Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 2.12.2003
Svátek má Blanka




  Výběr z vydání
 >PRIVATIZACE: V Brně v Královopolské, a. s., se teď o něčem rozhoduje
 >KOMENTÁŘ: Těžký život politického vtipálka
 >REAKCE: Boj o důchod není jen věcí pana Olmera.
 > ŠAMANOVO DOUPĚ: Síly reakce NATO v Liberci
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Drastický krok proti spamu
 >PSÍ PŘÍHODY: Kdo se od koho učí
 >ARCHITEKTURA: Krása prvorepublikových portálů
 >POLICIE: Čeko-Grosso-latinoamericáno
 >ZÁBAVA: Žerte a hubněte, hubněte a žerte!
 >POLITIKA: Elektronická demokracie je uskutečnitelná
 >EKONOMIKA: Investoři jsou nerozhodní
 >Žádné další Romy tu nechceme!
 >PENÍZE: Cokoliv na hypotéku?
 >FEJETON: Můj boj o důchod II
 >FEJETON: Vlna nostalgie v Čechách

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Ekonomika  
 
2.12. PRIVATIZACE: V Brně v Královopolské, a. s., se teď o něčem rozhoduje
Dušan Polanský

Začnu suchými fakty. V současné době se realizuje prodej 99,81 procentního podílu na základním kapitálu Královopolské, a. s., (sídlí v městské části Královo Pole, odtud i její název) který nyní vlastní Česká konsolidační agentura, Fond národního majetku a společnost Kras (ta je ve vlastnictví FNM). Prodej má být realizován formou výběrového řízení s využitím právního a investičního poradce. Meziresortní komise (zastoupení mají Ministerstvo financí, Ministerstvo průmyslu a obchodu, FNM a Česká konsolidační agentura), která prodej koordinuje a vyjadřuje se k vyhodnocení veřejného výběrového řízení, vznesla požadavek na maximální urychlení celého procesu. Potud fakta.

Popravdě nechápu, proč najednou ten spěch s prodejem, vždyť Královopolská, a. s., je jen několik měsíců z toho nejhoršího ven. Chytráků, kteří se ji snažili vykrást, a také se jim to občas dařilo, bylo po roce 1989 více než dost. Ovšem poté, co se zcela nedávno jakžtakž zkonsolidovala, by spíš potřebovala vytvořit časový prostor pro klidnou práci, aby se pevně postavila na nohy. Teprve po dokončení stabilizace - řekl bych, že to může trvat dva až tři roky -, přistoupit k její privatizaci. Prodávat ji teď za babku je naprostý nesmysl, vždyť její cena stoupá. Také vůbec nerozumím vyjádření ing. Jiřího Brůži, ředitele Odboru strojírenství a elektrotechniky Ministerstva průmyslu a obchodu, jenž v 21. čísle Tiskových aktualit Královopolské, a. s., (TAK) uvádí, že Brno by nemělo ztratit další průmyslový podnik, ale přitom neopomene honem alibisticky připomenout, že Ministerstvo průmyslu a obchodu má v meziresortní komisi pouze dva hlasy. Neboli jestli tomu dobře rozumím, tak každý resort a zainteresovaný státní orgán má svou vlastní taktiku jak naložit s Královopolskou, a. s.? Čili že se může klidně stát, že zbývající 2 výrobní haly (prý kdysi jich bylo kolem 10) Královopolské, a. s., se promění díky několika státním úředníků na sklady, případně později na lukrativní stavební pozemky. Neboli ještě jinak: že by po několika, ne zcela neúpěšných pokusech různých "manažráčů" dostat Královopolskou, a. s., na kolena, se to přece jen nakonec mohlo podařit, a to dokonce za přispění státních úředníků? Ale asi maluji čerta na zeď. Vždyť jak by pak občan mohl uvěřit slibům vlády, že se snaží systémově řešit nezaměstnanost, vytvářet podmínky pro hospodářský růst atd., kdyby se poslední dvě výrobní haly Královopolské, a. s., nakonec proměnily např. na sklady.

Možná si běžný čtenář řekne, že věci zbytečně dramatizuji, vždyť v Brně po roce 1989 v přepočtu na počet obyvatel zaniklo nejvíc průmyslových podniků (hlavně v strojírenství a v zcela zlikvidovaném textilním průmyslu) v ČR, a záchrana dnes již trpaslíka Královopolské, a. s., už tuhle statistiku stejně nezachrání. Je to sice pravda, ale Královopolská, a. s., je potenciálně jedním z nejperspektivnějších strojírenských podniků v ČR s čistě domácím know how. Není to totiž žádný podnik na montáž jednoduchých typizovaných přípravků. Například v poslední době realizovala nebo realizuje tyto dodávky: přípravek pro montáž vrtulníků německé společnosti Claas, tlakovou nádobu pro ruskou společnost Dakt Engineering, speciální dopravní přípravek sloužící k transportu směrových klapek nového Airbusu A380 a obří mostní konstrukce pro město Vídeň. Jak je vidět z uvedeného vyloženě namátkového výčtu jedná se vesměs o obří unikátní přípravky (řádově desítky metrů) s vysokými nároky na přesnost (řádově milimetry) pro zákazníky z celého světa. A právě po obrovských přípravcích s vysokými nároky na přesnost je v celém světě v současné době značná poptávka. Zájem o produkci Královopolské, a. s., je toho živým příkladem. Pracuje se zde často i v noci, o sobotách a nedělích. Spíš se nestíhá. Důvod zájmu o její produkci je prostý: zatím to lidé z Královopolské, a. s., ještě umí. Podmínky sice nemají dnes už ani zdaleka ideální, ale snaží se. V Kalifornii mají Křemíkové údolí, u nás v Brně bychom mohli mít bez větších problémů něco na způsob Údolí obrů. Zárodek takového údolí zatím ještě definitivně nezanikl.

Na případu Královopolské, a. s., je také hezky vidět krátkozrakost řady programů na řešení zaměstnanosti. Je patrné, že až příliš často je jejich tvorba řízena od zelených úřednických stolů bez konkrétní znalosti situace v terénu. V každém čísle TAKu je celý oddíl věnován volným pracovním místům. Trvale zde hledají svářeče, brusiče nástrojů, projektanty jeřábů, pracovníky údržby, zámečníky-valcíře atd. Jak je vidět, hlavně se hledají řemeslníci, kvalifikovaní dělníci a zkušení projektanti. Obdobná situace je např. ve stavebnictví. Velmi podobná situace je v celé Západní Evropě a také v USA. U nás i v těchto zemích je patrný nedostatek řemeslníků a zkušených projektantů. Například v Rakousku běží motivační a náborový program pro získání mladých lidí pro vyučení se nedostatkovým profesím. Vzpomínám si, jak po roce 1989 v médiích přicházely celé spolky pseudoporadců a pseudoznalců s návrhy na téměř úplnou likvidaci učilišť; podle nich jsme měli dnes potřebovat málem jenom vysokoškoláky a maturanty; vždyť je přece vědeckotechnická revoluce, jsou zde počítače, informační technologie, internet atd., ale to jistě znáte. Vyučený a zkušený řemeslník či kvalifikovaný a zkušený dělník byl a je pro různé "ekonomické intelektuály" a pseudoporadce někým, koho lze na trhu práce hravě získat či pružně podle aktuální poptávky doplnit.

Smysluplná rekvalifikace v řemeslech a kvalifikovaných dělnických profesích asi spíš vyžaduje:
  • nezaměstnané rekvalifikovat pro profese, jež doopravdy na trhu práce chybí;
  • mít odborně zdatné mistry výcviku, jež zájemce o práci naučí to, co firmy a podniky doopravdy potřebují a po čem je poptávka na trhu práce;
  • mít nejen kvalitně vybavené pracoviště, kde bude možno rekvalifikační programy realizovat, ale zájemcům umožnit se učit přímo v praxi pod odborným dozorem zkušených řemeslníků a kvalifikovaných dělníků;
  • definitivně se rozloučit s naivní představou, že krátkodobé (obvykle 1 až 2 týdny) rekvalifikační kurzy jsou základem rekvalifikačních programů. Svět je bohužel složitější. Základem rekvalifikace musí být někdy i několikaměsíční rekvalifikační programy, kde se zájemci doopravdy něco naučí, třeba i základům řemesla, a po absolvování např. roční praxe dostanou možnost získat i výuční list. Peněz na tyto účely je habaděj, vždyť jich také habaděj na daních na tyto účely odvádíme. Pochopitelně tímto nepropaguji výrobu vyučenců rychlokvašáků, dobře vím, že kvalitní a moderní učiliště jsou pro moderní společnost stejně nenahraditelné jako kvalitní vysoké školy. Ale když už se tváříme, že chceme dát nezaměstnaným šanci, tak ji jim dejme doopravdy.

V závěru si neodpustím poznámku k neustálým lamentacím na úroveň podpory vědecké práce u nás. To, že bez odpovědných majitelů firem (nemyslím různé pseudomajitele, ale spíš staré Grandety - viz Balzacův román Evženie Grandetová) zkušených projektantů, obchodníků, manažerů (nemyslím "kravaťáky", kteří vykradli nebo ještě vykrádají, to co se dalo nebo ještě dá), řemeslníků a kvalifikovaných dělníků nelze realizovat žádný náročný projekt v oblasti strojírenství (a nejen tam), je vcelku jasné. Takové projekty by mohly a často i měly být příležitostí pro vědecké a vědeckopedagogické pracovníky vysokých škol. Na nich by mohli mít možnost prokázat svou schopnost přispět k současným trendům vývoje, a tím i posílit konkurenceschopnost výrobků těch našich firem a podniků, jež jsou připravené do vědy investovat a s vysokými školami úzce spolupracovat. Ovšem realizace takových projektů bez životaschopných firem či podniků a většinou i bez finanční či další podpory státu je za současné ekonomické situace víceméně zbožné přání (státy, kde tomu tak není, jsou např. Německo, USA). Pokud s tím nehodláme nic dělat a jenom chceme tupě přihlížet, jak u nás zanikají poslední strojírenské firmy a podniky, je vcelku zbytečným luxusem financovat tolik strojírenských fakult či jiných specializovaných pracovišť řešících strojírenskou problematiku (Brno jich má také nemálo). Mít jenom inženýry kvůli tomu, abychom měli hodně vysokoškolsky vzdělaných lidí, kteří budou mít před jménem napsáno ing. je opravdu luxusem. Často čteme či slyšíme lamentace, že na vědeckou práci chybí hlavně peníze. A prý protože nejsou peníze, tak nejsou ani valné výsledky. Pochopitelně to není úplná pravda. Peníze chybí vždy, ale bez konkrétních projektů u konkrétních firem či podniků, na nichž by vědeckopedagogičtí pracovníci participovali (obsah a forma participace je závislá na konkrétním projektu), jsou lamentace o výsledcích vědy u nás zcela zbytečné. Přiznám se, že z tohoto pohledu mě zaráží fakt, že brněnskou odbornou strojírenskou veřejnost kauza Královopolské, a. s., až tak příliš nevzrušuje. Ale možná, že se mýlím.

Prohlášení autora. Autor není ani zaměstnancem Královopolské, a. s., ani není nijak osobně zainteresován na výsledcích této společnosti a na napsání tohoto článku. Veškeré informace o Královopolské, a. s., získal z běžně dostupných zdrojů. Ale aby autor měl zcela čisté svědomí, přiznává, že určitá zainteresovanost tu v jeho případě přece jenom je: cítí se být tak trochu Brňákem (i když se v Brně nenarodil) a není mu tudíž zcela jedno, co se v Brně děje.

V Brně-Bystrci dne 28. 11. 2003.




Další články tohoto autora:
Dušan Polanský

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku