Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 9.12.2003
Svátek má Vratislav




  Výběr z vydání
 >TÉMA: Likvidace zdravotnických registrů?
 >ARCHITEKTURA: Kvíz s portály a pozvánka na PPP
 >EKOLOGIE: Sliby se slibují, blázni se radují
 >NET: Nečekán, nezván a přeci vám přijde - SPAM
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Do kina - Mazaný Filip
 >PSÍ PŘÍHODY: Opatrnosti nikdy nezbývá
 >ZAMYŠLENÍ: Čeština potřebuje reformu
 >PŘÍBĚHY ČESKÉ JUSTICE : Příběh devátý O falešných směnkách a falešném stíhání
 >EKONOMIKA: Burzovní indexy do konce roku posílí
 >POLITIKA: Kašpárek evropský
 >ARBITRÁŽ: Prohlášení Mariny Landové
 >NAROZENINOVÁ: Pro slušné trampy chatka zdarma
 >HUDBA: Nohavica stíná Jarka
 >POLITIKA: Tajný životopis prezidenta Ruska
 >PENÍZE: Bankovní dvojboj o běžný účet pro rodinu

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Ekologie  
 
9.12. EKOLOGIE: Sliby se slibují, blázni se radují
Václav Vlk

Zelený pás by v budoucnu rozdělil Evropu ještě důsledněji než železná opona

Železnou oponu nahradí zelený pás, pravil článek v LN dne 1. 12. 2003. "Něco úžasného," konstatuje autorka. Místo hnusných drátů rozdělujících Evropu vznikne zelený koridor, v kterém budou žít zvířata, ptáci, brouci a vůbec tam bude prima čistá příroda. Koridor začne u Karelského zálivu ve Finsku, protne střední Evropu a skončí na hranicích bývalé Jugoslávie a na hranici mezi Bulharskem a Tureckem. Úžasný projekt. Jásejte, radujte se, kdo by nefandil přírodě?! Autorka Markéta Kutilová nám ovšem na konci článečku prozradí malé "sladké tajemství". Cituji: "Jednou ze zásad společného projektu by mělo být také to, že země, přes které hranice prochází, se zasadí o to, aby pás neprotínaly žádné nové silnice či dálniční koridory."

Neprůchodné hranice

Už tomu lépe rozumíte? Z neznalosti, z hlouposti, či z vzývání Zeleného Boha se zde navrhuje cosi obludného. Zakonzervování logistického oddělení všech takzvaných postkomunistických zemí od "staré" EU. O jak brutální zásah do možnosti konečně se v Evropě skutečně spojit jde, se můžete přesvědčit na každé mapě. Třeba České republiky. Kolem dokola českých zemí najdete na mapách tisíce silnic a cest, desítky a stovky bývalých železnic, které dnes končí kousek před hranicí a na druhé straně "po pauze" jsou jejich dřívější pokračování. Staletí tyto dopravní spoje existovaly a fungovaly, až byly brutálně přerušeny po vítězství komunismu a oddělení sověty porobených zemí od jejich evropských sousedů. Což vedlo k prudkému přerušení styků politických a hospodářských. Se známými důsledky. Bez možnosti jednoduchého, rychlého a svobodného spojení se každá země a její hospodářství dostane do izolace a rychle spěje k úpadku. O průchodnosti hranic ČR se přesvědčíte jednoduchým způsobem. Stačí si uvědomit, že jediné moderní silniční spojení s obrovitým Německem, v němž je ČR zasunuta jako poloostrov, zajišťuje jedna jediná dálniční spojka v Rozvadově! Neuvěřitelná dopravní situace, kterou jinde v západní Evropě nenajdete! Stačí porovnat stav silničního a železničního propojení na hranicích ČR s propojením okolních států.

Bukolická krajina

Požadavek na zakonzervování současného stavu, který se od totalitních dob změnil jen minimálně (hranice je stále velmi obtížně průchodná), je nehorázný! Znamenal by znemožnění hospodářského, společenského a kulturního rozvoje celé takto oddělené Evropy, a hlavně oblastí v ČR, které zoufale potřebují co nejlepší spojení se světem "za hranicemi". Jako příklad uveďme Šumavu a jižní Moravu, kde i dnes najdeme zanedbané oblasti, které jsou z hlediska dopravy doslova nepřístupné. Představa, že by se do budoucna nestavěly žádné nové dálnice či rychlostní komunikace spojující ČR s Evropou, je děsivá. Pod krásnou skořápkou "lásky k přírodě" se skrývá dračí vejce dopravní izolace bývalé východní Evropy. Zvláště pokud budou českou zelenou hranici dozorovat naši "ochránci přírody". Ti se totiž proslavili neúprosným bojem proti stavbě silnic, dálnic, moderních továren a vypadá to, že jejich snem je "bukolická krajina" obývaná lidmi v roubených domcích a botách z ekologické slámy.

Vyšlo v Lidových novinách dne 04. 12. 2003,
Václav Vlk




Další články tohoto autora:
Václav Vlk

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku