Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 31.12.2003
Svátek má Silverstr




  Výběr z vydání
 >VÍKENDOVINY: Na obzoru plachta bílá - jsou to uši krokodýla!
 >MROŽOVINY: Břitvoruký Jack.
 >PŘÁNÍ: Pf 2004
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Novoročenky
 >PSÍ PŘÍHODY: Snad poslední letošní Bartova pidirvačka
 >KOMENTÁŘ: Zmraž si plat a staň se parlamentním funkcionářem.
 >DOPRAVA: Kudy, kudy cestička…?
 >BUZERACE: Příběh vpravdě silvestrovský, leč reálný
 >EVROPSKÁ UNIE: Krach? Ne, to jen buldozer narazil
 >NÁZOR ODJINUD: O národních zájmech "Bakšikistanu", aneb, "Milí čeští diletanti, a co vy jako v té EU vlastně chcete?"
 >SPOLEČNOST: Chraňme člověka proti přírodě
 >Druhý příchod Tara Fuki
 >POHÁDKA: Karkulína
 >CHTIPY na závěr roku
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Chystání na Silvestra

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
31.12. EVROPSKÁ UNIE: Krach? Ne, to jen buldozer narazil
Ladislav Jakl

S odstupem několika dnů je možná dobré ještě jednou se zamyslet nad výsledkem bruselského summitu EU. A možná ještě víc nad následnou vlnou všemožných hodnocení, interpretací a nálepek, které tento summit a hlavně jeho výsledek v podobě odmítnutí návrhu tzv. evropské ústavy od mnoha politiků a novinářů v posledních týdnech dostal.

Nehodlám nyní hájit svůj názor na samotný návrh, který v Bruselu jasně neuspěl. Klidně pro tuto chvíli připustím, že jsou lidé, kteří mají své dobré důvody pro to, aby navrhovaný text evropské ústavy považovali za prospěšný. Zajímá mě cosi jiného. Totiž sám způsob, jakým se v dnešní Evropě vede diskuse. Podrážděné reakce některých eurodirigentů a bombastické titulky o krachu či fiasku bruselského summitu svědčí o čemsi velice důležitém. Vezměme si třeba výrok původně Itala a nyní Bruselana Romana Prodiho tom, že Evropa se dostala do krize. Je tomu tak skutečně? Zdraží nám chleba? Nebo pivo? Nebo se ztíží pohyb lidí, služeb a kapitálu mezi evropskými státy? Nikoli, nic takového. Tak proč se mluví o krachu a krizi?

V Bruselu se sešli svobodně zvolení zástupci svobodných suverénních států. Od svých občanů dostali mandát k tomu, aby na summitu hájili jejich zájmy. Sešli se, diskutovali, přednášeli své návrhy, některé myšlenky podpořili, jiné ne. Říká se tomu demokracie a diplomacie. Vlastně lze říci, že za takových okolností by každý výsledek summitu byl správný. Byl by to totiž výsledek demokratického procesu. A tak se i stalo. I toto odmítnutí návrhu ústavy je produktem diskuse, je výslednicí vektorů různých a různorodých zájmů, potřeb, nálad, cílů a hodnot veřejnosti ze všech zúčastněných států.

Pokud ale každý výsledek takového demokratického procesu je správný, proč takový pokřik? Proč? Protože mnoha "protlačovatelům" projektu tzv. evropské ústavy vůbec nešlo o demokracii, o korektní proces. Nechápou mechanismus evropské politiky jako prostor pro veřejnou debatu. Chápou ho jako páku určenou ke dosažení svého plánu. Měli dopředu stanovený jediný cíl a jedině jeho rychlé odklepnutí těmi druhými považovali za správný výsledek. Vše ostatní, jakýkoli jiný výsledek daný skloubením svobodně vyjádřených názorů, to považovali za prohru, fiasko, krach.

Oni nešli diskutovat, ale válcovat. Jejich nástrojem není demokracie ale parní válec nebo spíše buldozer. Oni se nepřišli ptát: chcete to tak, zamlouvá se vám tento návrh, jakou vy si přejete budoucnost Evropy? Ne. Oni si přišli pro odkývání, pro potvrzení, pro oštemplování, pro formální souhlas. A narazili na demokracii. A kdo jsou ti "oni"? Jsou to ti, kdo už dnes neberou bruselskou nedohodu vážně, kdo chtějí zvolit stejnou metodu, kterou použili na Irsko, jež si před časem dovolilo v referendu říci ne. Jsou to ti, kdo se rychle oklepou a vykázáni dveřmi budou své návrhy na centralistickou Evropu zkoušet tlačit oknem.

To nebylo fiasko summitu, to bylo fiasko konkrétního projektu, který měl být Evropě vnucen. To nebyl krach Evropské unie, ale důležitý signál o tom, co si občané evropských zemí přejí a co už si nenechají líbit. To nebyl projev krize, ale naopak návrat na zem, návrat od nesoudnosti, diktátu a vnucování zpět k trpělivému dialogu.

Na konci takového dialogu může být mnoho podob budoucího uspořádání Evropské unie. Snad všechny jsou možné, reálné a přijatelné. Ale ani ta nejlépe zkonstruovaná podoba nebude krokem ke svobodě a prosperitě, pokud se obejde bez dialogu a vsadí na hrubý nátlak.

Ladislav Jakl




Další články tohoto autora:
Ladislav Jakl

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku