Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 28.11.2003
Svátek má René




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Stát systematicky ničí nemocnice.
 >ŚKOLSTVÍ: Vysoké školy nepotřebujeme?
 >POLITIKA: Blamáž hejtmana Bendla
 >POLITIKA: Irácká otázka
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - ježdění v tramvaji
 >PSÍ PŘÍHODY: Prací pomocník Šogo
 >VÍKENDOVINY: Na obzoru plachta bílá - jsou to uši krokodýla!
 >MEJLEM: Vysněný pravicový politik
 >DOPRAVA: Spolek přátel plavby počítá se zánikem české lodní dopravy
 >GLOSY: Tři příběhy z Česka
 >REAKCE: Česko - pokrytců ráj
 >POSTŘEH: O alkoholu
 >PENÍZE: Finanční plánování podle Sophia Finance II.
 >CHTIP: Ve chvílích upřímnosti
 >CHTIP: Jaký je rozdíl mezi mužem a ženou

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Doprava  
 
28.11. DOPRAVA: Spolek přátel plavby počítá se zánikem české lodní dopravy
Vlastimil Pažourek

Ministerstvo životního prostředí opět zamítlo výjimku na povolení staveb plavebních stupňů na Labi. Jeho stanovisko odpovídá dlouhodobé praxi v České republice. Se zvýšením kompetencí MŽP ve vztahu k posudkům EIA, které slouží jako podpůrný doklad pro posouzení projektu, v podstatě skončila možnost cokoliv na vodních cestách nového postavit. Také se za posledních 10 let na vodních cestách nic nepostavilo. Dálnice si své výjimky politicky prosadí, vždyť každý z nás je přece trochu motorista. Mezi motoristy patří i většina ekologů. Železnice má vlastní stavební úřad, takže proces posuzování staveb má výrazně jednodušší.
Celé to má i jistý propagační efekt. Otázka stavby plavebních stupňů na Labi se stala ekologickým symbolem. Tady už nikdo nezkoumá smysl staveb pro zvýšení konkurenceschopnosti České republiky a v snížení ekologických škod v dopravě. Případné pokusy o sblížení stanovisek dopravy a životního prostředí v podstatě vždy končí na zájmech úřadu a organizací Ministerstva životního prostředí. Hledání možností, jak navrhnout lepší ekologicky šetrnější variantu staveb, končí na systému, ve kterém zákon o ochraně životního prostředí staví subjektivní hodnocení ministerstva nad všechny ostatní lidské aktivity. Pro jeho rozhodování je paradoxně důležitý výčet brouků a mravenců a ne skutečný zásah případné stavby do krajiny.
V četných diskusích z ekologickými oponenty mám vyzkoušeno, že nikdo z nich nemá ani za mák informací a zkušeností, jak se podobné stavby projektují, jaké jsou jejich parametry, čemu by měli pomáhat a v čem mohou škodit nebo i přispět životnímu prostředí. Známe ze světa množství příkladů plavebních stupňů a vodohospodářských staveb, které vylepšují kvalitu životního prostředí. Příkladem může být údolí řeky Altmühlu v Bavorsku, které bylo upravováno krajinným architektem pro potřeby plavby do podoby, kterou by od přirozené řeky 9 z 10 ochránců přírody nepoznalo.
V systému, kde ministerstvo životního prostředí fakticky rozhoduje o výstavbě dopravních sítí, nemůže být výsledek jiný. Existují totiž i další zájmy, proč podobné stavby nepovolit. Pokud totiž ministr životního prostředí nepovolí výjimku, tak ministerstvo dopravy musí znovu zahájit proces schvalování staveb, neboť je k tomu vázáno mezinárodními smlouvami o vnitrozemské plavbě na Labi. Na Labi se takto projednával projekt plavebního stupně Dolní Žleb, Malé Březno, Přelouč, v současnosti znovu Prostřední Žleb a Malé Březno. Nové projednávání staveb vede k dalšímu řízení, které paradoxně podporuje přírodovědný průzkum v dotčeném území, podporuje zadávání ekologických studií a vytváří živobytí pro ekologické experty, ovšem za peníze Ministerstva dopravy. Celé to projednávání stojí desítky milionů korun ročně, které nakonec vyletí komínem.
O plavebních stupních už desítky let jednají ministerstva zemědělství, životního prostředí, dopravy, místního rozvoje a financí bez výsledku. Vláda záměr podpořila dokonce už několikrát, vždy to ale nějak nejde. Nevyjasněný postoj státu k lodní dopravě tento obor v Čechách postupně likviduje. Rozvoj plavební sítě se v ČR zastavil před 30 lety. Konkurenční firmy v Evropské unii jsou svými státy podporovány v tolika oblastech, že se v podstatě ani nevyplácí v Čechách plavbu rozvíjet. Tam je možné získat státní garance úvěrů na stavby nových lodí, příspěvky na modernizace plavidel, podporují zřizování nových překladišť, budování investičních zón u vodních cest, atp. V souhrnu státní podpory pro "ekologickou" lodní dopravu v Holandsku, SRN, Belgii, Francii, Rakousku a Švýcarsku, bez vlastních investic do vodních cest, dosahují stovek milionů EUR ročně. Navíc je plavba i daňově zvýhodňována, což v ČR také není zvykem. Přes tuto podporu plavba je významným přispěvatelem daní do rozpočtů jednotlivých zemí a svými nízkými tarify zvyšuje konkurenceschopnost jejich hospodářství.
Problémem je u nás už i technický stav českých plavidel. Posledních deset let se pro českého rejdaře nepostavila ani jedna nová loď, naše česká plavidla jsou technicky i morálně zastaralá. Do deseti až dvaceti let půjdou stejně do šrotu. Na novou loď schopnou konkurence český podnikatelský subjekt při stávajících plavebních poměrech na Labi rozhodně nevydělá. Navíc stát mu ani v nejmenším na rozdíl od SRN a Holandska s investicí nepomůže.
Plavců nezbývá než se přizpůsobit. Naši lidé už z velké většiny dávno pracují na Rýně a v Holandsku, tam také platí daně. Jde přitom řádově o tisíce lidí. V některých plaveckých místech v Německu či Holandsku je čeština a slovenština slyšet častěji než němčina. Předpokládáme, že české plavební firmy, pokud ještě existují, se postupně zaregistrují v SRN a v Holandsku. Jedna moderní loď dokáže na Rýně za měsíc vydělat až 60 000 EUR na daních z ní stát získá cca. čtvrtinu. Může nás jen těšit, že v této oblasti bude našim sousedům na schopnostech českých zaměstnanců dařit.
Dokonce i náš stát na zániku plavby v Čechách vydělá, neboť nebude muset dále platit tolik lidí, kteří desítky let stavby plavebních stupňů bez úspěchu řešili nebo o lodní dopravě v různých úrovních špatně rozhodovali.
Může nám být líto hlavně zaměstnanců firem využívajících služeb lodní dopravy, což je řádově desítka tisíc pracovních míst. Jejich dlouhodobá perspektiva je v konkurenčním prostředí Evropské unie určitě ohrožená. Útěchou pro ně může být možnost pěkné dovolené v "přírodním" prostředí kaňonu Labe, pokud je tam ale ochránci přírody pustí.

Ing. Vlastimil Pažourek - předseda Spolku přátel plavby




Další články tohoto autora:
Vlastimil Pažourek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku