Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 27.11.2003
Svátek má Xénie




  Výběr z vydání
 >FEJETON: Smrt a pohled do očí
 >GLOSA: Polohrubá nabídka?
 >IRÁK: Proč pojede nemocnice domů?
 >SVĚT: Bullshit Bingo in Germany
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Setkání s Plissonem
 >PSÍ PŘÍHODY: Čekají nás rachejtle
 >FEJETON: Příběh Josefa K. aneb grand slam
 >KOMENTÁŘ: S komunisty se musí mluvit
 >SPOLEČNOST: Gauss, kolaboranti a disidenti
 >REAKCE: Mimořádná drzost poslance Jana Mládka
 >POSTŘEH: O Praktice
 >PENÍZE: Finanční plánování podle Sophia Finance
 >MEJLEM: Kupa vtipů kameňáků
 >CHTIP: Chytrý chlapec Suzuki
 >ŽIVOT: Vozíčkářka zve politiky na týdenní pobyt.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
27.11. SPOLEČNOST: Gauss, kolaboranti a disidenti
Prostě Gentleman

Diskuse o 17. listopadu, jeho příčinách a roli disentu se táhne médii už řadu dní. Velkou měrou polarizoval názory V. Klaus ve svém článku pro MFD, kde mj. napsal: "Nesouhlasím s těmi, kteří vytýkají obyčejným lidem, že s totalitním režimem kolaborovali, že se nebouřili, že nedemonstrovali, že nezakládali různé opoziční skupiny, jako udělala skupina skupina intelektuálů - z větší části bývalých straníků v několika seskupeních v letech sedmdesátých a osmdesátých". Za příčinu pádu režimu označil souběh pasivního akceptování režimu, změněné mezinárodní situace a poslední kapky, studentského pochodu.

Pravdou je, že už řadu let se mnozí hodnotitelé let minulých velice rádi ohánějí "kolaborací" většiny národa se systémem. Mám přitom nutkavý pocit, že sebe sami z té většiny jaksi mimochodem vyjímají. V jejich pojetí je kolaborací v podstatě všechno, a výjimkou odporu. V takovém případě opravdu kolaborovali všichni: já dokonce už jako dítě v kočárku jezdil nadšeně na prvomájové slavnosti a mával mávátkem. V tehdejší době a tehdejším Zlíně moji rodiče opravdu nehodlali riskovat nepříjemnosti nepřítomností na "demonstraci" jednoty lidu a strany. Pak jsem kolaboroval jako jiskra, pionýr, svazák. Coby středo- a vysokoškolák jsem sice akce typu první máj sabotoval, ale z hecu: přiznávám, že vědomě jsem takto ani jinak režim nenahlodával. Ani když jsem se honil spolu s dalšími na podzim roku 1967 s orgány VB kolem strahovských kolejí (což mělo přispět k pádu kliky A. Novotného), nevedla mě "odvaha" jako studenty (jak jsem se někde dočetl - tedy ne Zifčák), kteří díky ní zabočili s průvodem na Národní třídu; prostě se to tak vyvrbilo.

Charta se ke mně nějak nedostala, stejně jako arch s podpisy ji odsuzující. Nebyl jsem v partaji, ani důvěrníkem či konfidentem StB (do seznamů jsem se nedíval, vím, co vím), na nikoho nedonášel, žádné výhody nezískával, nic nepodepisoval. Do ciziny jsem jezdil, maje tam tehdy oženěného tchána.

Ačkoli takto kompromitován, přesto odmítám za sebe i jiné nálepku kolaborant. Jakmile se totiž pojmům jako kolaborace či interrupce dává jiný obsah, než mají, tj. kolaborací se nazývá v dané situaci normální chování lidí, kteří nerevoltují a pasivně podporují režim vyvěšováním vlaječek, či v případě interrupce se mluví o zabití či vraždě, je veškerá diskuse na nic.

Chování většiny lidí před Listopadem bylo normální, ať se to komu líbí, nebo ne. Gaussova křivka je neúprosná: a ta nemilosrdně definuje normálnost většiny. Společnost intuitivně reaguje na daný stav a většinové chování se zaplaťpánbu řídí zákony dosud nepoznanými - snad tomu bude tak i nadále. To, co se událo, se tak neodvolatelně a nekontrolovatelně stalo a nic se s tím nedá zpětně dělat. Říkat, kdyby se to a to, je naivní a pošetilé.

Podle zmíněné Gaussovy křivky je v každé společnosti jisté malé procento hrdinů a zbabělců, disidentů a kolaborantů hodných toho označení. Stejně jako ti první nepozvednou hlas lidu k odporu, ani ti druzí jej nesvrhnou do morálního bahna. První slouží jako jistý katalyzátor, ale kdyby nebylo druhých, nebyli by zapotřebí.

Nesnižuju význam hrdinů a odpůrců režimu, ale říkat, že 17. listopad 1989 je především zásluha disentu, není pravdivé. Ostatně ani disidenti nebyli homogenní, zastávali různé postoje a byli mezi nimi i konfidenti. A také na ně se vztahuje Gaussova křivka. Koho vlastně budeme nazývat disidentem? Proč je tak snadno označována většina národa za kolaboranty, když velká část z nich vlastně byla svým způsobem disidenty. Tím, že pasivně sloužili režimu, zatímco si mysleli opak - protože většině je dáno snažit se žít, nikoli bojovat. Tak, nehrdinsky a neplánovaně, režim udržovali v domnění, že ty hliněné nohy jsou z betonu.

Gentleman


Gentlemanův deníček


Další články tohoto autora:
Prostě Gentleman

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku