Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 18.12.2003
Svátek má Miroslav




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Jak se volilo v Rakousku
 >NÁZOR: Šifra sociálnosti
 >SPOLEČNOST: Nesnesitelná lehkost důchodu
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak jsme si odvykli!
 >PSÍ PŘÍHODY: Nedráždi hada bosou nohou
 >ZDRAVOTNICTVÍ: Zprůhledněme bílé pláště
 >STÍHAČKY: Stíhačky - rozum do hrsti!
 >PRAHA: Úlet pana Knížáka
 >POSTŘEH: O cukroví
 >PENÍZE: Nové hypotéky přinese nový zákon
 >POLITIKA: Krysa vytažená z díry
 >ZDRAVOTNICTVÍ: Péče o zdraví
 >TÉMA: Co dělá policie pro bezpečnost dopravy?
 >MROŽOVINY: Rok 1943 ve vzduchu
 >O CHYTRÝCH LIDECH: Muži stvořili stroj a ženy mu daly duši.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
18.12. SPOLEČNOST: Nesnesitelná lehkost důchodu
Prostě Gentleman

Po zkušenostech s ohlasy na připravovaný seznam "luxusních" věcí, které nebudou smět vlastnit žadatelé v nouzi o sociální dávky, jsem si uvědomil, jak přímočaře sobecké je uvažování těch, kdo s takovými postupy nadšeně souhlasí. Je jím "netýká se mně, souhlasím s tím", popřípadě "to se mi nemůže stát, souhlasím s tím".

Nečekal jsem, že tolik lidí považuje ocitnutí se ve stavu nouze za projev neschopnosti, neodpovědnosti a neprozíravosti dotyčného se takové situaci vyhnout. Jedině odsud pramení jejich až záštipný souhlas, který jim znemožňuje aspoň elementárně racionálně uvažovat, jestli opravdu prodejem věcí nezbytných vůbec něco získají. Sociální pomoc přece nemá představovat úřední ponížení.

Při diskusích na téma výše důchodů jsem zaznamenal totéž: pro mnohé je důchod tak daleko, že o něm nijak neuvažují z hlediska praktického dopadu na svou životní úroveň v době, kdy mladická chůze a ocelové zdraví bude dávno v háji. Z opravdu kvalifikovaných argumentů, že důchodová almužna je postačující, vyjímám:

* důchodci přece mají menší výdaje: nepotřebují peníze na dopravu do práce (zřejmě mají sedět doma na zadku), nepotřebují peníze na oblek (asi mají chodit v teplákách, nemluvě o tom, že zdaleka ne všichni oblek pro práci potřebují)

* přece nemusí mít v Praze 3+1 (autorovi této pronikavé myšlenky uniklo, že kromě Prahy existují i jiná města)

*důchodce (tj. člověk počítaje cca věkem 60 let) už toho tolik nepotřebuje - prostě má všechno prodat, jít na výminek, sedět v jediné místnosti bez zbytečného zařízení a civět zbytek života z okna do zdi

* dokonce že důchodci déle, takže si vlastně déle nakupují, stravují se zdravěji a více si užij.

Vize, že za pracovní život si člověk naspoří tolik, aby den po odchodu do důchodu, kdy v něm evidentně žádné nevratné biologické změny nenastanou, takže jeho potřeby a zvyklosti zůstanou nezměněny, měl k dispozici stejnou životní úroveň, jsou více než utopické. Představy takových budoucích důchodců si zaslouží, aby tito průkopníci skončili tak, jak to přejí jiným.

Gentleman


Gentlemanův deníček




Další články tohoto autora:
Prostě Gentleman

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku