Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 22.12.2003
Svátek má Šimon




  Výběr z vydání
 >FEJETON: Sýkorky jako model pro studium lidského chování
 >FEJETON: Potřeba vyrovnávání
 >FEJETON: Je to velká sranda - aneb ubohý Vašíku
 >FEJETON: Vzpoura proti dudlaj dudlaj
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Dostal jsem dárek - vyšla Tma 2.0
 >PSÍ PŘÍHODY: Jak si Bart myslel, že jsem definitivně zešílel
 >REAKCE: Na článek -Otřesná Součková-
 >SVĚT: Demografický problém a jeho řešení.
 >ZDRAVOTNICTVÍ: Fenomén Rath, povinné členství v komorách a chvála středověku.
 >NÁZOR: Řidiči a řidiči a ještě dlouho řidiči.
 >NÁZOR: Předvánoční úvaha o institutu milosti
 >PENÍZE: Reforma versus naše peněženky
 >POSTŘEH: O sladkostech
 >CHTIP?: Předvánoční mišmaš, občas snad k zamyšlení
 >BAJKA: Balvan

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
22.12. POSTŘEH: O sladkostech
Ivo Rýznar

Můj otec říká, že ze všech sladkostí je nejlepší pořádný kus vepřového, protože se z něj tolik nepráší do nosu. Čímž má zřejmě na mysli cukr. Zejména moučkový. A já s ním tento názor celkem sdílím. Maso je holt maso. Ale tak úplně se sladkostem zase nevyhýbám, občas je třeba dodat tělu i cukr, vykompenzovat onen sacharózový deficit způsobený pitím neslazené kávy lógrovky. Mimochodem, na severu Moravy se turecké kávě říká gruntová. Když jsem tento termín slyšel poprvé, nechápal jsem co má káva společného s vesnickým statkem.

Sladkostí je spousta. Bonbóny cucavé i necucavé, čokoláda, dortíky, oplatky, griotka. A sušenky.

Sušenky mám moc rád, zejména máslové "klubky". Jsou bezpochyby odvozeny od slova "suchý", a tak jsem schopen je bezproblémově pozřít pouze v součinnosti s nějakým vhodným nápojem, třeba kávou. Gruntovou. Zkrátka a dobře, potřebuji si vždy nechat v ústech suchou sušenku pěkně rozplynout na jazyku. Pak mi klouže do krku sama a mandle nepoškrábe. Nejsem věřící, hostie (také suché) nejím, a tak není třeba je zapíjet mešním vínem. Spokojím se docela dobře s klobáskou a Portugalem nebo Zweigelem :-)

Vánoce jsou již u dveří a v domácnostech je většinou již cukroví dávno napečeno. Vlastně spíš sušenky. Kdo bydlí v paneláku s ústředním topením jako já, má je suché jako troud. A pokud mne na ně bude chtít pozvat, nechť laskavě nejdříve postaví vodu na kávu eventuelně čaj. Předem však upozorňuji, že zelený moc v lásce nemám.

Nejlepší cukroví pekla moje babička. Nedělala sice příliš mnoho druhů, navíc bývalo velice jednoduché. Žádná vosí hnízda nebo rumkulky. Jenom vanilkové rohlíčky a pár druhů slepovaných z lineckého těsta. Však žaludku je to bylo jedno, hlavně když toho bylo hodně. Upečené kousky vždy skladovala v chladném a mírně vlhkém pokoji, těsto nasáklo atmosférickou há dvě ó, a dobrota se na jazyku rozplývala úplně sama. Měl jsem moc rád tohle cukroví.

Tyhle mokřenky...


Další články tohoto autora:
Ivo Rýznar

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku