Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 27.11.2003
Svátek má Xénie




  Výběr z vydání
 >FEJETON: Smrt a pohled do očí
 >GLOSA: Polohrubá nabídka?
 >IRÁK: Proč pojede nemocnice domů?
 >SVĚT: Bullshit Bingo in Germany
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Setkání s Plissonem
 >PSÍ PŘÍHODY: Čekají nás rachejtle
 >FEJETON: Příběh Josefa K. aneb grand slam
 >KOMENTÁŘ: S komunisty se musí mluvit
 >SPOLEČNOST: Gauss, kolaboranti a disidenti
 >REAKCE: Mimořádná drzost poslance Jana Mládka
 >POSTŘEH: O Praktice
 >PENÍZE: Finanční plánování podle Sophia Finance
 >MEJLEM: Kupa vtipů kameňáků
 >CHTIP: Chytrý chlapec Suzuki
 >ŽIVOT: Vozíčkářka zve politiky na týdenní pobyt.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Doprava  
 
27.11. FEJETON: Smrt a pohled do očí
Václav Husák

Nedovedu si představit jak bych mohl žít s tím, kdybych někoho zranil, nebo, nedej Pánbů, zabil. Ne agresivním chováním nebo v afektu. Prostě na silnici. Vždyť někdy stačí v podstatě i drobná nepozornost - a naše dítě, přítel nebo "jen" spolujezdec může naši neúmyslnou chybu, která se však stala ve špatnou chvíli na špatném místě, krutě odnést. Obětí našeho vteřinového selhání může být i chodec či někdo z posádky vozidla, které jsme nechtěně dostali do problémů.

Jsem již starší člověk a v průběhu několika desítek let strávených za volantem jsem již zažil mnohé. Sám jsem sice ještě žádnou vážnější nehodu nezavinil, ale možná jen proto, že jsem měl prostě štěstí. A chyby, kterých jsem jako každý smrtelník jistě dopustil, nebyly fatální.

Mezi námi žije člověk, který to štěstí neměl. Bohužel však neřídil osobní vůz, ale patrový autobus. Stejně jako jeho pasažéři se i on jistě těšil domů. Pak se něco stalo a v následujících vteřinách se odehrálo nejstrašnější drama v historii dopravních nehod na našich silnicích. To "něco" byla dle výroku soudu chyba řidiče. Je to možné a nezasvěcený člověk může jen těžko tomuto výroku oponovat.

Jak jsem řidiče viděl a slyšel vyjádření jeho lítosti v televizi, připadalo mi, že tento člověk nepatří k pirátům silnic, kteří nás z "legrace", pro své vlastní pobavení ohrožují na životě. Stejně jako pozůstalým obětí nehody, i jemu se zhroutil svět. Přesně si to dovedu představit a vím, že já v takovéto chvíli bych vážně uvažoval o sebevraždě. On to přiznal také. Bylo by to však řešení? Komu by pomohlo? Uspokojila by mne, jako otce dcery usmrcené při nehodě, smrt nešťastného viníka? Obávám se, že nikoli.

Paní Alena Drobná z Karlových Varů bohužel takovou maminkou je. Její sedmnáctiletá Štěpánka jela osudným autobusem a neměla štěstí. Tragédie, hrůza, smutek. Upřímně ho cítím s ní i se všemi ostatními, jejichž blízcí už mezi námi nejsou.

V životě zvířat existuje zvláštní pravidlo. Potká-li níže postavený jedinec vedoucího smečky, musí zaujmout podřízený postoj a sklopit oči. Přímý pohled je výzva, na kterou je ve zvířecí říši okamžitě odpovídáno agresí - obvykle fyzickým napadením. V životě lidí existuje podobné pravidlo, že jedinci, kteří jsou nadřazeným jedincem, platí to i u soudu, oprávněně káráni, skloní hlavu a sklopí zrak.

Přímý pohled je považován za drzost a provokaci. Vzpomeňte si na školu a naše paní učitelky. A tak nemohu porozumět vyjádření této tak těžce zasažené ženy, která se prostřednictví tisku dožaduje od viníka nehody vskutku podivné věci. "Ten řidič zabil mou dceru - ať se mi podívá do očí !"

Vážená paní Drobná, kdybych byl viníkem já, plakal bych před Vámi na kolenou, ale nikdy bych se Vám do očí nepodíval. Prostě bych nemohl. Protože upřímná lítost se mimo jiné vyjadřuje i sklopením zraku.




Další články tohoto autora:
Václav Husák

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku