Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 27.11.2003
Svátek má Xénie




  Výběr z vydání
 >FEJETON: Smrt a pohled do očí
 >GLOSA: Polohrubá nabídka?
 >IRÁK: Proč pojede nemocnice domů?
 >SVĚT: Bullshit Bingo in Germany
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Setkání s Plissonem
 >PSÍ PŘÍHODY: Čekají nás rachejtle
 >FEJETON: Příběh Josefa K. aneb grand slam
 >KOMENTÁŘ: S komunisty se musí mluvit
 >SPOLEČNOST: Gauss, kolaboranti a disidenti
 >REAKCE: Mimořádná drzost poslance Jana Mládka
 >POSTŘEH: O Praktice
 >PENÍZE: Finanční plánování podle Sophia Finance
 >MEJLEM: Kupa vtipů kameňáků
 >CHTIP: Chytrý chlapec Suzuki
 >ŽIVOT: Vozíčkářka zve politiky na týdenní pobyt.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
27.11. SVĚT: Bullshit Bingo in Germany
Miloslav Zima

Glosa o strukturnich krizich a jejich podobnostech, aneb, co nás čeká a co nás nemine.

Neni experta, který by vám v Německu nepotvrdil, že se EU a především německá ekonomika nachází v hluboké strukturní krizi. Jestliže se ale zeptáte, co to konkrétně znamená a jaké to má příčiny, zrozpačití takový expert a poukáže na časovou tíseň, která mu znemožňuje odpovědět. Možná, že bude někoho zajímat, jaké důvody vedou k takovému chování a jak je možno takovou strukturní krizi vidět.

Příčiny současného stavu, charakterizovaného propadem ekonomických ukazatelů, všeobecnou ztrátou hodnot a pracovních míst, jsou sice jasně identifikovatelné, jsou desetiletí známé, ale pro vedoucí elitu nepříjemné. Právě proto trvalo více než deset let, nežli se objevily první otevřené poukazy na nedostatky, proti kterým měla být již dávno podniknuta obranná opatření. Přitom je možno celý úkaz shrnout do jednoho pojmu: "Zánik Společnosti založené na výkonu a solidaritě (Ende der Leistungsgesellschaft und der Solidargemeinschaft)". V následujícím se zmíním alespoň krátce o některých, podle mého úsudku rozhodujících aspektech tohoto procesu, o jeho výsledcích a některých souvislostech.

S německou ekonomikou jsou všeobecně identifikovány velké koncerny. Vzhledem k tomu, že tyto kolosy zpravidla nejsou nositeli inovace ani ekonomické eficience a výkonu a poslední dobou ani neposkytují rozhodující prostředky pro chod státu, není to zcela oprávněný pohled. Současná situace ve velkých podnicích se vyznačuje různorodým, mnohonásobným selháním managementů. Výkon těchto lidí nestojí zpravidla v žádné racionálně vysvětlitelné relaci k jejich příjmům. Většinou se jedná o lidi, kteří jsou si vědomi skutečnosti, že aplikace principu výkonu by u nich vedla k sociálnímu propadu. Tomu odpovídá i jejich mnohdy až zákeřné chování při jednání se schopnějšími podřízenými, ve kterých vidí permanentní nebezpečí, a nejistota a strach učinit vůbec nějaké rozhodnutí. Nové na současné situaci je, že právě popsané manýry prosákly shora až na úroveň Gruppenleiterů. S typicky ženskou sensibilitou se ujala tohoto tématu sympatická, lehce korpulentní dáma jménem Margit Schoenberger v její knížce s titulem trefně zvoleným ve formě suchého zjištění a věcné otázky: "Mein Chef ist ein Arschloch, Ihrer auch?" (Přeložil bych, při pokud možno plném zachování smyslu jako: "Můj šéf je vyložená prdel, Váš také?") Bohužel se autorce podařilo říci titulem víc, nežli kdy mohla vyjádřil v knížce samé, takže se jí komerční úspěch přiměřený tématu nedostavil.

Zhora naznačené poměry vedou ve velkých podnicích k chaotickým stavům a k akcionalismu, jaký zdejší hospodářství neznalo. Projevuje se to soustavnými reorganisacemi, restrukturalisacemi, mergery a acquisicemi, doprovázenými přejmenováváním a stěhováním organisačních jednotek, a meetingy zakončovanými často i kolektivním podepsáním zpravidla bezkoncepčně formulovaných commitmentů. Celé toto dění je často rozporuplné, způsobuje silné ztráty a co považuji za nejhorší, má za následek intensivní nárůst mobbingu proti lidem, kteří se k těm nesmyslům kriticky vyjadřují.

O každé ze zmíněných managementských akcí, by se jistě nechal napsat článek, možná i kniha, zde bych chtěl učinit pouze neúplný výčet hesel, pod kterými se konají a upozornit na některé možná zajímavé okolnosti. Jedná se o Certifikaci podle ISO 9001, Audity, Lean Management, JIT (= Just in time), Reengineering, Benchmarking, Core Capabilities, Shareholder Value, Scorecards, 6 sigma, Reviews, E Commerce, Customer Relationship Management, TQM (= Total Quallity Management), Change Management, atd. Tyto tools jsou doprovázeny dalšími prostředky při realisaci různých "Managementů by ..." a účastí na pochybných soutěžích, jako EQA ( = Evropean Quality Award), atd., které vesměs slouží pouze jednomu cíli: Zakrýt skutečné schopnosti dnešního managementu.

Přes všechnu chaotičnost je možno při aplikaci těchto metod rozeznat systematické rysy. K tomu jeden příklad z množství možných: Za účelem snížení nákladů byly zavedeny Scorecards, které mají umožnit posouzení efektivnosti činnosti jednotlivých organisačních jednotek. V rámci této aktivity jsou rok sbírána a zpracovávána data speciálním teamem. Těsně před uběhnutím roku je ale provedena reorganisace odůvodněná přes Lean Production, a to tak, že potom nejsou před reorganisací získaná data srovnatelná s daty získanými po ní. Involvovaný team přejde na EQA a vše se zapomene. Team začne organisovat sebehodnocení podle EQA kriterií atd., jakýkoli kvantitativně podložený výrok ohledně efektivnosti se odkládá na neurčito. Potom se Vám může stát, že odpovědný manager ve slabé chvíli řekne: "U nás se přes 40% lidí zabývá restrukturalisací a reorganisací, je zázrak, že vůbec něco produkujeme". Krátce a bez nadsázky řečeno, managementem iniciované akce často ve skutečnosti sabotují chod podniku. To ohrožení funkčnosti není mnohdy způsobeno pouze neschopností, ale i záměrně. Někdy jde i o dětinské ješitnosti, při kterých se hraje o pracovní místa tisíců zaměstnanců. Tyto skutečnosti stojí v příkrém rozporu se "vzdělaností" managerů.

Zdejší management nebyl ještě nikdy tak důkladně vzdělán, lépe řečeno proškolen, jako v současnosti. Přitom se jedná o školení, workshopy atd. nejrůznějších témat a forem. Jako příklady: survive training, při kterém manageři spí v přírodě a živí se upečenými mravenčími larvami a pod., motivační trainingy, při kterých běhají manageři za výkřiku "Šaka ty to dokážeš" bosíma nohama přes střepy, nebo oharky, až po školení "Jak správně stoluji", atd. Zvláštní kvalitu představují akce, při kterých je managementu komunikována zase nějaká ta nová managerská idea a oni potom, aby dokázali, že to pochopili, musí výdobitky nové metody představil pantomimou. Je nápadné, že se managerská školení konsekventně vyhýbají odborným tématům a jedno téma jednoznačně preferují, a sice rétoriku. Přitom podléhají i základní kategorie chování variacím, které mnohdy závisí od náhod. Jako příklad: Zatímco v jednom školení je kladen důraz na managerovu striktní formální korektnost v krizových situacích, slyší takový manager v příštím školení, že je nutné, aby měl v krizové situaci jako celý chlap vše pod kontrolou a mezi řádky, ale jasně, je mu sděleno, že k tomu patří i ovládání sekretářky jejím osouložováním. Není divu, že akce a doporučení shora uvedeného typu zanechávají na managerech stopy a nepřinášejí právě jasno do jejich hlav. Na takovou příležitost čekají různí poradci a analytici, aby si urvali dil z koláče. Pak je možno pozorovat, jak takového managera opustí veškerá pracně nacvičená rétorika při otázce mladé žurnalistické šťouralky: "jak se vyrovnává s potenčními problémy, jejichž drastický nárůst byl v jeho společenské skupině statisticky doložen?" Již zmínění poradci různého druhu jsou de facto nejjasnějším dokladem managerského selhání. Za nehorázné peníze se pokoušejí dělat práci, za kterou jsou již jednou zaplaceni manageři, kteří je objednávají.

Unternehmensberater zaměstnávají většinou přeplacené mladé lidi, kteří ovládají teorii některé z managerských strategií a jsou přesvědčeni o své vlastní kvalitě a důležitosti. A přitom to i v tomto případě funguje následovně. Unternehmensberater zjistí strategické cíle objednávajícího managementu a postará se o to, aby byly tyto cíle splněny. Něco takového neprobíhá vždy hladce, ale není mi znám případ, kdy by to podle zhora uvedeného principu neběželo. Vezměme jenom jednoduchý příklad: uveřejněný známým, v Německu působícím japonským poradcem o jeho práci pro jeden z největších zdejších koncernů. Když poukázal na slabiny managementu, byl s poznámkou "To není Vaše cílová skupina" postaven před alternativu, buďto si dávat pozor, nebo ztratit zakázku. Je např. i renomovaná Consulting firma, která přišla do Evropy a řekla, že pracuje na "Erfolgsbasis". Nechají si zaplatit, až v závislosti na úspěchu, k jehož dosažení vyžadují volnou ruku. Zaměstnanci koncernu, který toho consultanta objednal spojovali po nesčetných jiných poradcích, mnohdy i současně v koncernu působících, s představeným stylem práce naději na konečně s rozmyslem provedenou akci. Když se nic nedělo, začali se pídit a zjistili, že se ti hrdí Američané při pořádné nabídce vykašlali na jejich "Erfolgsbasis", prodali jméno a vzali prachy. Možná, že skutečně pracovali jinak a došli k jiným závěrům, nežli ti ostatní poradci, ale zaměstnanci nic takového nepozorovali. V zájmu férovosti je nutno přiznat, že výsledky poradců jsou někdy překvapivé a těžko překonatelné. Jako příklad: po někalikatýdenním působení, při kterém byly m.j. zavedeny formuláře nejrůznějších barev a formátů, došla poradenská firma k doporučení, aby si za účelem zvýšení produktivity všichni zaměstnanci začali tykat. Je zbytečné podotýkat, že se jedná o jedno z mála doporučení, které bylo skutečně konsekventně realisováno. Bylo by možné pokračovat o projektech jako "Fabrika ve fabrice", "Jádrová činnost", "Global Player" nebo v outsourcingu, virtuelní fabrice, atd, ale dotknu se raději ještě centrálního tematu jiné kategorie:

Situace zaměstnance

Je neutěšená, on nemá vůbec do čeho mluvit. Přitom je vystaven postupům, které je možno označit za špinavé triky. Např.: Vedení vyhlásí akci "Demokracii do závodu". Při různých přednáškách je zaměstnancům vysvětleno, že "si je vedení vědomo toho, jaké prvotřídní koně má ve stáji a že je nutno názory zaměstnanců využívat ku prospěchu firmy, což bylo doposud trestuhodně zanedbáváno". Proto má každý říct, co si myslí, kde vidí slabiny. Zanedlouho potom, co někteří důvěřiví otevřeně promluvili, je vyhlášen sociální plán, při kterém jsou nepohodlní na černé listině. Vysoký boss, přechodně zastávající demokratické ideje prohlásí: "U nás končí demokracie na tovární bráně, jinak by nebylo možno podnik řídit." Člověku, který ho na rozpory v chování upozorní odpoví veřejně hrozbou postrádající jakoukolilogiku: "Kdo se pokusí vrazit klín mezi management a osazenstvo dostane patřičnou odpověď. My si podnikový mír v zájmu klidné a úspěšné práce rušit nedáme".

Zaměstnanec není ani nechán na pokoji, aby pracoval, ale je zatahován do různých akcí. Např. jsou s ním vedeny personální pohovory uzavírané commitmenty o jeho cílech. To vše nese mnohdy znaky schisofrenie. Zaměstnanec, který nemá žádné kompetence, musí uzavírat závazky, na jejichž splnění nemá dostatečný vliv, ale jejichž nesplnění ho může stát i pracovní místo. To závisí pouze od libovůle, zlovůle představeného. Možná, že atmosféru těchto akcí dokreslí jako příklad okolnost, že jsou tyto rozhovory v jednom světoznámém koncernu vedeny i za přítomnosti příslušníka závodní stráže, potom, co došlo k insultacím zástupců managementu.

Popsaný chaos chápe zaměstnanec jako prokazatelný kontraproduktivní diletantismus managementu a reaguje podle jeho možností. Dělá vtipy a nadává, slovo manager se stalo v jeho světě nadávkou. Tak je možno vidět u dělňáska, kterému byly právě zase jednou představeny nové koncepty novým managerem, že se po socialistické rozcvičce (ohlédnutí vlevo přes rameno, vpravo přes rameno, přičemž zkontroluje i prostor za sebou), důvěrně předkloní, vytáhne obočí na maximální výši a tiše při zdviženém ukazováčku, ale s důrazem na každé slovo, ba slabiku, ohodnotí nového managera slovy : "Ganz gefaehrlicher Flachwixer" (Vzhledem k jisté specifičnosti výroku dané melieuem může dělat i v němčině plné porozumění výrazu jisté potíže, o to problematičtější je to s překladem: Abych zachoval pokud možno maximálně smysl výrazu, přeložil bych jako "Obzvlášť nebezpečný sebeukáječ na plocho" Jsem si vědom toho, že specielně eventuelní ženská část čtenářské obce nedisponuje při daném tématu dostatečnou fantasií, a že by potřebovala názornější vysvětlení a apeluji pro takový případ na mužské kolegy, aby vypomohli náčrtkem, nebo malou demonstrací).

Na rozdíl od dělňáska, intelektuál kombinuje a vymýšlí. Reaguje na ty všechny pseudovědecké a pseudoodborné pojmy spojené s managerskými aktivitami např. letákem zvaným "Bullshit Bingo". Je to následující tabulka s návodem. (Přitom není označení Bullshit voleno náhodně, toto slovo používají totiž energičtí manageři, když chtějí označit situaci v podniku, kterou jsou odhodláni změnit. Bullshit vykřikují tak razantně, že každý posluchač zatáhne ocas a hlavu mezi uši a nikoho nenapadne se managera zeptat, jak to chce udělat, potom, co právě ponořil kolem půl miliardy € v jiné branchi). Krátce k návodu ke hře: Kartu rozmnožit, rozdat účastníkům při příštím meetingu, hrát jako bingo, kdo má řadu, sloupek, nebo diagonálu, nehledí na momentální situaci meetingu, vstane, pozvedne kartu nad hlavu a nahlas stále opakuje "Bullshit bingo". Nenechá si jeho úspěch vzít ani údery přes hlavu. Vyhrává konfůzní rozhovor s managerem vlastní volby, návštěvu personálního oddělení a speciální cluster při příštím sociálním plánu.

Synergie

Workshop

Asset Management

EBIT

Globalisierung

Scorecards

Restrukturierung

Commitment

6 sigma

Leadership Excellence

Kulturwandel

Moving targets

Global Player

Teamwork

Kick off Meeting

Project-management

TQM

Cost Cutting

Business Excellence

Problem Solving

EQA

Outsourcing

Kundenorientiert

Innovation

Benchmarking

 

Tímto krátkým a schematickým popisem situace jsem chtěl upozornit na skutečnost, že zaměstnancům přes všechna jiná ujišťování nezbývá v důsledku selhání systému, nežli v podstatě neškodně nadávat a poťouchle žertovat. Mohl bych pokračovat příklady, které to dokládají a zabývat se dalšími fenomény jako např. zneužitím bilancovací metody EBITDA a jinými aspekty kreativního účetnictví, selháním ideí o kapitálovém podílu zaměstnanců na firmě, globalisačními efekty, selháním odborů, úlohou zahraničních expertů, nebo i margináliemi jako směšností aplikace amerikanismů, která vede např. k tomu, že jednoho dne, náhle, si říkají všichni manageři "Officer", atd., ale upozornim ještě na dva aspekty, z mého hlediska podstatnější. Nejdříve:

Jak k tomu mohlo dojít.

Je nesporné, že při tak dlouhodobém fenomenu hraje jednu z rozhodujících úloh situace ve školství, ve které se zobrazuje k průmyslu paralelní selhání politického managementu. Tam byly a doposud jsou zaváděny a aplikovány metody, často s fázovým posuvem několika let nekriticky přebírané z USA, které měly mnohdy katastrofální dopad na celé ročníky mladých lidí. Byli produkováni abiturienti (maturanti), kteří mají důsledkem aplikace Ganzheitsmetody problémy číst, a kteří následkem dobrodružného pojetí matematiky nedokáží vyřešit jednoduchou trojčlenku. Tento výsledek nemohl být z politických důvodů přiznán, i z těchto ročníků musela být produkována inteligence. Následkem je znehodnocení akademických titulů, bujení pseudovědeckých disciplin a absolutně scestné pojetí úzké specialisace. V průmyslové praxi to potom znamená např., že není žádnou zvláštností, když narazíte na doktora matematiky, který neví, co je korelační funkce, nebo na doktora fyziky, který se zabývá digitalisací a který neví, co je Abtasttheorem, o základních operacích s komplexními čísly ani nemluvě. Ve velkých koncernech postupovali proti tomuto problému sice různě, ale vždy prokazatelně bezúspěšně. Jeden formální postup měl za cíl tituly zrušit, když se ale ukázalo, že by to mělo trefit i vedení, nechalo se to být a naopak se zavedly pro oblíbence vedení, kteří měli na tom poli jistý deficit tituly interní, které jsou velkoryse používány i externě.

Momentálně je situace dále zostřena novými faktory, jako početně slabé ročníky následkem katastrofální rodinné politiky a vzrůstající podíl příslušníků mladých ročníků zahraničního původu, pocházejících zčásti z poměrů, kde není připisován škole velký význam. Výsledkem je, že dnes je konečně přiznáno, že nejméně 30% současných vysokoškolských studentů nemá pro skutečné vš studium žádné předpoklady a že 20% mladé generace je považováno za zcela nevzdělatelné. Prakticky to vypadá tak, že např. jeden zahraniční telecomunikační koncern otevřeně prohlásí, že nevezme v Německu žádné lidi do učení, protože neodpovídají nárokům. (jedná se o maturanty do učení). Místo pořádného vzdělání pro vlastní lidi, byla vymyšlena Green Card, u které je možno diskutovat o tom, jestli to byla více hloupost či primitivní trik, ale o které je možno s jistotou tvrdit, že se o ní už nemluví. Z velkého množství materiálu uvedu už pouze poslední "výkřik" starý několik týdnů: Specielní komise vymyslela, že by se ve školách již nemuselo učit psát psacím písmem, že s ohledem na "počítačový věk" stačí tiskací písmena.

A druhý aspekt, jež byl důvodem pro psaní této glosy:

K souvislostem s českou scénou.

Je jistě pravda, že v letech 1990-93 nebyla v některých ukazatelích situace v EU tak vyhraněná, jako dnes, rozhodující skutečnosti byly ale již tenkrát jednoznačně zřejmé. Tak, jako někteří jiní exulanti jsem považoval za správné upozornit vzhledem ke zkušenostem z kapitalistických demokracií na nebezpečí Sametu a prognostické transformace coby ekonomického a morálního "z bláta do louže". Konkrétně a plakativně se mé tehdejší úsilí nechá shrnout do otázky: "Na co potřebuje Československo holding, nestačí mu svinstva, proveditelná prostřednictvím s.r.o.?" S Čechy v nejrůznějších funkcích jsem si při tom absolutně nerozuměl, narazil jsem na jasný nezájem o informace a agresivní odmítnutí. Neviděl jsem žádný rozdíl mezi chováním českých socialistických representantů, které jsem dříve potkával na Západě služebně a nezodpovědností, s jakou bez cílů cestovali na státní útraty, zabíjeli bezstarostně čas a rozhazovali co jim nepatřilo, polistopadové kádry. Po několika konfliktech s nimi mi bylo jasné, že se u českých, prognostiky vedených expertů nejedná o pouhou nevědomost, ale že rozhodující figury do té shora zmíněné louže chtěli, a to tak hluboko, jak to jenom šlo, že to bylo součástí plánu.

Polistopadová vládnoucí klika tykajících si kamarádů rozhodně nevyniká inteligencí, nemůže tomu být jinak, vždyť byli vybrání komunistickou nomenklaturou a pro formu doplněni prosťáčky a jelimany jako alibi. Jelikož tyto typy nedokáží nic jiného, nežli sloužit doktrýnám, (není náhodou, že Klaus skočil na Freemana, když mu Lenina vzali), není možno od nich očekávat koncepční myšlení a skutečná řešení. Toho jsou si tito vesměs zakomplexovaní lidé vědomi a proto dochází k analogické situaci, k té, jakou jsem shora popsal pro EU. Dnešní český nomenklaturní establishment nejenom, že nemá zájem na vzniku skutečné kvalitní elity, on se jí právem obává. Tím je také vysvětlitelné, proč česká školská politika představuje de facto pouze fázově posunutou aplikaci chyb školské politiky EU (Německa). Nevidím pro zlepšení v ČR žádné náznaky pro to, aby za pět let vyšli ze škol lidé, kteří tu měli být už nejméně před pěti lety. Tedy mladí lidé se zdravým sebevědomím, založeným na solidním vzdělání umožňujícím rozvoj a uplatnění schopností a s demokratickým přesvědčením. (Je mi jasné, že se již dnes vyskytují v ČR kvalitní mladí lidé, odpovídající uvedenému popisu, kteří za osobní vývoj nevděčí školnímu systému, ale silné osobní iniciativě. Proti takovým lidem má ostatně naše progno-nomenklatura docela účinný prostředek: stáže s nadějí, že se už nevrátí a nebudou rušit.)

Piši tuto glosu proto, že si myslím, že je nejvyšší čas. Příklady je možno doložit, že se v Německu začíná situace obracet. Za pár dní zasedne na lavicích obžalovaných smetánka zdejšího managementu a bude vysvětlovat, jak to bylo s Mannesmannem, shora zmíněná školská komise, nebude její návrhy realisovat, ale bude rozpuštěna a její sídlo má být prodáno, atd. Zmínil jsem shora také jednu profesní skupinu, Unternehmensberater, ke které mě napadá pouze jeden positivní atribut a sice schopnost rychlé reakce na změny situace. V té souvislosti bych rád poukázal na aktuální nová témata workshopů těchto trendseterů jako: "Jak řídím moji firmu z vězení" a "Jak získám ve vězení dominantní postavení". Vzhledem k momentální české mentalitě nebudou čeští manageři jistě přivedeni do rozpaků, jestli mají na rychlo takovéto kursy absolvovat, - ale na druhou stranu - , se tenkrát šlo do Prahy vlasně jenom kvůli elektřině, krátce na to přijela v podvečer na Strahov 603-ka a vystoupil takový nenápadný malý člověk s kloboukem. Během jeho rozhovoru se stále rostoucí skupinou náhodných studentů si ho sundal, pak zhaslo náhle osvětlení náměstí, protože vybuchl topením spirálami z vařičů přetížený transformátor. On zvolal: "I to někdo projektoval soudruzi!", slíbil další setkání, odjel a za pár dní odstoupil a začalo Pražské Jaro, takže člověk tak nějak česky "nikdy neví".

Miloslav Zima (25.11.03)




Další články tohoto autora:
Miloslav Zima

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku