Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 12.12.2003
Svátek má Simona




  Výběr z vydání
 >ZAMYŠLENÍ: Jak se dřív rodily děti
 >NÁZOR: Kdo chce veřejnoprávní televizi
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - pražírna kávy
 >PSÍ PŘÍHODY: Těm hulvátům raději z cesty
 >VÍKENDOVINY: Na obzoru plachta bílá - jsou to uši krokodýla!
 >LITERATURA: Jenom nebuď kozatá!
 >KOMENTÁŘ: Tajuplný prezident
 >SVĚT: Americko - kanadské sousedské počínání
 >POSTŘEH: Proč Mikuláš chodí na Jitku?
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >Schmitzer ušil Boudu
 >PENÍZE: Otevírání fondů: neuvěřitelný šok
 >PRÁVO: Zlý sen nebo česká realita?
 >SVĚT: Quo vadis zdravotnictví aneb rakouský úřední šiml.
 >GLOSA: Předsváteční slovo

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  >>  Hudba  
 
12.12. Schmitzer ušil Boudu
Pavel Košek

Jiří Schmitzer je člověk plný paradoxů. Jeho tvorba je plná paradoxů. Spousta citlivých a neznatelných jinotajů, možná až příliš skrytě ironických, které jsou servírovány tak hrubým a neurvalým způsobem, že se musíte prokousat skrze tvrdou slupku až k jádru a to není pro všechny nátury. Nebo se rozstřelí o vaší tvrdou palici, ale co pak s tím obsahem? Deska Bouda je svérázný příspěvek k tématu, jak dělat hospodskou cestou vysokou kulturu. Je to ovšem bouda na posluchače nebo na interpreta?!

Tak prvním šokem je, že když už se Jiří Schmitzer na albu pustí do nějaké standardnější stavby písně, roztomilým žvatláním sděluje tak brutální pakárny, až není jisté, jestli je vůbec správné se tomu smát. U sedmé skladby Melodram jsem si raději dopředu přečetl text, než abych naletěl názvu a smutně něžnému klavíru. Poučen narážkami na výhody nevázaného sexuálního života v Není potřeba a Víle a ve Šlapeme si, kde verš „sežrala mi moje milá sváču vod mý manželky sváču žena votrávila jedem ze svý kabelky.“

A to ještě není ani polovina alba, když přichází Hrdlo prdlo. To už mi přestávají stačit vyprávěcí a popisovací schopnosti. Představte si dva malé chlapečka s mozkem génia. Marečka Ebenů a Jiříka Schmitzerů, kteří se šponují v militantních dětských hrách a narážkách na dospěláckou realitu. Co vůbec netuším je, kdo je Bynďa, proč se bát černého telefonu a jaký je smysl života. Skladba Balada je naprosto úžasným výletem do posledně zmíněného tématu. Dovolte mi citovat jenom zlomek: „…můj světe roztomilý, co přines jsi nám do kolíbky, jen sebe celého a to je vše co máš, i hvězdy vzdálené i špetku soli do polívky, my celí tvoji jsme, neboť jsi celý náš.“

Rocková Čert je úderná jako pecka od Kabátů. „A kdyby mně ňákej kretén poslední zub vyrazil, tak ho flusnu, aspoň se mi zdravej v hubě nezkazil.“ A co na závěr? „Řekněte PRDEL. Máte na to? Řekněte PRDEL. PRDEL.“ To je asi nejintenzivnější výlet do země vulgarismů, ke které se Jiří Schmitzer na albu Bouda dopustil. Jakoby se nakonec snažil mermomocí smazat ten krásný dojem a rozjitřené city. Jeho ryze autorské album, za velkého přispění Zdeňka Zdeňka, je neuvěřitelné. Těžko věřit, že být sprostým chlapem je tak královské.

Kup-to-měr: 98 %

Jiří Schmitzer: Bouda. BMG, 2003. 42 minut a 5 sekund.


Další články tohoto autora:
Pavel Košek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku