Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 22.12.2003
Svátek má Šimon




  Výběr z vydání
 >FEJETON: Sýkorky jako model pro studium lidského chování
 >FEJETON: Potřeba vyrovnávání
 >FEJETON: Je to velká sranda - aneb ubohý Vašíku
 >FEJETON: Vzpoura proti dudlaj dudlaj
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Dostal jsem dárek - vyšla Tma 2.0
 >PSÍ PŘÍHODY: Jak si Bart myslel, že jsem definitivně zešílel
 >REAKCE: Na článek -Otřesná Součková-
 >SVĚT: Demografický problém a jeho řešení.
 >ZDRAVOTNICTVÍ: Fenomén Rath, povinné členství v komorách a chvála středověku.
 >NÁZOR: Řidiči a řidiči a ještě dlouho řidiči.
 >NÁZOR: Předvánoční úvaha o institutu milosti
 >PENÍZE: Reforma versus naše peněženky
 >POSTŘEH: O sladkostech
 >CHTIP?: Předvánoční mišmaš, občas snad k zamyšlení
 >BAJKA: Balvan

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Bartovy příhody  
 
22.12. PSÍ PŘÍHODY: Jak si Bart myslel, že jsem definitivně zešílel
Ondřej Neff

Usmyslel jsem si, že vezmu Barta na výlet autem. Netušil jsem, jaké drama mě čeká.
První fáze byla vcelku všední. Otevřel jsem zadní, třetí dveře autíčka (krycí jméno Bobík, jinak tedy Ford Ka), Bart skočil dovnitř a uvelebil se na plošině, která vznikne, když sklopím zadní sedadla. Tedy, uvedebí se. On nasune makovici tak, abych dozadu neviděl nic, ani v zrcátku, ani když s e otočím.
Potřeboval jsme Bobíka obrátit u nás na zahradě. Podotýkám a zdůrazňuji, že se top stalo u nás na zahradě, na té zahradě, kterou jsem vlastníma rukama vybudoval, zformoval její terén, založil cesty atd.
Couval jsem (jako tisíckrát před tím), pak jsem zařadil jedničku (jako tisíckrát před tím) a přední kola začala hrabat.
Jako se to už párkrát stalo, ale vždycky při náledí. Tentokrát nebylo náledí, bylo jen, jak se říká, posmrkáno. Ukázalo se, že jsem najel zadní nápravou na hranu zídky, která zpevňuje břeh cesty vedoucí dolů ke garáži, auto tam lehýnce visí. Jenže každý pokus o rozjetí způsobil, že lehýnké visení se pozvolna měnilo v pořádné visení.
Barta jsem tedy vypustil ven. Byl nadšený. Jásal, když jsem levé zadní kolo vypodkládal fošnami a heveroval ho hydraulickou panenkou. Pak přijela Vločka se svým autíčkem zvaným dle své barvy Pepřenka. Olizoval mě, když jsem se válel po zemi a přivazoval lano. Běhal kolem a radostně štěkal, když mě Vločka táhla ven.
Pak Vločka odjela, uklidil jsem fošny a hever, složil lano a dal do igelitového pytle. Zase jsem otevřel třetí dveře Bobíka.
Bart dovnitř skočil, ale tvářil se celkem vlažně.
Jaká legrace nás může venku čekat, po tomhle výkonu...


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku