Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 22.12.2003
Svátek má Šimon




  Výběr z vydání
 >FEJETON: Sýkorky jako model pro studium lidského chování
 >FEJETON: Potřeba vyrovnávání
 >FEJETON: Je to velká sranda - aneb ubohý Vašíku
 >FEJETON: Vzpoura proti dudlaj dudlaj
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Dostal jsem dárek - vyšla Tma 2.0
 >PSÍ PŘÍHODY: Jak si Bart myslel, že jsem definitivně zešílel
 >REAKCE: Na článek -Otřesná Součková-
 >SVĚT: Demografický problém a jeho řešení.
 >ZDRAVOTNICTVÍ: Fenomén Rath, povinné členství v komorách a chvála středověku.
 >NÁZOR: Řidiči a řidiči a ještě dlouho řidiči.
 >NÁZOR: Předvánoční úvaha o institutu milosti
 >PENÍZE: Reforma versus naše peněženky
 >POSTŘEH: O sladkostech
 >CHTIP?: Předvánoční mišmaš, občas snad k zamyšlení
 >BAJKA: Balvan

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
22.12. FEJETON: Je to velká sranda - aneb ubohý Vašíku
Jan Beneš

Je to velká sranda, když nás učí Landa, komentovalo studentstvo vyučování pana pro-fesora Landy, jež dbal o vzdělání předmětu zvaného písmo. Byl to člověk živý a jeho peda-gogické nástroje věru neortodoxní.
"Slečno, pro Krista Pána, tři mokrý hadry na hlavu, to P vám padá jako prsa bez pod-prsenky! Víte co je podprsenka, ne ?"
Neb, bylo to v době, kdy řečeno s Pavlem Kohoutem, napomínajícím Jaroslava Sei-ferta za jeho poznámku, kde se mistři socialistické kultury nacházeli, když byli zavírání ne-vinní lidé, slovy:
"Ptáte se kde jsme byli, pane Seifert, byli jsme na brigádě, budovali jsme socialis-mus!" Což kromě jiných věcí svědčí například o tom, že mistr socialistické kultury tehdy do-sud neovládl český vocative.
TV tehdy nebyla, ale o naši ideologickou připravenost se staral Filmový týdenník, však Kino Čas bývalo vhodným místem kam se ulít. A tam vždy, kromě sdělení o dosažených úspěších tu i onde a zločinech imperialismu tam i onde, zářily různé ty hvězdy našeho orbitu. V paměti notně utkvívají různé ty pilné soudružky, při nejrůznějších příležitostech propukající v nadšení, povstávající ze sedadel a ve stavu vztyčeném s rukama nad hlavou skandující, na-příklad: Stalin-Gottwald - mír !
Na panu profesoru Landovi (ale i jiných vyučujících) bylo zase například sympatické, že se do nás podobná nadšení nesnažili nahustit.
Inu, byla taková doba. Mnozí soudruzi mezitím stihli projít složitým vnitřním vývojem a mladá paměť dneška nesahá do časů tak dávných, kdy doba byla hustá. Dle vzpomínek hr-dinů momentálně vyzdvihovaných nespravedlnost světa vlastně počala až tím, že je vyloučili z KSČ a tím i z těch společenských a výnosných posic, odkud druhdy s takovou velkou sran-dou pomáhali vytlačit všecky nedosti pravověrné, případně zajisté živly doslova reakční, jako Foglara.
Doba nová nové žádala činy. Panu ministru Barákovi jednou jeho špioni ve světě tříd-ních nepřátel nakukali, že britská buržoasie odklání mládež od třídního boje pořádáním kon-certů Beatles, neb to bylo v čase, kdy všecky prvomájové veselice už končívaly, přes pořada-telství našeho SČM (až po roce 1960 ČSM, prosím) rvačkou s SNB. Pan ministr Barák, pů-vodně pouhý sociální demokrat, na rozdíl od mnoha jiných soudruhů nebyl žádný blbec. Však mu to také nakonec řádně spočítali.
S jeho požehnáním tak vznikl Semafor (taktéž k provozu patřičnou správou minister-stvem vnitra vybaven zvukovou technikou) kavárna Luxor, Big Beat Olympic a jiné vymože-nosti. Od těch dob tedy máme už konečně nač vzpomínat.
Tuto předvánoční sobotu 20.XII. se do vzpomínání daly hned tři kanály našich TV. Šest ze šedesátých hrčelo z dvojky, Hvězdy roku z jedničky, pokud jde o TV státem placenou, však zvanou veřejnoprávní, ale PRIMA přišla, jak inserováno, z "nejhvězdněji obsazeným koncertem populární hudby v letošní sezoně". To vše u příležitosti narozenin jakéhosi Karla Svobody. A tak se mi, pokud to šlo vydržet, dostalo všeho, čím nejhvězdnější z hvězd norma-lizace obohatily náš život. Taky nejkýčovitější z podívaných. Vše nad čím tak zářil i sám sou-druh Husák, shodné umělce nejrůznějšími tituly obdařující. Top už na pop ideologická měřít-ka neuplatňována, neb strana zjistila, že je to boj beznadějný a veselé reje (je to velká sranda, hlavně ať je veselo) vhodně odvádí jinam ponurost existence okupované země i mizérií ji-ných, tou okupací ostatně podmíněných.
K mému potěšení neúčastnily se osobnosti typu Lucie Bílé, či pana Hůlky. Leč Včelku Máju, zazpíval Kája Gott, a Holky z naší školky, jakož i četný další nevkus, podán panem Davidem Michalem. Ale nastojte, co nevidím, v publiku nadšeně vstává naše bývalá prvá dáma a následována jinými dámami, rovněž si přejícími ukázat nové šatičky, tleská s ručkama nad hlavou, skoro jako když Zdenek můj ve svatém nadšení, zvuk rajský loudil v mysl rozhá-ranou. Takže se mi nutně vrací vzpomínka na soudružky Gustu Fučíkovou, Kleňhovou-Besserovou, Hodinovou-Spurnou, případně Glazarovou i Majerovou, z těch dávných týdenní-ků. Však ejhle, hleďme, hleďme, koho tu rovněž nevidět! Pan expresident Havel účasten je této bujaré veselice nevkusu, snad proto, že mu její počátky unikly, neb tehdy zrovna seděl v base.
Vašíku, Vašíku (používám familiérního oslovení z biografie stvořené Evou Kriseo-vou) je mi tě líto.
S divadlem a jeho cíli
i divák se nám převrací.
Dříve tu vzteky vyli,
Dnes chrochtají tu blahem, měšťáci.

Takto trefoval se Dikobraz verši Radovana Krátkého, který složitým vývojem nestihl projít, druhdy do socialismem uvedeného Césara pánů V+W, neb z hlediště ozýval se, dle tehdejší terminologie "reakční potlesk.

V Paříži stejně jako v Alžíru
V obleku šitém přesně na míru,
V salonu stejně jako v separée
Vždy dokonalý je jen Jean Marais !

Na Štědrý den máme ostatně přislíbenu další veselici, dokonce i s účastí hlavy státu. Touha býti Jeanem Marais překračuje zjevně vše. Pokud by toho bylo málo, současně obra-zovka propaguje i prodej záznamu Pocty Václavu Havlovi u příležitosti završení jeho presi-dentování. Pocty tu dodává, pokud z ukázek možno soudit, na prvý pohled shodné obsazení jako trachtace o narozeninách jakéhosi Svobody. Pouhých Kč 399. No, nekupte to !




Další články tohoto autora:
Jan Beneš

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku