Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 8.12.2003
Svátek má Květoslava




  Výběr z vydání
 >PRAHA: Pád Velkého Karla je jako trest
 >PSÍ TÉMA: Zasraná Praha
 >FEJETON: Krávy
 >POLITIKA: V kase už nic nezbylo, tak odcházím
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Potíže s telefonem
 >PSÍ PŘÍHODY: Zatracenej čokl!
 >ARBITRÁŽ: Vyšetřovací komise a zapálení říšského sněmu
 >NÁZOR: Liberalismus, tolerance a výchova
 >SVĚT: Vybírání vůdců
 >FEJETON: Když na horách nasněží . . .
 >ÚVAHA: O rozpočtu
 >GLOSA: Soud s aktéry ASANACE.
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >PENÍZE: ČSOB Klíčový plán: splní vaše sny?
 >NÁZOR: O potraty nebojujeme

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Pražský chodec  
 
8.12. PSÍ TÉMA: Zasraná Praha
Nikol Mládková

Do praeúvodu svého článku si dříve, než na mne začnou hystericky útočit a plivat "pejskaři," kterých se tato problematika zásadně týká, jak "nemám ráda zvířátka" a "jsem zlá" atp., troufnu si upozornit, že se aktivně věnuji péči o opuštěná zvířata včetně psů a proti kterým jako takovým absolutně nic nenamítám a rozhodně patřím mezi občany s významně pozitivním vztahem vůči nim. Ovšem pravda; psi nad 20 kg ve mně vzbuzují respekt, hafánků nad 30 (více než polovina mé vlastní hmotnosti), se čistokrevně bojím.
Dovolte mi začít historkou z podsvětí: Na Praze 11 v oblasti mezi stanicemi metra Háje a Opatov se nachází mnoho panelových domů i oblastí rodinných domků poměrně štědře roztroušených po celé zmiňované oblasti. Mezi různě spletitými chodníky dobří lidé udělali ostrůvky z trávy a keřů (např. pod vedením vysokého napětí), které jsou využívány na tři účely: a) zkrácení si cesty spěchajících spoluobčanů b) jako veřejné psí hřiště c) jako veřejná psí toaleta. Zřejmě vlivem nadměrného množství olova v trubkách panelových domů si někteří lidé pořizují do těchto bytů zásadně psy typu německý ovčák (nejlépe dva), dobrman, sibiřský husky atp. Napadá vás, co mají společného? Nebudu vás napínat a prozradím, že potřebují hodně intenzivního pohybu, bez něhož bývají agresivní a mnohdy se špatně ovládají a jako doplněk k bytu v panelovém domě a osmihodinové pracovní době jsou absolutně nevhodní. Vzhledem k těmto skutečnostem se my druzí, kteří tak úplně nedůvěřujeme všem psům bez vodítka na potkání, pohybujeme jako kočky (rychle, tiše, nenápadně, ozbrojeni čím se dá - klíče, spreje…). Další výrazně rozšířenou signifikancí bohužel velmi, velmi mnoha majitelů psů je vodítkofobie ("Punťa je hodnej, ještě nikomu neublížil a proč vám jako vadí, že vás očuchává a skáče na vás? Sem přece řikal, že je hodnej…"), naprostá nedisciplinovanost a necvičenost jejich svěřenců ("mu nebudu potlačovat jeho vosobnost…") a především, maximální nezodpovědnost a neohleduplnost. Vzhledem k těmto charakteristickým rysům "pejsánků" umístil MÚ Prahy 11 oficiální zákaz pobíhání psů v oblasti výše zmíněných "psích hřišť" mezi chodníky, po kterých chodí maminky s nejmenšími dětmi, pod výhružkou pokuty 500,-. Chvályhodné a vítané, již se ovšem nepokusil o dohlédnutí na jeho dodržování.
Jedno překrásné květnové odpoledne jsem si hověla na lavičce vedle chodníku a kolem kráčela maminka s malým chlapečkem. Roztomile vrávoral na nejistých nožičkách a dělal své mamince radost, když tu se přiblížili dva další tvorové: Jeden čtyřnohý německý ovčák, v kohoutku větší, než ono dítě a dvounohý, s řetězem na zadku a na psa pod gaučem. Maminka vzala dítě do náruče a dvounohého slušně upozornila, že tam psi bez vodítka pobíhat nesmí. Jeho zdvořilá odpověď zněla "vadí ti něco, ty krávo?" Postavila jsem se na stranu matky s dítětem, jehož právo na bezpečí je mnohonásobně větší než dle mého názoru neexistující právo psa na procházku bez vodítka na veřejném pozemku, ale dvounožec byl pouze agresivnější, tak jsem se raději vzdálila a tentokrát skutečně doufala, že "Punťa je hodnej" a během procházky nenarazí na další malé dítě. A tato historka je jen jednou z mnoha o ilustrativní neohleduplnosti a sobeckosti majitelů psů, kteří z nějakého důvodu nerespektují, že na prvním místě je právo člověka, nikoli zvířete.
Všichni jistě známe děsivé příběhy o psech, kteří napadli a vážně zranili především děti, včetně dětí vlastních majitelů, a všichni tito "Punťové" byli jistě "hodní" a "nikdy nic neudělali." Psí chování je bohužel nevyzpytatelné a ráda bych se povolaných otázala, jsou-li tyto příběhy skutečně natolik nepřesvědčivým argumentem pro zapojení městské policie do kontrol majitelů psů a jejich chování na ulici. Zároveň je jistě možné zjistit, zda má pes známku atp. Nefunguje-li lidská slušnost a zdravý rozum, obávám se, že nezbývá než sáhnout po represi, nemají-li všichni rodiče s malými dětmi brát vzdálenost mezi zastávkou MHD a domovem klusem, vyzbrojeni při nejmenším pepřovým sprejem. Pokud má někdo pochybnosti o (ne)zákonnosti volného pohybu psů, zde jsou informace z internetových stránek městské policie (http://www.mppraha.cz/index.php?menu=mp/faq/menu.html&data=mp/faq/uvod.html):
Obecně závazná vyhláška hl. m. Prahy č. 6/2001 Sb., o ochraně veřejné zeleně zakazuje volné pobíhání psů ve veřejné zeleni která je součástí zahrad a parků uvedených v příloze vyhlášky a v ostatní veřejné zeleni. Dále také zakazuje vstupovat se psy na dětská hřiště a pískoviště a umožnit vstupovat na ně volně pobíhajícím psům.
Porušení zákazů může být posuzováno jako přestupek proti pořádku, za který Vám může strážník Městské policie uložit blokovou pokutu nebo přestupek oznámit příslušnému správnímu orgánu.
Vlastníci nebo vlastníkem pověřené subjekty (např. městské části) veřejné zeleně však mohou povolit výjimku ze zákazu. Tyto výjimky by měly být ve veřejné zeleni vyznačeny grafickou značkou (neboli piktogramem).
Psi v žádném případě nesmějí na dětská hřiště. V blízkosti dětských hřišť, květinových záhonů, ale také rybníků či jezírek, kde hnízdí vodní ptactvo, musejí být psi vždy na vodítku.
Běhání psů bez vodítka je zakázáno i na cyklistických trasách a na některých dalších, vyznačených plochách. V místech (jako jsou rekreační louky), které lidé využívají k odpočinku, piknikům či ke hrám a kde je dovoleno vstupovat na trávu, by psi neměli kálet a měli by se pohybovat vždy v doprovodu pána.
V ostatních částech parků mohou psi volně pobíhat pouze tam, kde je to označeno příslušnou grafickou značkou - piktogramem (namalovanou na stojící ceduli nebo přímo na cestě).
Pes patří na veřejném prostranství na vodítko. Kam ovšem patří jeho hovno, kterým veřejné prostranství ozdobí? Můj skromný odhad dle frekvence kontejnerků a speciálních papírových pytlíčků napovídá, že právě do nich. Chodíte rádi centrem Prahy?
Obávám se, že statistika výskytu dvojité brady či fraktur lebky způsobených nárazem do veřejného osvětlení bude v Praze vyšší oproti celorepublikovému průměru. Velmi ráda chodím ulicemi Starého a Nového města či Nuslí a jedinou prevencí před znečištěním vlastní podrážky je sklopit hlavu o oželet pohled na fascinující budovy okolí. Ale dovolte mi poznamenat, že pohled na různě barevná či rozšlápnutá zhruba půlkilová hovna, mnohdy k nerozeznání od lidských, není právě esteticky obohacující. Pokud majitelům psů, kteří si z chodníků, po kterých chodí jednak jejich spoluobčané a jednak turisté z celého světa udělali latríny pro své mazlíčky, nepřipadá naprosto extrémní muset při výstupu z auta v centru či na VŠECH ulicích města kontrolovat chodník, zda se na něm nevyjímá cosi libě vonícího a zraku lahodícího, naprosto extrémní, pevně doufám, že co nejdříve emigrují. Opět zdůrazňuji, že vůbec nic proti chovu psů nenamítám, ale odmítám jeho současnou podobu. Jako majitelé kočky také nesypeme znečištěné stelivo kočičího záchodu z okna na chodník, nechť ho spláchne déšť, a připadá mi nehorázné, že majitelé psů nechávají zbytky trávení jejich miláčků na ulici i přes to, že jsou zcela funkční podmínky pro prevenci tohoto jevu. Chce to jenom trochu ochoty a ohleduplnosti, a ta z nějakého důvodu chybí. Proč nenechávají maminky či učitelky v mateřských školkách kálet na ulici malé děti? Relikt dětského trávení by mnohdy byl menší než u osmdesátikilové dogy. Věřím, že na odpověď přijdete sami.
Tento článek lze považovat za vřelé poděkování oné převzácné menšině majitelů pejsků, kteří jsou natolik odpovědní, že na veřejná prostranství chodí s pejskem zásadně na vodíku (ne všem je příjemné psí očuchávání atp.) a uklízí špínu, kterou jejich mazlík udělá na chodníku. Myslím, že jiné majitele psů si ostatní spoluobčané nezaslouží a domnívám se, že podíl aplikované úřední moci by se v tomto ohledu měl zvýšit. Ale na druhé straně, řekněme si to otevřeně, turisté v Praze obdivují především její středověké památky, nechť svůj zážitek tedy mají kompletní.




Další články tohoto autora:
Nikol Mládková

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku