Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 5.12.2003
Svátek má Jitka




  Výběr z vydání
 >HISTORIE: Jedno zapomenuté výročí
 >IZRAEL: Kámen do stojaté vody
 >INFORMATIKA: Podle Mlynáře jsou atesty nepovinné, když budete tvrdit, že provozujete "zkušebně"
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Blbá Evropa
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - šumáky
 >PSÍ PŘÍHODY: Sbližování pokračuje
 >NÁZOR: Přijde Santa Klaus?
 >DETEKTIVKA: Člověk a osud
 >HYGIENA: Gentle Cut neboli Odchlupovač výtečný
 >VÍKENDOVINY: Na obzoru plachta bílá - jsou to uši krokodýla!
 >POLITIKA: Oč půjde v eurovolbách
 >PENÍZE: Strašák důchod
 >NÁZOR: Suplika
 >CHTIP: Freudova přednáška o snech
 >LIDÉ: Deset let od smrti Franka Zappy

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  >>  Izrael  
 
5.12. IZRAEL: Kámen do stojaté vody
Yehuda Lahav

V Ženevě byla minulého týdne zahájena kampaň popularizace tzv. "Ženevské výzvy". Je to první dohoda mezi palestinskými a izraelskými veřejnými osobnostmi, ke které dospěli z vlastní iniciativy, bez přispění vnějších činitelů a která řeší do detailů všechny sporné otázky konfliktu - od otázky hranic, přes problém uprchlíků, až po osud Jeruzaléma. Do Ženevy přijelo 150 izraelských a 150 palestinských politiků, spisovatelů, umělců, sportovců, aby svou přítomností stvrdili svou podporu "Ženevské výzvě".
Tato dohoda je ovšem virtuální. Mezi jejími izraelskými iniciátoři je mnoho významných politiků, kteří však v této chvíli nezastávají žádné oficiální funkce. Mezi Palestinci je i několik ministrů vlády, ale ani oni - zrovna tak jako jejich izraelští společníci - neměli mandát vyjednávat jménem své vlády. Zástupci obou stran také neustále zdůrazňovali, že jednají výlučně na svou osobní zodpovědnost. Říkají, že "Ženevská výzva" není než model, koncept možné dohody, která však dokazuje, že dohoda je možná, že je s kým jednat a je o čem jednat a tudíž má být povzbuzením pro vlády, aby se ujaly iniciativy, zahájily vážná jednání a dospěly k dohodě, snad jiné, třeba i lepší. Zrovna tak to pochopila velmi značná část Izraelců i Palestinců. Podle prvních průzkumů v Izraeli "Výzvu" podporuje 31 procent dotázaných, mezi Palestinci dokonce 55 procent - a to přesto, že nabízená dohoda vyžaduje od obou stran velké ústupky ("bolestivé", podle oblíbeného řčení premiera Ariela Šarona) a vůli ke kompromisu. Například, od Izraelců zřeknutí se suverenity na posvátné Chrámové hoře v Jeruzalémě v prospěch Palestinců, od Palestinců zřeknutí se "práva návratu" uprchlíků na území Izraele.
Tak už samotnou svou existencí přispěla "Výzva" k prolomení dlouho trvajícího zmrazení mírových jednání. Je jako kámen hozený do stojaté vody. Ovšem, nikoli ona samotná. "Stojatá voda" politických procesů už dlouho znepokojuje různé části veřejnosti a v zájmu změny tohoto stavu zvedli svůj hlas, mezi jinými, také náčelník generálního štábu izraelské armády, Moše Jaelon, čtyři bývalí šéfové izraelské bezpečnostní služby a mnoho dalších činitelů. Všichni upozorňovali, že prodlužování nynější situace může vést ke katastrofě. Letošní tryzna u příležitosti 8. výročí zavraždění premiera Jicchaka Rabina se proměnila v mohutnou mírovou manifestaci za účasti víc než statisíc lidí.
"Ženevská výzva" zaujímá v tomto dění zvláštní místo především tím, že je společnou izraelsko-palestinskou akcí. Navržené kompromisní řešení přirozeně vyvolalo prudké odmítavé reakce odpůrců kompromisu na obou stranách. V Izraeli obviňují iniciátory ze "zrady národních zájmů", za kterou si zaslouží smrt a skoro témiž výrazy - jen s opačným znaménkem - útočí extremisté na palestinské iniciátory výzvy. Na dům jednoho z nich, Jasíra Abed Rabba, dokonce vystřelili a v Gáze se pokusili fyzickým násilím zabránit odjezdu účastníků ženevského setkání. Předseda Jasír Arafat prokazoval dlouho jánusovskou obojetnost, nakonec však pod nátlakem iniciátorů v dopise, jenž zaslal účastníkům setkání v Ženevě, označil jejich iniciativu za odvážný a chvályhodný čin. Mnohem jednoznačnější podpory se výzvě dostalo od mezinárodního společenství. Svědčí o tom účast bývalého prezidenta USA Jimmy Cartera, laureátů Nobelovy ceny míru a osobností jako Václav Havel na ženevském setkání, pozdravný dopis bývalého prezidenta Clintona atd.
Vliv "Ženevské výzvy" nakonec zapůsobil také na americkou politiku, třebaže zpočátku američtí představitelé neustále opakovali, že jediná cesta vedoucí k míru, je "cestovní mapa" předložená prezidentem Bushem. Nakonec však ministr zahraničí Colin Powell, a dokonce i náměstek ministra obrany, "jestřáb" Paul Wolfovitz, projevili ochotu setkat se s iniciátory "výzvy" - a to přes hlasité protesty izraelských vládních politiků. Zajisté na Američany zapůsobilo i prohlubující se sklamání z politiky Ariela Šarona. Několikrát důrazně vyzvali Šarona, aby podle svého závazku likvidoval nelegální osady na obsazených územích a poskytl úlevy palestinskému obyvatelstvu. Vyjádřili také nespokojenost s pokračováním výstavby "ohrady", která má oddělit izraelská a palestinská území, která však na mnoha místech sahá hluboko do palestinského území. Američané své výhrady projevili také zmenšením finanční pomoci Izraeli o částku, kterou Izrael financuje výstavbu "ohrady" a také svým souhlasem s rezolucí Rady bezpečnosti, která si "přisvojila" Bushovu "cestovní mapu" a tak připravila půdu pro mezinárodní kontrolu jejího uskutečňování - což je noční můra nynější izraelské vlády.
Možná však, že nejvíc na americké vedoucí zapůsobilo, že objevili, že model "Ženevské výzvy" není v protikladu s "cestovní mapou", nýbrž ji doplňuje. Jak řekl jeden z autorů výzvy, zásady, obsažené v návrhu dohody jsou modelem pro třetí fázu "cestovní mapy"; lze ji uvést do života pouze po uskutečnění prvních dvou fáz (ukončení teroristických akcí, zrušení blokád a odvetných opatření, obnovení bezpečnostní spolupráce, demokratická reforma palestinské správy, ustavení "dočasného palestinského státu" s ještě neurčenými hranicemi). Jenže ani jedni ani druzí - a v této souvislosti v první řadě Palestinci - nebudou chtít a snad ani nebudou s to přikročit k usktečnůní první dvou fáz, aniž by měli přehled o tom, co bude více-méně obsahem třetí fáze. Takže dialektika vývoje činí vypracování modelu třetí fázy nutným předpokladem uskutečnění dvou prvních fáz.
Až budoucnost ukáže, nakolik tyto teoretické úvahy obstojí ve skutečnosti. Izraelcům a Palestincům bylo už předloženo mnoho mírových plánů. Doposud sice všechny ztroskotaly, přece však každý nový plán vzbuzuje nové naděje. Taková už je lidská nátura. A je to také nutnost: žádný z těchto dvou národů se nemůže zbavit toho druhého, budou žít vedle sebe až do nedohledné historické budoucnosti. Budou se navzájem vraždit, pokud nenajdou způsob mírového soužití. "Ženevská výzva" klestí cestu - tentokrát snad opravdu s nadějí na úspěch - k mírovému řešení.
Yehuda Lahav, Tel-Aviv




Další články tohoto autora:
Yehuda Lahav

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku