Není to často, ale stává se to.Dokonce mám pocit, že mládne, místo aby stárnul, protože skáče a chňape jako janek. Zrovna dnes ráno jsem na něho musel jak se patří zařvat, protože si usmyslel, že moje nohavice jsou ta nejvhodnější hračka.

Nejvíc blázní, když se chystáme na procházku. On pozná, když pojmu úmysl jít na procházku, pozná to, naučil se za ta léta číst myšlenky. Bláznění vrcholí dole v předsíni, kde beru do ruky náhubek a vodítko.
Včera se to stalo jinde, u mně nahoře v pracovně.
Vstal jsme od počítače a vzal do ruky fotoaparát a zapnul ho. Chtěl jsem si prohlédnout cosi na displeji. Soustředil jsem se a nevnímal nic kolem sebe. A najednou se ze tmy vyřítil Bart, natěšený na procházku, a čumákem trefil foťák přímo na komoru a vyrazil mi ho z ruky! Instinktivně jsem vymrštil levou nohu a stačil jsem foťák podchytit v letu a stáhnul jsem ho bez úhony na zem - fotbalista by mi mohl ten výkon závidět.
Velmi jsem pak na Barta řval.
Doufám, že tenhle článek nebude číst nikdo z pánů od fotografických firem, od kterých mám foťáky půjčené k testování.
Mimochodem, ten aparát nebyl testovací, to byl můj foťák, ale to je něco, co by mi ti pánové stejně neuvěřili.

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku