Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 28.11.2003
Svátek má René




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Stát systematicky ničí nemocnice.
 >ŚKOLSTVÍ: Vysoké školy nepotřebujeme?
 >POLITIKA: Blamáž hejtmana Bendla
 >POLITIKA: Irácká otázka
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - ježdění v tramvaji
 >PSÍ PŘÍHODY: Prací pomocník Šogo
 >VÍKENDOVINY: Na obzoru plachta bílá - jsou to uši krokodýla!
 >MEJLEM: Vysněný pravicový politik
 >DOPRAVA: Spolek přátel plavby počítá se zánikem české lodní dopravy
 >GLOSY: Tři příběhy z Česka
 >REAKCE: Česko - pokrytců ráj
 >POSTŘEH: O alkoholu
 >PENÍZE: Finanční plánování podle Sophia Finance II.
 >CHTIP: Ve chvílích upřímnosti
 >CHTIP: Jaký je rozdíl mezi mužem a ženou

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Školství  
 
28.11. ŚKOLSTVÍ: Vysoké školy nepotřebujeme?
Jiří Zlatuška

Návrh poslance Michala Krause na snížení rozpočtových prostředků veřejným vysokým školám je políčkem do tváře vysokým školám, jejich studentům i všem budoucím uchazečům o studium, kteří vědí, že kvalitní vzdělání je nepostradatelným odrazovým můstkem pro perspektivní pracovní uplatnění a budoucí životní úroveň. Stát sešněroval rozhodovací pravomoci vysokých škol na minimum. V rovině proklamací zůstává deklarována podpora vzdělání i odpovědnost za jeho financování. Rozpočtový výbor se při svém schválení škrtu 150 milionů v navrženém rozpočtu vysokých škol rozhodl vykašlat na dosažený kompromis mezi faktickými potřebami vysokých škol a realistickou úrovní financování obsaženou ve vládním návrhu státního rozpočtu. Nejednalo se přitom ani zdaleka o finance, které českému vysokému školství dlouhodobě chybí a které vzhledem k jeho výkonnosti stát s ohledem na mezinárodně srovnatelné parametry tomuto sektoru dluží. Jednalo se o částku, která má napomoci tomu, aby se materiální podmínky fungování českých vysokých škol dařilo alespoň trochu spravovat a ubylo motivů pro to, aby dobří vysokoškolští pracovníci hledali místa v zahraničí, kde sliby o vládních prioritách neváží tak málo, jako u nás.

Kdo chce psa bít...
Jako důvod rozpočtového škrtu je uváděno nedostatečné využívání dosud přidělených prostředků. To je ovšem zneužití všech administrativních klacků házených do cesty operativnímu rozhodování o velkých investicích, které školy potřebují. Rozvojové projekty veřejných vysokých škol naráží na Hlavu 22 dobře připravených formálních překážek: Projekty se připravují "do šuplíku", kdy si státní mašinerie v úvodních fázích vyžádá spousty detailů, vesměs vycházejících z aktuálních omezení, nikoli z pohledu na instituce, které se budují na desítky let dopředu. Pak se dlouho čeká na příslib financí a průběžně se vyžadují další a další papíry a zpřesňující propočty, nejlépe na patnáct až dvacet let. Státnímu úřednímu šimlovi pak stačí jen bazírovat na drobných odchylkách v papírových slohových cvičeních, která se od reality liší tím více, čím více jejich autoři naletěli politickým proklamacím volebních a vládních programů. Mezitím se upravují účetní a finanční metodiky tak, aby veškeré finanční plánování postavily na hlavu a aby faktické fungování vysokoškolských institucí pokud možno co nejvíce znesnadnily. Na závěr se všichni usmějí a řeknou, že měli dobrou snahu, ale když ty podklady jsou připraveny tak špatně, že se přece nikomu nemohlo ani na chvíli zdát, že by snad mohly projít...

Poslanci této situace využili a rozhodli se rozházet prostředky, o kterých mají rozhodovat, na menší "domácí" stavby. Ty jsou dobře vidět, zajistí jim popularitu v místech, kde chtějí být znovu zvoleni. To, že se kvůli tomu nebude dostávat financí na akce, které vyžadují déletrvající výběrová řízení a táhnou se přes několik let, už nikoho z nich zjevně nepálí. Nikomu ze zúčastněných také asi nevadí, že prostředky vložené do vysokoškolského vzdělání by se státu vrátily, na rozdíl od peněz, které si tu či onde přihodí na "investici" typu fotbalového stadionu nebo akvaparku ve svém volebním regionu. K čemu ostatně školy a vzdělání, když nám všem mohou ukázat, že jejich vlastní drzé čelo váží víc než potřeba vzdělání pro obyčejné kmány.

Vrcholem nestydatosti je výmysl o tom, že rozpočtový škrt má být trestem za ministerstvem školství nedodaný seznam plánovaných investic a jejich údajná nepřipravenost. Přesun peněz, který rozpočtový výbor udělal, se týkal fakticky mnohem méně připravených investic, protože ty ve vládou připravené bilanci nefigurovaly vůbec. To svědčí o tom, že v mediální přestřelce o zdůvodnění rozumně nezdůvodnitelného zúčastnění poslanci operují pouze výmysly, které mají zdůvodnit skutečný účel, který musel být jiný a patřičnější jméno pro něj je politická korupce. Korunu všemu pak nasazuje bohorovná samozřejmost, ve které si poslanci schopní takto nekompetentní argumentace, osobují právo za jednotlivé školy položku po položce v takovém ministerském seznamu rozhodovat o potřebnosti té či oné investice. Jak jinak totiž rozumět tomu, že si pochvalují "pečlivost" ministerstva spravedlnosti, které jim údajně seznam rozepsaný dalo až na několik desítek tisíc korun stojící položky. Do takové míry podrobností u samosprávně spravovaných vysokoškolských institucí vůbec nemají mít potřebu chodit - pokud si ovšem ve své hlavě opravdu nemyslí, že těch finančních prostředků mají české vysoké školy zbytečně moc.

...hůl si najde

Poslanec Kraus spolu s dalšími kolegy nabourává rozpočet, který obsahuje plnění slibů jeho vlastní vládní strany. Legitimita politického rozhodování je podle něj dána jen okamžikem, kdy má možnost zvednout ruku pro svůj ad hoc připravený přesun peněz, nikoli tím, že by se ctily politické programy. Je divné, že se v takovém případě před pár týdny otevřeně nepřidal k těm, kteří chtěli vládě vyslovit nedůvěru. Chce zřejmě vysokoškolskou veřejnost vyburcovat k nějaké skutečné akci, když protesty, prohlášení a komparace mezinárodních srovnání považuje jen za slova, kterým se nenaslouchá. Poslanci nejsou vlastníky této země a nemají právo projídat její budoucnost podobnými rozhodnutími. Stálo by snad za to, oprášit jednu starou českou tradici vpravdě demokratického řešení konfliktů mezi těmi, kterých se moc týká a kteří ji drží. Zdá se, že po třech českých defenestracích jako by uzrál čas pro čtvrtou a Sněmovní ulici by takový studentský happening docela slušel.

(Článek ve zkrácenější verzi vyšel v Lidových novinách 24. 11. 2003)




Další články tohoto autora:
Jiří Zlatuška

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku