Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 16.12.2003
Svátek má Albína




  Výběr z vydání
 >LETECTVÍ: Před sto lety se bratři Wrightové vznesli do vzduchu
 >REAKCE: Zlý sen nebo česká realita?
 >KOMENTÁŘ: Žumpa Jana Martinka
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Zastavte Renegáta aneb K čemu české supersoniky a Proč Gripeny
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Napadl sníh
 >PSÍ PŘÍHODY: Cos to zase přines
 >ARCHITEKTURA: Baštování
 >Dopadení Husajna a boj s terorismem
 >POLITIKA: Není strana jako strana
 >POLITIKA: Poděkování polským přátelům
 >EKONOMIKA: Trhy by měli táhnout vzhůru exportéři
 >ZE ŽIVOTA: Městská policie a její ředitel
 >FEJETON: Blíží se slunovrat, milá Lucie
 >PENÍZE: Private banking: služba nejen pro vyvolené
 >FEJETON: Sardinky

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
16.12. POLITIKA: Není strana jako strana
Dana Jaklová

Lidovci na svém podzimním sjezdu politiku rehabilitovali, unionisté ji odsoudili k pomalému umírání. Když se před měsícem a půl sjížděli do Ostravy delegáti KDU-ČSL, málokdo by asi tipoval, že z jejich sjezdu odjede nový předseda. Kolem Miroslava Kalouska se totiž točila taková nařčení, že by i hazardní hráč těžko riskoval větší sumu na jeho vítězství. Kalousek byl ale pilný a objížděl regionální organizace a vysvětloval a vysvětloval, až většinu (a vzhledem k převaze volebních hlasů nad Cyrilem Svobodou nemalou) přesvědčil, že není takový podvodník, jak se podle mediálních afér zdálo. Jeho volba ale byla tak zřejmá proto, že lidovce ujistil o podpoře tří ministrů ve vládě a pak především pro další ujištění, že totiž bude ctít své kolegy ve straně.
Brrr, řekne si každý, kdo hlásá politiku bez politiky, tedy jak se u nás tak hezky vžilo "bez stranických sekretariátů". Jenže lidová strana je standardní strana s dlouhou historií, kde se respektuje většinové rozhodování vycházející zdola. A Kalousek to nejen ví, ale z vlastní zkušenosti i zná. Proto si také vyžádal jako prvního místopředsedu Jana Kasala. A delegáti sjezdu mu ho dali. Lidová strana dnes, to je Kasal. Organizátor, který se jako člověk z hranice mezi Čechami a Moravou nelení bavit se všemi řadovými lidovci. Kasal totiž ví, že právě na nich strana stojí. Na bezejmenných členech, kteří kromě peněz na příspěvky věnují KDU-ČSL svůj čas a energii, aby dělali něco pro druhé. Jediným jejich "ziskem" z toho, že místo u televize nebo v hospodě sedí na schůzích je, že mohou svou malou troškou ovlivňovat věci stranické a tím i věci veřejné. Kasal z Kalouskem si jich za to váží. Určitě stejně tak i Cyril Svoboda. Otázkou ale je, jestli jim to Svoboda dal znát i jindy, než v době před volebním sjezdem. Vzhledem k tomu, že lidovecký vicepremiér často nekonzultoval své kroky ani s nejužším stranickým vedením, o tom lze pochybovat.
Kalousek vrátil obyčejným lidovcům z Horní Dolní naději, že až jim soused bude zase nadávat, co že to KDU-ČSL ve sněmovně dopustila, nebudou stát s otevřenou pusou, ale budou moci říci: "Možná to není nejlepší rozhodnutí. Já sám byl proti, ale nakonec jsem uznal, že ten většinový názor má logiku a respektuji ho."
Polepšil-li si lidovec, řadový unionista po svém prosincovém sjezdu může zaplakat. Strana je sice stabilizovaná. Odešel věčný "zlobil" Majzlík. Vedení zůstalo beze změny a navíc si delegáti schválili eurokandidátku. Jediné co zůstává problémem, jsou padající volební preference. A kvůli nim i část nespokojených vlastních členů. Těm se nelíbí ani působení unionistů ve vládě, ani jednička kandidátky do evropského parlamentu. Už dohady o posledních kandidátních listinách do sněmovny s lidovci nebyly snadné. Teď unionistům stranické vedení nabídlo nestranickou senátorku Rögnerovou. Jako by unionista byl něco méně hodnotného. Co by lidovečtí šéfové museli hodně složitě vysvětlovat, unionista spolkne jako malinu. Vždyť přece heslo: Jsme stranou otevřenou i pro nestraníky!, měla Unie svobody na svém praporu prakticky od počátku. Že teď už mají leckteří členové US sněmovní zkušenost s nestraníky Táňou Fischerovou a Svatoplukem Karáskem a ž e je proto mohou mrzet vlastní prosezené hodiny na schůzích, to jen dokazuje, že politická strana nemůže být spolkem. Lépe řečeno může, ale pak se nemůže divit frustraci těch, kteří vidí, jak jiný bez velké práce do parlamentu přišel. Mezi delegáty hradeckého sjezdu unionistů byla frustrovaných menšina. Ale frustrovaných voličů US-DEU se zdá být stále víc a víc.
Také ODA blahé paměti razila heslo strany volebního typu. Tj. strany, která svým moudrým šéfům poskytuje servis, ale do ničeho moc nemluví. A svým frustrovaným řadovým členům ODA vysvětlovala, že je lépe, když poctivého odistu na kandidátce do sněmovny nahradí XY, který už má jako nestranický poslanec politické zkušenosti. V ODA XY výměnou za volitelné místo na kandidátce alespoň do strany vstoupil. A nakonec ani to u voličů nezabralo. Volič totiž nechodí na návštěvu do strany, kde to neklape, kde není jasné, kdo a jaké zájmy hájí.
Lidovci po "posarajevském" zatracování politických stran tento základní nástroj parlamentní demokracie na svém posledním sjezdu rehabilitovali. Unionisté potvrdili svou stranu-nestranu. Poptávku po ní US zjistí už v červnových, historicky prvních našich evropských volbách.



Další články tohoto autora:
Dana Jaklová

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku