Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 22.12.2003
Svátek má Šimon




  Výběr z vydání
 >FEJETON: Sýkorky jako model pro studium lidského chování
 >FEJETON: Potřeba vyrovnávání
 >FEJETON: Je to velká sranda - aneb ubohý Vašíku
 >FEJETON: Vzpoura proti dudlaj dudlaj
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Dostal jsem dárek - vyšla Tma 2.0
 >PSÍ PŘÍHODY: Jak si Bart myslel, že jsem definitivně zešílel
 >REAKCE: Na článek -Otřesná Součková-
 >SVĚT: Demografický problém a jeho řešení.
 >ZDRAVOTNICTVÍ: Fenomén Rath, povinné členství v komorách a chvála středověku.
 >NÁZOR: Řidiči a řidiči a ještě dlouho řidiči.
 >NÁZOR: Předvánoční úvaha o institutu milosti
 >PENÍZE: Reforma versus naše peněženky
 >POSTŘEH: O sladkostech
 >CHTIP?: Předvánoční mišmaš, občas snad k zamyšlení
 >BAJKA: Balvan

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
22.12. ZDRAVOTNICTVÍ: Fenomén Rath, povinné členství v komorách a chvála středověku.
Outsider

Neuplyne týden, abych se někde nedočetl, že lékaři by neměli být povinně členy komory, protože to připomíná nedemokratický středověk. Vzápětí na to zase jiní křičí: Ne, ne, povinně tam být musí, pacienti by si jinak neměli kam jít stěžovat. Já bych jen prosil autory těchto zjednodušených provolání, aby ze mě jako občana nedělali hlupáka. Mě jako občana také mimochodem nezajímají dluhy nemocnic, je mi to stejně vzdálené jako Gripeny nebo privatizace Telecomu. Já chci jako občan a občasný pacient především vědět pár úplně jiných věcí. Především, že můj praktický lékař - a s tím se setkávám nejčastěji, do nemocnice se dostanu párkrát za život - je skutečně tím odborníkem, za jakého ho považuji. A kdo jiný než jiní odborníci to může lépe posoudit? Trošku mě znepokojuje představa, že když se mu třeba něco nepovede (všichni jsme jen lidé), bude jeho práci hodnotit a korigovat referentka na nějakém úřadě místo skutečných odborníků. Sice ješitných a rozhádaných, ale přece jen odborníků. Další co mě bytostně zajímá, je jestli jsem pro svého lékaře skutečně vítaným klientem, nebo jen práce navíc, kterou mu nikdo nezaplatí. Mám se spolehnout, že mě bude léčit jak nejlépe umí, nebo se s ním budu muset tak nějak po socialisticku dohodnout, abych se mu rentoval?

Teď odbočím. Součástí středověkého světa byla profesní sdružení -cechy. S povinným členstvím a tuhou hierarchickou strukturou. To mělo ale jednu obrovskou výhodu. Ono to v tehdejších podmínkách totiž fungovalo. Ve vedení cechů byli zkušení řemeslníci, kteří dávali císaři co jeho jest a ten jim na oplátku většinou nemluvil do toho, jak mají péci housky, šít boty nebo porcovat čuníka. (Když si vzpomeneme na dnešní předpisy o balení koblih nebo prodeji prezervativů…) Celé to bylo založené na rozumné dohodě. Vrchnost udělila cechům podmínky k výrobě a prodeji a hlídala pouze, aby se moc nešidilo a nekradlo.

Jen mě tak napadá, zda třeba ten současný dlouhodobý, nepřehledný a konec neberoucí boj státu s lékařskou komorou není příčinou toho, že se do čela profesních sdružení nemohou dostat odborně zdatní lidé povznesení nad žabomyší politické spory. Lidé zkušení a s nadhledem, kteří by dokázali kormidlovat loď medicíny rozbouřenými postkomunistickými a postmoderními vodami. A takových jsou mezi českými lékaři nepochybně spousty. Připadá mi, že v podmínkách urputné kruhové obrany volí Česká lékařská komora logicky za své lídry spíše revolucionáře a bojovníky s mírně diktátorskými sklony. Rád bych věděl, zda mám pravdu, či ne.




Další články tohoto autora:

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku