Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 20.12.2003
Svátek má Dagmar




  Výběr z vydání
 >BAJKA: Balvan
 >NÁZOR: Volební právo imigrantům - Brusel přes hlavy národních vlád…
 >POSTŘEH: O levných věcech
 >FEJETON: Něco ženského
 >POLITIKA: Diskuse o "euroústavě"
 >POLITIKA: Běda zemi, kde se strany přetahují
 >NÁZOR: Otřesná Součková
 >VÍKENDOVINY: Na obzoru plachta bílá - jsou to uši krokodýla!
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - jaká jezdila auta
 >PSÍ PŘÍHODY: Dnes přiletí David
 >EKOLOGIE: Zakážou Greenpeace kočky a větrné elektrárny?
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Vojenští policajti jsou pomoc íráckým civilistům, ne okupanti, Koudelko!
 >MOBY DICK: Mise v míse
 >GLOSA: Proč nefandím různým gender studies
 >POSTŘEH: O lehátku

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
20.12. POSTŘEH: O levných věcech
Ivo Rýznar

Asi jsem tak bohatý, protože si občas kupuji levné věci. V tržnici. Některé však po mnoha zkušenostech už za lacino nechci! Kupříkladu takové boty. Ony sice ty asijské na pohled vypadají pěkně, jako kožené, ale o trvanlivosti opravdové kůže mám představu přece jen poněkud jinou. Vím, jsou i jiné materiály, leč přírodní kůže je přírodní kůže. Maně si vzpomínám na svá chlapecká léta, kdy jsem chodil v barexových polobotkách a toužebně, až závistivě, pokukoval po pravých pumách či adidaskách movitějších spolužáků.

Vloni jsem si koupil hnědé polobotky ze surové kůže na vysoké podrážce s hlubokým vzorkem. Asi takovým, o němž se povídá vtip: "Co se stane, když v pohorkách šlápnete do lejna? Je celé vaše." Já ale nemusím mít všechno. Paní prodavačka mi chtěla vnutit na tu surovou kůži nějaký speciální krém, ale marně, já je doma napatlal obyčejným.

Botičky jsou opravdu prima, chodím v nich dodnes. Akorát odlehčení mezi podrážkou a vnitřní vložkou nevydrželo, pod mým skorometráčkem ona mřížka povolila a levá pata se mi propadávala. Česká hlavička a zlaté ručičky si však poradily, stěny mřížky jsem narovnal a nacpal mezi ně zmuchlané kusy novin. A už zase chodím s hlavou vysoko. Díky vysoké podrážce.

Akorát že až příliš často zakopávám...

Jo, abych nezapomněl. Rok se chýlí ke konci, a tak přeji všem svým věrným i nevěrným čtenářům bohatého Ježíška (a on bohatý je, jinak by nerozdával) a do nového roku hodně štěstí, zdraví, lásky a pohody.


Další články tohoto autora:
Ivo Rýznar

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku