Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 4.12.2003
Svátek má Barbora




  Výběr z vydání
 >LIDÉ: Deset let od smrti Franka Zappy
 >FEJETON: Sláva nastaly nám Vánoce.
 >HISTORICKÝ DOKUMENT: Peníze a jejich funkce
 >FEJETON: Herkulovy slzy
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zloději, o Vánocích choději
 >PSÍ PŘÍHODY: Konec folionautiky
 >KULTURA: Nejstrašnější fúrií je zavržená žena
 >Z CEST: Jak jsem hledal pisoár
 >GLOSA: Za růst korupce i dalších nešvarů může každý z nás.
 >NÁZOR: Nedostatečná policejní brutalita?
 >Revoluce pod vlajkou Svatého Jiří
 >Mariah Carey v péřovce
 >PENÍZE: Nejisté pojištění
 >CHTIP: Zapeklité otázky na něž není odpověď
 >POLITIKA: Stabilita a prosperita EU

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
4.12. FEJETON: Sláva nastaly nám Vánoce.
Radka Tučková

Ve Vídni se začíná brzy, hned po svátku Sv. Martina se celé město potáhne zlatým suknem s tisíci světýlky, po městě se rozvěšují v životní i nadživotní velikosti vycpaní, z Ameriky zavlečení Santa Klausové, kteří po žebříku lezou do oken, visí na římsách domů i na stromech a pokud jsou spoře osvětleni, děsí starší generaci /mládí hned tak něco nevyděsí/, protože houpajíce se ve větru v jasně červeném kabátku s kapucí na hlavě a černým ruksakem na zádech, budí dojem dopadeného a na hrdle ztrestaného zloděje. V parku u radnice se na všech stromech urodí obří svítící bonbóny, krabice s dárky, pěticípé hvězdy, rudé balónky, buclatí sněhuláci a na nádvoří, jako houby po dešti přes noc vyrostou dřevěné stánky plné více /někdy i méně/ vkusného zboží, kterého se během roku obchodníci nedokázali zbavit a dá se udat pouze před Vánocemi. U krásné vídeňské radnice je vztyčen a ozdoben sličný smrk, až ze samotného srdce rakouských Alp, pod nímž jsou k vidění jesličky s pravým voňavým senem, v kterém postávají býček, oslík i Svatá rodinka z gypsu. Okna radnice překryje modrý papundekl s číslicemi od jedné až do čtyřiadvaceti, symbolizující adventní kalendář, jež každý den odkryje jedno okno, aby světu zvěstoval firmu sponzorující vánoční trhoviště. Jen poslední čtyřiadvacáté okno skrývá /snad/ výjev ze dne narození Páně, ale to nemohu potvrdit stoprocentně, protože na Vánoce tedy 24.12. jsem už na horské chaloupce v krásných ach překrásných Čechách.
Když jsem bývala kdysi dávno, ach jak dávno tomu již, malým dítkem, moje milovaná babička "Malinká" /měřila sotva půl druha metru/ mi vyprávěla úžasnou pohádku o Americe. Sugestivně mně i mým sestřenicím líčila, jak to v té Americe vypadá, že tam najedete báječné stromy, na kterých rostou tu klobásky, tu jaterničky, tu jelítka a ba i celé šunky, stačí jen pomyslet a vše můžete mít a ochutnat. Milovala jsem a přiznám se dodnes mám ráda nezdravé, zavrhované, rakovinotvorné, ale výborné domácí uzené klobásky, vypečené jaterničky, křupavá jelítka a ba i celé šťavnaté šunčičky, i proto se mi babiččina pohádka o Americe zdála nejpohádkovější a moc, a moc jsem toužila do Ameriky se jednou podívat. Vyprávění většinou "Malinká" končívala výrokem: " Já jsem tam také byla, jedla, pila, hodovala a měli tam papírovou zem a tou jsem se propadla až sem." Ale zpět na trhoviště do Vídně, protože tady se plní dětské sny, o kterých se vypráví jen v pohádkách. Já jsem tu také byla a objevila! Jako bych se byla papírovou zemí propadla na Christkindlmarkt /vánoční trh/ do Vídně, před dřevěnou chaloupku plnou klobásek, jaterniček, jelítek, slaniny a ba i celých šťavnatých růžových šunčiček. Ta vůně ach . . . a ta pastva pro oči ach . . . a ty chutě, jaké jsem měla na vše, co tam viselo nebo bylo nakrájeno jen a jen se zakousnout! Tady jsem konečně objevila tu svou bájnou vysněnou babiččinu "Ameriku", kam se hrabe celá Amerika /! ! !/ vše můžete mít a ochutnat, jen s jediným rozdílem, nestačilo pouze pomyslet.
Vídeňané tráví předvánoční čas hlavně před stánky s jídlem a pitím. Ty poznáte už z dálky podle velkého shluku zájemců o "předvánoční nákup", zblízka potom po mísících se vůních česneku s vanilkou a především speciality vánočního trhu, vůně Vídeňského punče. Před zpunčovanými zraky obtloustlých Vídeňáků se do růžova opékají a dmou obrovské voňavé koblihy, na které zručné ruce trhovce vanilkovým cukrem vysypou hvězdu nebo srdíčko, jinde čivy do bezvědomí dráždí vůně vycházející ze stroje opékajícího brambory, jež jsou následně dochuceny česnekovými, sýrovými, bylinkovými zálivkami, šunkou a sýrem. Ovšem nikdo, ale opravdu nikdo si nenechá ujít možnost ochutnat a do sytosti se zahřát horkým, výborným a sladkým vídeňským punčem, který má rok od roku nové a nové příchutě, až člověk žasne z čeho všeho se dá připravit.
Ochutnali jsme:
1/ Echt Vídeňský /stejným dílem rum, červené víno, černý čaj, pomerančový džus plus cukr, vanilka, cukr, skořice, cukr, cukr/.
2/ Pomerančový /pomerančový džus, rum plus cukr, vanilka, cukr, skořice, cukr, cukr/.
3/ Jablečný /jablečný džus, rum plus cukr, vanilka, cukr, skořice, cukr, cukr/.
4/ Jamajka /jablečný džus, možná jamajský rum plus cukr, vanilka, cukr, skořice, cukr, cukr/.
5/ Malinový obzvlášť sladký /malinový sirup, rum plus cukr, vanilka, cukr, skořice, cukr, cukr/.
6/ Kinder pro děti /vše předešlé mimo rumu plus cukr, vanilka, cukr, skořice, cukr, cukr, cukr, cukr, cukr ,cukr . . . . . ./.

Obdobná vánoční tržiště fungují i v jiných vídeňských čtvrtích například u Schoenbrunnu, na Spittelbergu, na Floridsdorfu se stejnými stánky, se stejným zbožím i se stejnými kulinářskými specialitami.

Ale nejen ve Vídni je možno romanticky příjemně a uvolněně trávit předvánoční čas! Prozkoumávala jsem stánky, zboží i české speciality na "Brněnských Vánocích" na náměstí Svobody. Vše vypadalo a fungovalo podobně, skoro byste ani nepoznali, že jste v jiné zemi, na jiném místě, v jiném městě jen s rozdílem, že v Brně jsem neobjevila "Ameriku", ale zrovna celé prase, které tu opékali brněnští hasiči. No, opékali ?! Pivo, kterým měli polévat pečícího se pašíka, mizelo v nich a tak po zlatavém moku rozjařenými pohledy přihlíželi, jak jim pečeně málem uhořela. Bylo jasné, že příliš vypečené vepřové se nedá zrovna tržně zhodnotit a tak hasiči vše pojali, jako přípravu na boj s živlem. Z dýmu se občas, na nezbytně nutnou dobu, vynořil požárník s kusem doutnajícího masa, nadýchal se čerstvého vzduchu, aby se za chvíli vrátil do zamořeného prostoru pro další křupavou porci. Musí mít, ti brněnští borci, opravdu dobrý výcvik, dle hesla těžko na cvičišti, lehko na bojišti. I kolemjdoucí si na vlastní oči ověřili, jak náročné je povolání hasiče. Jen občas některý nezasvěcený návštěvník "Brněnských Vánoc" měl dojem, že musí urychleně splnit občanskou povinnost a naléhavě volat linku 150 v domnění, že hoří. Posléze zjistil, stejně jako já, že požár je záměrně udržován pod kontrolou veselých požárníků, kteří krom žízně se snažili hasit i hořící prase.
Romantiku Vánoc dotvářely z ampliónů se linoucí krásné české koledy, které mi chyběly na vánočním trhovišti ve Vídni. Přece jen jsme kulturní národ, který dopřeje, krom rozličných vypečených dobrot potěšení i vánočně naladěné duši.
Na zahřátí, místo přeslazeného horkého punče, v Brně čepují přesladkou, šíleně horkou, silně voňavou medovinu. Po důkladném zkoumání i ověření na vlastní kůži /hrdlo/ mohu potvrdit, že jedna porce medoviny působí omámení 5 /slovy pěti/ punčů vídeňských. Celý výzkum bych doložila mnou, manželem a mnohými motajícími se Brňany několikrát ověřenou rovnicí. Vypití jednoho hrnéčku medoviny při teplotě mínus 5 stupňů Celsia se rovná ráně sekyry, vedenou pod úhlem úderu 180 stupňů, silou jednoho koňského kopyta přímo do hlavy. Navrch přidávám další ověřenou pravdu, že po těchto ranách jsou následující rána již bez následků a ve výzkumu se dá pokračovat s téměř čistou hlavou. Tedy vzhůru, sláva nastaly nám Vánoce.




Další články tohoto autora:
Radka Tučková

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku