Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 18.12.2003
Svátek má Miroslav




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Jak se volilo v Rakousku
 >NÁZOR: Šifra sociálnosti
 >SPOLEČNOST: Nesnesitelná lehkost důchodu
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak jsme si odvykli!
 >PSÍ PŘÍHODY: Nedráždi hada bosou nohou
 >ZDRAVOTNICTVÍ: Zprůhledněme bílé pláště
 >STÍHAČKY: Stíhačky - rozum do hrsti!
 >PRAHA: Úlet pana Knížáka
 >POSTŘEH: O cukroví
 >PENÍZE: Nové hypotéky přinese nový zákon
 >POLITIKA: Krysa vytažená z díry
 >ZDRAVOTNICTVÍ: Péče o zdraví
 >TÉMA: Co dělá policie pro bezpečnost dopravy?
 >MROŽOVINY: Rok 1943 ve vzduchu
 >O CHYTRÝCH LIDECH: Muži stvořili stroj a ženy mu daly duši.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
18.12. NÁZOR: Šifra sociálnosti
Karel Novak

Poslední hlasování v Poslanecké sněmovně definitivně prokázalo, že blok socialistů a komunistů má stejné vidění světa a stejný pohled na řešení problémů společnosti. Nic na tom nemění fakt, že jen jeden komunistický hlas se přikradl do společného hlasování. Právě ten jeden stačil, tak nač plýtvat dalšími. Ještě budou potřebné.
Šifra sociálnosti, která tak oslovila voliče, oslavila svůj úspěch. A právem. Zdánlivě vyrovnanější bilance státního rozpočtu, která by měla snížit stoupající zadlužení státu právě pro řešení sociálních problémů je podle průzkumů obecným zájmen tří čtvrtin voličů. Ti sice mají pochybnosti, zda právě Špidlou a Sobotkou vynucená cesta je ta pravá, ale s reformou pro zachování sociálnosti principiálně souhlasí.
Slovo "sociální" ve většině obyvatel evokuje shodné představy. Domnívají se, že za slovem sociální lze očekávat lidské a spravedlivé. Vždyť v tomto duchu se nesla čtyřicetiletá výchova několika generací. Už výklad Francouzské buržoazní revoluce ukazoval na údajnou správnost rovnosti a bratrství, husitské hnutí jako první protestantské hnutí mělo rovněž sociální parametr a v náboženském pojetí chápalo rovnost lidskou a majetkovou jako správný stav před Bohem. Město Tábor nám tuto ideu dodnes připomíná. Sociální bylo také vnímáno často jako parametr slova solidární a i na tomto principu byly postaveny a stále stojí základy našeho školství a zdravotnictví.
Slovo sociální také nemohlo uniknout pozornosti akademiků. Ti je používají pro definice vztahů mezi lidmi, dále v psychologických faktorech, rovněž takový přívlastek může dostat problém, kdy epidemická choroba ohrožuje velkou skupinu lidí, v literatuře se jedná obvykle o společenské drama a v politice by to měla být péče o jednotlivce zasluhujícího zvláštní ohledy, která se promítá i do předpisů o hmotném zabezpečení či do předpisů o vybavení např. továren. Slovník docenta Kimeše z roku 1983 (socialistický) se tak nápadně shoduje se slovníkem Akademie věd ČR z roku 2000 (nesocialistickým). Oba slovníky se sice v náznacích blíží skutečnému významu tohoto slova, ale oba okolo jen krouží.
Sociální se ve svém hlavním politickém pojetí rovná KOLEKTIVISTICKÝ. Definice vztahů na pracovišti řeší kolektiv těchto lidí, pandemická choroba se opět týká skupin a kolektivů, drama v literatuře obvykle postihuje opět vztahové oblasti sociálních, tedy slabších skupin. Tím není a nemá být snižován význam tlaku na zvyšování standardů životních nebo ve výrobních či jiných tvůrčích činnostech. Ale i tady jde o kolektivistické posuzování problému třeba i správným směrem.
Význam slova kolektivistický nemusí znamenat spravedlivý, dokonce ani lidský zde nemusí vůbec fungovat. Zvláštní péče o slabšího jedince se stane tragédií, když ji pojmete jako zvláštní péči o celou skupinu nebo dokonce národ. Příklady z budování socialismu v bloku Sovětského svazu lze těžko pokládat za spravedlivé a mnohdy už vůbec ne lidské. Uplatňování kolektivistického pojetí vždy vedlo ke snaze o absolutní rovnost. Rovnost politickou, ale i majetkovou. Hledali ji husité, hledali ji francouzští revolucionáři, hledali ji marxisté-leninisté. Podle posledních měl každý v komunismu dostávat podle své potřeby, která ovšem byla předem sociálně předdefinována. Všichni, byť dosáhli dějinně krátkodobého úspěchu, neuspěli. Kolektivistické pojetí světa neodpovídá existujícímu člověku na planetě Země. Citové vazby k rodině, dětem a nakonec i k vlastní osobě (egoismus chcete-li) nebyly, nejsou a nebudou kolektivistické. Vztah k majetku, moci či společenskému uznání se dá drastickým způsobem potlačit pro velkou skupinu obyvatel a dnešní Severní Korea je toho jedinečným důkazem. Takový výsledek však nelze spravedlivě pokládat za dobrý a úspěšný. Pasování lidské bytosti na úroveň tvora, který hlady jí kořínky je těžko přijatelný výsledek sociálního inženýrství.
Šifra sociálnosti, tak jí naletěli a stále se jí nechávají omámit čeští občané, je v podstatě stejně nebezpečná. Do zdravotnického systému přispíváme každý svým stejným poměrovým dílem, ale nečerpáme stejně a to i tehdy, když nepečujeme o své zdraví stejně. I ten, kdo systému doslova zneužívá, má stále ze zákona svůj sociální nárok. Nárok kolektivistický, nikoliv spravedlivý, snad lidský, ale lidský jen jednosměrně. Druhá strana tj. neukázněný pacient je prakticky zloděj. Ve školství už je situace mírně lepší, protože žák, který se neučí, je obvykle trestán propadnutím, nebo odchodem ze školy. Ale proč na některých českých fakultách studuje více jak 30% občanů cizích zemí zadarmo by nám měl někdo vysvětlit. Z jakého sociálního důvodu financují čeští občané dětem ze zahraničí jejich vzdělání, když pro české děti není dostatek míst? Co je na tomto sociálním systému spravedlivé a jak je to lidské vůči vlastním dětem? Kdo v jakémsi evropském kolektivistickém pojetí odsunul vlastní generaci, aby měla prospěch cizí?
Kolektivistické pojetí se samozřejmě projevuje v nerovnosti před zákonem u skupin obyvatel. Zatímco vězení jsou plná a 2% obyvatel odpykávají svůj trest, je mediální rétorika vedena trvale proti skupině podnikatelů a živnostníků. Ačkoliv tito nejsou většinovým prvkem v českých věznicích, jsou právě proti nim přijímány nerovné zákony. Finančně slabý jedinec (někdy to může být a také je doslova flákač) bude kolektivisticky ochraňován za státní peníze, nikoliv však živnostník, kterému se sice podařilo bez státní pomoci přežít v globalizovaném světe další rok, ale i z toho ničeho, které mu po zaplacení všech účtů zbylo, musí zaplatit státem kolektivisticky předepsanou daň. Třeba si i na ni musí vypůjčit. Lidské a spravedlivé? Nenechme se vysmát. S těmito pojmy to má pramálo společného.
"Státní peníze" jsou také pojem, který je v sociálním politickém žargonu dost skloňovaný. Neexistují v podstatě žádné státní peníze. Stát žádné nevytváří, jen opatruje a podle sjednaných pravidel znovu rozděluje. Stát má jen ty peníze, které mu občané svěří. Flákač na podpoře jen užírá z peněz vytvořených jinými občany, nikoliv státem, neukázněný pacient činí stejně. Iluze o státních penězích, které jsou anonymní a nejsou naše, je v českém národě zakořeněná stejně, jako iluze, že sociální znamená vždy lidské a spravedlivé. Neznamená.
Šifra sociálnosti je ve skutečnosti politický podvod na občanech. Sociálními se ve většině nazývají pouze její protagonisté, aby si vytvořili lepší mediální obraz s podtextem: lidští a spravedliví. Opak je pravdou. Kdyby byl takový stav, byla by naše společnost zcela jiná. Neměli bychom agresivní a neukázněné řidiče, nečekali bychom na soudní rozhodnutí s nepředvídatelným výsledkem celé roky, nebylo by možné, aby komoru parlamentu jako je Senát zvolil právoplatně byť jediný občan, nebylo by zdravotnictví prakticky bez peněz, nebyl by takový nedostatek míst na školách, nebyli bychom na skoro posledním místě v Evropě v rozsahu státními úředníky prováděné korupce, nepokračovalo by zadlužování státu a růst byrokracie, nebáli bychom se špiclování a odposlechu našich mobilních telefonů, nebylo by možné přijímat zákony, které diskriminují skupiny obyvatel, nebylo by možné, aby zloděj kradl ze státního a pak se promenoval na obrazovkách veřejnoprávní televize, nebylo by nutné psát tento článek.
"Kdo není v mládí sociální, nemá srdce, kdo ve stáří zůstává sociální, nemá rozum" by byl možný překlad Winstona Churchilla. Je také trvalým úkazem, že ekonomiky vyspělých států se pod sociálními kurátory nerozvíjejí A pokud je tomu jinak, pak je to buď kamufláž (např. Clintonovská éra regulovaných cen a následných bankrotů) nebo se od této ideje musí zásadně odchýlit jako Fracois Mitterand či Tony Blair. Dešifrováním sociálního podvodu na českých voličích je zabráněním tomu, aby dnešní vláda setrvala dále ve své ideové paradoxní situaci a zůstávala pevná ve své ekonomické rozplizlosti a všemocnosti. Ztrácíme roky a ztrácíme naděje, tak důležité a vzácné pro životně důležitý chod naší země, začleněné od května 2004 do Evropské unie. Šifra socialismu v myslích našich občanů nezvítězila a byla roku 1989 poražena. Šifra sociálnosti, která u mnohých nově spoutala jejich mysl a život, začíná připomínat mor. Poslední hlasování v Poslanecké sněmovně naznačuje, že vzájemné prorůstání obou šifer již začalo.


Další články tohoto autora:
Karel Novak

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku