pád komunizmu a rozpad imperiálního Sovětského svazu je spojen s fenoménem ,který v Evropě ještě nedávno, sotvakdo mohl přepokládat. V zemi, kde sedm desetiletí probíhal sociální experiment, za nepředstavitelného rovnostářství, kolektivizmu i relativní bídy,či velmi skromného životního stylu obyvatel,zejména na venkově, vznikla v krátkém historickém období několika let, vrstva lidí, kteří získali v průběhu živelné privatizace v Jelcinově Rusku neskutečný majetek a bohatství (Chodorkovskij, Abramovič, Lebeděv, Berezovskij a další). Disponují finančními prostředky o jakých si úspěšní podnikatelé postkomunistických zemích mohou nechat jen zdát. Tyto lidé, bývalí aktivní komsomolci i nadějní mladí členové komunistické strany ,zaujali ve státě pozice oligarchů, s významným vlivem na ekonomiku a politické dění nejen ve své zemi.
Bohatí Rusové se stali vítanými hosty v řadě turistických center po celém světě.Kavalírský utrácejí dolary, vyhledávají kasina, luxusní podniky, nakupují přepychové zboží, limuzíny, jachty. Pořádají nákladné rauty i lukulské recepce pro prominenty a celebrity západního světa.Přímo, nebo nepřímo skupují nemovitosti, lukrativní hotelová zařízení, ba celé bloky domů v lázeňských centrech (Viz Karlovy Vary). Snadno nabytý kapitál investují do nákupu sportovních hvězd ( Abramovič-Chelsea), dokonce nakupují lyžařská střediska v Alpách. Zakládají neprůhledné akciové společnosti , herny, podniky na praní špinavých peněz, nadace s nejasným posláním,atd. Zkrátka a lidově - nevědí co s penězi… A co obyčejní lidé, jak těm se žije v dnešním Rusku ? Ptáme se oprávněně s ruským klasikem s N. A. Někrasovem (1821-1878) .
Pokud se nejedná o živelní katastrofu, hromadné neštěstí nebo politický otřes zasluhující headlines, o každodenních starostech průměrných smrtelníků největší země světa ( dnes aspoň rozlohou) , se dovídáme z medii jen málo. Rusko, po odsunu sovětského vojska, jakoby pro sdělovací prostředky a většinu našich obyvatel nevynímaje, přestalo existovat. A tak zdrojem poznání života ruských lidiček, zbavených péče státu, stálého dohledu a dirigizmu - nyní pro změnu - budujících demokracii, mohou být jen stránky ruského Internetu. Z každodenní mozaiky nabízených zpráv. se dá poskládat dostatečně spolehlivý obraz života země " kde zítra znamená již včera " . Zvlášť když se jedná o líčení události při kterých jde skutečně o lidské životy, ,jak tomu bylo před necelým měsícem, kdy se z náručí smrti podařilo vyrvat 45 horníků z uhelního dolu v Rostocké oblasti.
Krátce připomenu sled událostí. - ve čtvrtek 23.října t.r. pronikla z podzemního jezera do štoly.kde pracovala směna havířů ledová voda. 15 lidem se podařilo uniknout, ale 46 horníků zůstalo uvězněno 800metrů hluboko v podzemí. - 24.října z obou sousedních šachet začali zachránci razit tunel a snažili se zabránit dalším přívalům vody. - v sobotu 25.10 se podařilo dostat na povrch 33 dělníků změněných uhelným prachem a blátem natolik, že je nepoznávali ani nejbližší příbuzní. Při tom co je sanitky rychlé pomoci odvážely do nemocnice , vrcholily emotivní scény, Ženy, děti křičely "Jména, jména! ". Nakonec jeden z úředníků musel pročíst seznam zachráněných. Nicméně 13 horníků zůstalo v pasti v podzemí, nejspíš ve vzduchové kapse nad zatopenými štolami. Další horečné dny z nezatopeného sousedního dolu Komsomolskaja, směrem ke kriticky ohroženým mužům ,nepřestali zachránci razit "tunel naděje".Práce v překotném tempu s nadlidským úsilím probíhaly nepřetržitě ve dne v noci. Překážela ustavičně stoupající voda, úniky plynu i nejistota o poloze mužů. Narůstaly obavy zda ražení téměř 60 metrového tunelu probíhá ve správném směru. Jsou vůbec ti lidé tam dole ještě na živu? - 28.10 se podařilo navrtat malou dutinu v šachtě,kde se předpokládalo, že by horníci odříznuti od světa měli být. Žel nebylo zde žádných známek života.
Ve středu 29.10, po pěti dnech beznaděje, byl zbytek horníků zázračně vyproštěn. Mezi zachráněnými byl i ředitel dolu jmenovaný do funkce v den před neštěstím, shodou okolností diabetik. Byl nejvíce ohrožen komplikacemi a diabetickým komatem.Řekl na nosítkách " Zjevení prvního zachránce mi připadlo, jako když se lidu zjevil Kristus. " .Těžce zraněný Ivanov vzpomíná,že příval vody byl tak silný,že dělníkům podrazil nohy. Museli plavat.Jeho a dalšího horníka proud vody narazil na důlní vozík. Utrpěl mnohočetné zlomeniny.Jeho druh vedle něho zemřel na místě následkem mnohočetného poranění vnitřních orgánů.Muž z této skupiny příjmením Tkáč,který se pokusil sám hledat východisko z beznadějné situace, navždy zmizel v hlubinách. Jeho tělo dodnes nenalezli ani potápěči.
Neštěstí na dolech v Rusku není ničím neobvyklým, ale tentokrát heroickou snahu horníků zachránit své kamarády sledoval celý národ, se zatajením dechem. Publicisté shodně mluví o zázraku. O kýženém hrdinském činu, který depresivně ladění obyvatelé současného Ruska zoufale potřebují Píší o projevech dělnické solidarity…Hornické město Novo-šachtinsk, se statisíci obyvateli, žije stále jako po těžkém transu. Na několik dnů se město stalo cílem novinářů, televizních štábů i nejvyššího načalstva. Byla udělena vysoká státní vyznamenání. " Sláva není chléb,člověka nenakrmí", hlavně , že podnik proplatil dělníkům dluh na mzdách v hodnotě asi 12 tisíc rublů.. Další nečekané peníze 11.600 tisíc rublů, jako materiální pomoc, poskytl gubernátor kraje jménem Čuba (sic!). Rostovský podnikatel Melinkov daroval každému zachráněnému džinový oblek a vatový kabát. Bylo to přijato s úsměvem, jako nová uniforma lidí,kteří se podruhé narodili.
Po rozdělení nečekané odměny ( při směnném kurz rublu 30 rbl za 1dolar a 35,4rbl za 1euro ), zůstaly ještě nějaké peníze. Asi tisíc rublů.Tuto sumu dělníci postoupili kolegovi, jedinému živiteli více členné rodiny. Před nedávnem přišel o zaměstnání.Tyto peníze na živobytí musí, ale utrácet pomalu ! To budou jeho šťastnější druhové hlídat. Proč ale tito muži fárají a riskují životy dlouhé měsíce, bezplatně a měsíce čekají na mizernou mzdu? Odpověď je prostá. Blíží se tuhá ruská zima, je třeba uhlí na otop .Až 12 tun na zimu pro jednu rodinu. Každý havíř si musí uhlí narubat i dopravit domů.Zde snad pomohou chlapi na Kamazech, kteří odvážejí z dolu uhlí i hlušinu:Ti se také podíleli na záchranných pracích. Při budování tunelu naděje ve dne v noci odváželi vytěžený materiál ze šachty. Za tento nadlidský výkon dostali v rublech asi 500Kč.Však jim později horníci zaplatí za furmanku, vytěženým uhlím nebo kupóny na deputátní uhlí. Uhlí zatím nedošlo a " se šeky kamna neroztopíš. "
A jak léčili zachráněné horníky v chátrající místní nemocnici, postavené za sovětských pětiletek? Moskevská novinářka Natalia Černovova navštívila zachráněné již v prvním týdnu po vyproštění.Na dotaz, jaký je jejich zdravotní stav, nerudný primář nemocnice řekl, že k ničemu závažnému u hladových a žíznících mužů, uvězněných celých 5 dní v temnotách podzemí, nedošlo.Čestně přiznal,že po zprávě o důlním neštěstí připravovali pro ty chlapy spíš márnice. Uvedl,že ihned po přijetí nasadili infuze ke zvládnutí dehydratace, termofory na zahřátí a roztok 50 gramů zředěného čistého špiritusu do žíly. Již na druhý den po této terapii, až na zraněného Ivanova který pobyl na jednotce intenzivní péče jediný den, byli všichni zachránění na nohou, na propuštění. Hospitalizaci jim benevolentně o pár dní prodloužili. Aby si odechli… Později všechny zachráněné vyšetřili profesory psychiatrie. Konstatovali, že jsou i psychicky fit. Jenže každý havíř po letech rubání na šachtě trpí nemocemi z povolání: chronickou bronchitidou, zaprášením plic a hypoxickou encefalopatii - poškozením mozku, následkem chronického nedostatku kyslíku v hlubinných dolech. Aby se vyléčili museli by změnit zaměstnání.Žádná léčebná kúra jím nepomůže. Neexistuje To by potom, ovšem museli, jak sami suše konstatují, umřít hlady.
A jaké jsou pracovní podmínky na šachtě? V dnešní době s výjimkou podniku "Artikaugoľ"přestaly být uhelné doly státními. Staly se akciovými společnostmi. Vedoucí provozu tvrdí : noví majitelé se o otázky bezpečnosti práce prakticky nezajímají.Na technická opatření ke zlepšení bezpečnosti práce už dávno nevydávají peníze. A v případě že se nějaké investice na bezpečnostní techniku objeví (např.měli zakoupit vodní pumpy), tak se tyto prostředky jednoduše rozkradou. Jeden z důlních mistrů vzpomíná: co se týká bezpečnosti, šachta Zapadnja-kapitálnaja, kde se drama odehrálo, byla ještě před několika léty, téměř vzorovým zařízením. Nyní po havárii, doly budou muset pravděpodobně uzavřít.V případě,že se tak stane, bude ve městě rázem 3 000 lidí bez práce.Nebude čím uživit rodiny a zajistit otop na zimu.Vždyť ještě v den zázračné záchrany 11 horníku, se do jámy propadl veliký nákladní automobil Kamaz, řidič jen zázrakem z něj vyskočil.Večer v ten den se do šachty jako domeček z karet zřítila věž na třídění uhlí.
Tristní je konstatovaní že na každý milion tun vytěženého uhlí je v Rusku počítáno s jednou smrtí na šachtě.Bylo tomu tak i za vlády bolševiků.. Všichni horníci to vědí,.No v případě,že šachty zavřou, rodiny pomřou hlady, naříkají zoufalí zaměstnanci.V posledních létech těžba uhlí v Rusku i v postsovětských republikách klesá..Úměrně s tím se snižuje počet stálých zaměstnanců při těžbě. Chlapi, říkají havíři, jenom trochu schopní průbojní a mladší ,dávno ze šachty utekli. Na dolech zůstávají dělat pouze muži,kterým chybí pár let do starobního důchodu nebo lidé kterým již na ničem nezáleží. "Jen tak nějak dožit do zítřka ".Jsou to jedinci,kteří většinou propadli alkoholu, či jsou beznadějně chudí. Pracovat za tak strašných podmínek , půl roku nedostat mzdu, mohou opravdu jen lidé bez jakékoli perspektivy. Časy, kdy za Sovětů byla těžba uhlí, nafty , hornictví vůbec, preferovaným zaměstnáním, jsou nenávratně pryč.Neexistují zde ani odbory. Poslední vzepětí dělnického sebevědomí se projevilo naposledy před dvěma léty, potom, co půl roku nedostali horníci výplatu. Zoufalí lidé zablokovali hlavní cestní magistrály na Ukrajinu.Podle ruských novinářů uvědomění práv dělnické třídy trvalo horníkům pouze jeden den. Skončilo potom jako dostali jednoměsíční mzdu a odešli své vítězství oslavit vodkou.




Další články tohoto autora:
Adam Geront

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku