Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 5.12.2003
Svátek má Jitka




  Výběr z vydání
 >HISTORIE: Jedno zapomenuté výročí
 >IZRAEL: Kámen do stojaté vody
 >INFORMATIKA: Podle Mlynáře jsou atesty nepovinné, když budete tvrdit, že provozujete "zkušebně"
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Blbá Evropa
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - šumáky
 >PSÍ PŘÍHODY: Sbližování pokračuje
 >NÁZOR: Přijde Santa Klaus?
 >DETEKTIVKA: Člověk a osud
 >HYGIENA: Gentle Cut neboli Odchlupovač výtečný
 >VÍKENDOVINY: Na obzoru plachta bílá - jsou to uši krokodýla!
 >POLITIKA: Oč půjde v eurovolbách
 >PENÍZE: Strašák důchod
 >NÁZOR: Suplika
 >CHTIP: Freudova přednáška o snech
 >LIDÉ: Deset let od smrti Franka Zappy

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
5.12. RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - šumáky
Ondřej Neff

U šumácích tu už psal Šaman, zdá se, že vzpomínka na tuto pochutinu nosíme v sobě všichni jako něco mimořádně vzácného - kdo šumák pamatuje, září, když se o šumáku zmíním.

Šumák, neboli šuměnka. Nasypalo se to do vody a ono to zašumělo, nahoře se udělala bílá čepice a vznikl bublinkatý nápoj červené nebo žluté barvy, dokonale chemické chuti. Matky nerady viděly šumáky, protože se obecně vědělo, že šumáky leptají žaludeční stěnu. Nedivil bych se, kdyby leptaly celý trávicí trakt!

Bývaly různé šumáky. Některé byly v pytlíčcích v podobě jemných krystalků - neklame-li mě paměť, na pytlíčku byl namalován kuchaříček v bílé čepici, s nadšením ve tváři lemtající božský nápoj šumák.

Šumáky se vyskytovaly nejčastěji v podobě kostek. Některé byly kropenaté, tedy obsahovaly jak barvivo a cukřivo, tak šumivo v jednom kompaktním celku, jiné ale byly ve dvou kostkách. Jedna s barvivem, cukřivem a chutivem, druhá byla jedovatě bílá a ta byla původce šumění.

Šumák skýtal největší rozkoš při lízání. Byla by zajímavá statistika, kterou už nikdy nikdo neudělá, kolik šumáků bylo sypáno do vody a kolik bylo lízáno. Měli jsme odřené, nepřirozeně červené jazyky! Lízaly se obě kostky najednou, ale postupně, jak člověk propadal této mánii, přikláněl se k bílé kostce na úkor kostky barevné. Zvrhlíci - i já se stal zvrhlíkem - nakonec zahazovali barevnou kostku a kdo dopadl tak, jak já, chroupal bílou kostku.
Odtud byla cesta k těžkým žaludečním potížím velmi krátká.

Šumáky měly obchodní název TIKI, nevím, co to znamenalo. Naposledy jsem se setkal se šumáky na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, kdy jsem dělal grafika v novinách a konzumoval šumák po litrech. Teď, při psaní, jsem se podíval přes Google, jestli šumáky přežily do jednadvacátého století. Ano, nabízí je na př. firma Matyska a.s. v Bystřici pod Hostýnem coby "instantní nápoj". Bože můj, instantní nápoj, to jsou mi konce!

Souhrn seriálu Zlatá padesátá - toto je už osmnáctý díl - je zde na Hyeně.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku