Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 31.12.2003
Svátek má Silverstr




  Výběr z vydání
 >VÍKENDOVINY: Na obzoru plachta bílá - jsou to uši krokodýla!
 >MROŽOVINY: Břitvoruký Jack.
 >PŘÁNÍ: Pf 2004
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Novoročenky
 >PSÍ PŘÍHODY: Snad poslední letošní Bartova pidirvačka
 >KOMENTÁŘ: Zmraž si plat a staň se parlamentním funkcionářem.
 >DOPRAVA: Kudy, kudy cestička…?
 >BUZERACE: Příběh vpravdě silvestrovský, leč reálný
 >EVROPSKÁ UNIE: Krach? Ne, to jen buldozer narazil
 >NÁZOR ODJINUD: O národních zájmech "Bakšikistanu", aneb, "Milí čeští diletanti, a co vy jako v té EU vlastně chcete?"
 >SPOLEČNOST: Chraňme člověka proti přírodě
 >Druhý příchod Tara Fuki
 >POHÁDKA: Karkulína
 >CHTIPY na závěr roku
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Chystání na Silvestra

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
31.12. NÁZOR ODJINUD: O národních zájmech "Bakšikistanu", aneb, "Milí čeští diletanti, a co vy jako v té EU vlastně chcete?"
Miloslav Zima

Ani potom, co se český exulant po zkušenostech s domorodci obrnil jistou resignací, nemůže si být před náhlými překvapeními z české strany jist. Tak se např. v souvislostí se vstupem ČR do EU dostává do posice, o kterou vůbec nestojí, musí totiž shodně s Profesorem Klausem přiznat, že EU není pro dnešní Čechy to pravé. Profesorovo odůvodnění národními zájmy a nebezpečím evropského státu shledává sice exulant absurdním, na společných závěrech to ale nic nemění. Jaké důvody vedou obyčejného exulanta k s Profesorem konformním závěrům je naznačeno v následujícím. Nejprve krátký popis situace exulantem vnímané:

Jako údajné české zájmy jsou v českých mediích omílány bez jakékoli logiky nejrůznějšími českými politiky a jinými teoretiky stále stejné otázky a skandována triviální hesla: "Komisaře budeme mít", "Suverenitu neztratíme", "Budeme rozhodovat na evropské úrovni", "Každá země jeden komisař a jeden hlas", "Rozpočet EU se snižovat nebude", atd.. Ve všech těchto statementech se pro Evropana zrcadlí neuvěřitelná tupost české strany a principielní nepochopení evropské myšlenky. S prognostikům a VUML absolventům typickým hulvátstvím jsou prosazovány postoje na úrovni, která je sice vhodná na oblbování domorodých Čechů, která ale v EU není kvůli mentální nenáročnosti aplikovatelná. Mezi Evropany, včetně českých exulantů a současnou českou representací existují diference v přístupu k problémům a ve všeobecném myšlení, které vedou ve své konsekvenci k tomu, že český exulant musí považovat domorodé krajany za neschopné a za vyžírky. Jak k tomu dochází, je možno doložit různými příklady, já bych se nejdříve pokusil poukázat i na některé příčiny.

Pro českou EU problematiku je např. typické, že se nikdo z českých politiků nepokusí vžít do situace partnerů, např. Německa. Již takovýto myšlenkový pochod leží očividně za hranicí schopností dnešního domorodého Čecha. Nikdo z nich se nezeptá, jak se asi jeví Němcům situace, při které lidi, kteří neudrželi pohromadě ani vlastní stát a kteří nejsou schopni nastolit doma skutečně fungující demokratické poměry, chtějí kecat do záležitostí EU a rozhodovat po rozdělení Československa dvěma hlasy proti jednomu německému a to neomaleně o použití německých peněz. Je jasné, že je potom ta československá vyčůranost extrapolována a že je považován za možný i Topolánkem vedený výpad z jeho "zaprděné" české politiky ve formě odtržení Moravy, za účelem získání dalšího bruselského komisaře a hlasu proti nenáviděným Němcům, emigrantům "starým Evropanům" a jiným nečeským elementům. Český politik si neuvědomuje, že české zadlužování má již od tandemu Zeman - Klaus pro Evropana jasný podtext: "Ukradni co můžeš, ty dluhy hodíme na krk Evropě".
Nikdo z českých politiků zřejmě nepochopil, že EU musí být skutečně reformována, aby byla vůbec akceschopná, protože se ukázalo, že současná struktura není dostatečně eficientní, a jestliže se dále ukáže, že reforma EU prováděná zároveň s rozšířením je v důsledku nezralosti nových členů neproveditelná, tak musí být postupováno bez nich. Místo toho kecají české polit-hlavičky o současné fungující Evropě, o vyhovující smlouvě z Nice a o tom, být účastníkem v Evropě první rychlosti. Oni nechápou nejen to, že si uvedené výroky odporují, ale ani to, že se do takové skupiny nemohou přihlásit jako do partaje, ale, že příslušnost vyplývá z předvedeného výkonu.

Čeští politici myslí stále ještě v socialistických kategoriích. Jejich představy o suverenitě jsou tvořeny zatarasenými státními hranicemi, nejlépe ostnatým drátem a veselým zvukovým rázem nadzvukové stihačky, jejich přístup k EU je nepřátelský, považují EU za něco bohatého, co je potřeba okrást. Oni nerozumí skutečnosti, že nutné předpoklady pro upevňování vlastní suverenity jsou dnes především kategorie jako vzdělání, výkon, péče o historické a kulturní dědictví, fungující společnost. Z toho vyplývá, že dnešní český politik nechápe, proč obyčejný Evropan odmítá coby sebeúčel a vyžírkářství komisaře, pro kterého neexistuje žádný užitečný resort, ale který má sloužit jako známka nějaké pochybné, česky pojaté suverenity. Evropan by pochopitelně akceptoval komisaře z ČR, který je na nějakém poli odborníkem, který může poukázat na odpovídající výsledky např. při transformaci ekonomiky, na poli ochrany životního prostředí, při rozvoji školství, nebo zdravotnictví, který by např. přednesl nové myšlenky v otázce ochrany spotřebitelů a pod, atd., a jehož činnost by pro celou EU tudíž představovala přínos. Jak známo, takovými lidmi momentální česká progno-nomenklatura nedisponuje, ona by je mezi sebou ani netrpěla, a proto se Evropan ptá, co tam v tom Bruselu ti východní šašci kromě peněz vlastně chtějí.

Čeští politici vycházejí mylně z představy, že je občan EU informován o situaci v ČR stejně mizerně, jako český občan o EU. Tento stav již skončil, český morální kredit (Pražské Jaro + Samet) byl dnešními Čechy suverenně prohrán a nahrazen zjištěním, že spočíval na ilusi Západu o českých schopnostech a mentalitě, doba idealisace českých poměrů pominula, Evropanovi nabízí zdejší media konečně realistický obraz o situaci v přistupujících zemích. (Řekl bych, že dochází dokonce k jistému překývnutí v tom smyslu, že má dlouhodobá shovívavost až nekritičnost nyní za následek podcenění skutečných českých schopností, že jsou Češi jednoduše řečeno považováni pod dojmem kvality jejich representace za blbce paušálně).
Potom, co Kancléř prohlásil, že v Nice zavřel obě oči, ale že už to takhle dál nejde, že "ta flaška, ze které si chtějí přistupující dávat stále větší doušky už nebude tak plná", promluvil otevřeně i liberální, s novými členy původně nekriticky sympatisující tisk a píše o "Boom in Bakschikistan", jako o "bažině korupce, podplácení a vytváření klik" (Spiegel 51/03, s.120). V souvislosti s Klausem je např. v RP popisován jeho nepřátelský postoj k EU, motivovaný odporem k evropské myšlence, která oněm, Klausovou zásluhou v ČR nastoleným korupčním poměrům odporuje a ve které Klaus správně spatřuje nebezpečí oslabení vlastní posice.
Pro Evropana jsou poměry v postkomunistických zemich, specielně v ČR neakceptovatelné i co do každodenních aspektů, u kterých si řadový český občan "nic nemyslí". K tomu jenom několik příkladů s přirovnáním k EU poměrům:

Náhled do českého pojetí demokracie a práva umožnil např. nedávno poslanec ČSSD Kubera (nebo podobně), který při diskusi o právech žen na pracovišti zastával ohledně mobbingu specificky české, sociálně a právně "vyzrálé" stanovisko, že má mobbovaný zaměstnanec firmu opustit. A tento poslanec sedí v nějakém sociálním výboru. Nevím, jak by s jeho názory uspěl ve Střední Asii, ale Češi chtějí do Evropy a zde by si ho po takovém výstupu pozval šéf frakce a šéf strany a oba by kolem něho, během objasnění základních souvislostí, jak se zde říká, "skákali až ke stropu". Potom by záleželo na něm, jestli se mu podaří tu kravinu nějak dementovat, nebo, jestli musí to místo v sociálním výboru vzdát pro neschopnost a pro ohrožení posic strany vytvářením negativního image. U Špidly ale může i ten poslední trotl vypustit úplnou blbost a pak se kolem ní česky diskutuje, až se skončí u úplně jiného tématu.

Jiný příklad k národním zájmům. Nedávno byl Klaus ve Švédsku. Motal se někde na severu s ušatkou na hlavě kolem losů a usmíval se při tom jako paušální turista, který cestu vyhrál, když správně zodpověděl otázku po nejlepším pracím prostředku na své spodní prádlo. Neslyšel jsem, že by konal svoji práci, tedy otravoval Švédy při každé příležitosti ohledně vrácení z Čech odvezeného lupu z 30-ti leté války. Jenom pro srovnání: Přibližně ve stejnou dobu se odehrálo v Římě: Za potlesku a oslavy skupiny Ethiopanů žijících v Itálii byl jeřábem demontován a naložen obelisk, který Italové ukořistili během habešského tažení a kvůli kterému opakovaně intervenovali Ethiopané, ať již kterákoli vláda, tak dlouho, až to dopadlo. Náš Klaus je ale nad věcí a místo demonstrativních návštěv musejních sbírek teoretisuje veřejně o EURu, tedy o něčem, čemu skutečně nerozumí.

Nebo ona právnička, poslankyně, jméno nějak na P, pokud si správně vzpomínám bývalá ministrině spravedlnosti, která se zasadila o Gripeny s odůvodněním, že "ona má letadla ráda, Česká Armáda si Gripeny zaslouží, ona je česká vlastenka a chce, aby český vzdušný prostor hlídali čeští piloti" V EU by takovýto intelektuální výkon měl za následek přednostní kandidaturu na blba roku, v ČR je to normální argumentační úroveň. Jako přídavný zesilující faktor se ještě projevila všudypřítomná česká inkonsekvence. Ani spoludiskutující poslankyně, ani moderátor se nezeptali, proč při tolik vlastenectví nemyslela na česká letadla.

Je mnoho polí, na kterých se ukazuje rozdíl mezi dnešním myšlením českým a evropským. Vezměme ještě jako stále aktuální a obzvlášť významný příklad TV. Zde se nabízí porovnání hned v několika rovinách. Na "Českých mediích" je možno každodenně číst masu materiálů, které z převážné většiny, už na první pohled patří do "kýble na odpad". Je jistě pravda, že většina těch hojných radních a jiných involvovaných funkcionářů patří tamtéž, zde upozorním na některé aktuální činy těchto hlaviček v souvislosti s EU poměry.

Tak tu máme RRTV, která zase jednou zapracovala a chce nechat pokutovat Fakta za reportáž o podle evropských představ mafiózních čachrech s dluhy. Výkon RRTV je v tomto případě pro české myšlení typický. Rada poukazuje na reálnou možnost, že reportáž nebyla vyvážená. Z toho ale neodvozují potřebu nápravy, jak by bylo v Evropě běžné, ve formě požadavku na dání možnosti involvovaným "ukřivděným" osobám k vysvětlení skutkové podstaty na stejném programovém místě, na kterém proti nim mluvila zveřejněná fakta, tedy v pořadu Fakta samém, ale uloží pokutu, žádají potrestání, dodávají na politickou objednávku argument pro vyškrtnutí pořadu Fakta z repertoáru ČT. Podle evropských měřítek tato RRTV nesplňuje základní požadavky na ni kladené, ona se dokonce podílí na opatřeních proti nepohodlným žurnalistům v mafiózně prognostickém stylu a proto taková RRTV do Evropy nepatří.

Nebo krátce k digitálnímu vysílání: I zde plně rozkvétá ta typicky česká snaha a široce vyvinutá schopnost, draze a zbytečně za neprůhledných finančních okolností vynalézt kolo znovu. Zatímco by bývalo stačilo podívat se nezaujatě, jak to dělají ostatní, zmršili experti z RRTV, co jim přišlo pod ruku:

Nejdříve k vysílacím kanálům a ke kódování. Ke všem známým selháním radních z minulosti je nutno podotknout, že RRTV nebyla dodnes schopna zajistit ani dostatečný počet kanálů na satelitu, jako technický předpoklad pro rozvoj vysílání. A přitom by stačilo, podívat se např. na EuroBird, kam umístili i ČT, aby si zjistili, jak se to dělá. Na této posici (28.2E) jsem si jenom krátkým scanem tří transponderů ověřil, že se tam objevilo nejméně 14 BBC regionálních vysílačů a parlamentní kanál. To obzvlášť zajímavé na nich je, že jsou nekódované s odůvodněním úsporou 85 milionů Liber kódovacích nákladů v příštích pěti letech. (Satellit 06/03, s.87). Pokusil jsem se zeptat ČT, jestli to jejich kódování není dražší, nežli kdyby zaplatili těch pár autorských poplatků. Jelikož mi neodpověděli, usuzuji z toho, že byla ta otázka pro ně příliš složitá. Na praktickém provedení českého kódování je vidět ten typický český nadhled, který je Evropanem vníman jako ubohost a chybějící zájem o vlastní práci, o nějaké angažovanosti ani nemluvě. Jednoduše řečeno, v rozporu s kodexem ČT není kódováno pouze to, u čeho je to odůvodnitelné přes autorské poplatky, ale jak to přijde, někdy i část zpráv. Při kódování postupují Češi odpovídajícně jejich mentalitě: čím víc, tím líp, hlavně nikomu nic neukázat a zabednit se. Plody této tuposti jsou různorodé, poukáži pouze na jeden. Nedávno jsem zaznamenal iniciativu, přednesenou domnívám se nějakým Hradním poskokem ohledně reklamy pro zahraniční turisty. Klábosil o spotech ve stylu EU kampaně na CNN, BBC, atd. Tito čeští experti, kteří nejsou ani schopni se podívat, jak to dělají některé rozvojové země a kteří nemají o technických možnostech žádnou představu nepřijdou na to, že by tyto miliony měla dostat ČT, aby vysílala i vícejazyčně nejenom pro turisty ale i reklamu v českém zájmu pro zahraničí.

Druhou tematickou rovinou TV je programová náplň a její kvalita. Dotknu se jen krátce některých EU relevantních bodů. Ve srovnání se západními TV připadá Evropanovi česká TV obsahově chudá. Problém, který v této souvislosti český domorodec nechápe, je ta pro Evropana neuvěřitelná, častá levná povrchnost a chybějící informační background, kterýžto jev je dnešnímu domorodému českému "myšlení", v mediích pouze realisticky opakovaně reprodukovanému, imanentní. Tato tendence se projevuje extremě také v pořadech o Evropě, a to nejen při řešení problémů typu: založení soukromé kurýrní služby v Portugalsku českým vozíčkářem s baletní zkušeností.
Pro Evropana je např. nepochopitelné, že se pořad Na Hraně nevysílá živě, v civilisovanou hodinu a častěji i s eventuelní přímou účastí mladých lidí přes telefon a e-mail.
Největší slabinou jsou chybějící skutečné diskusní pořady, jak celostátní tak regionální i mezinárodní. I zde je nutno se obávat, že ty české piliňáčky, které nosí zodpovědní na ramenou mezi ušima budou nejdříve roky hledat české nové formy, nežli přijdou na to podívat se, jak vypadá např. pořad BR "Jetzt rede ich" (Teď mluvím já).
České politické magazíny mají velmi rozdílnou hodnotu. Vedle pořadů s Evropskou úrovní (a bojujících s odpovídajícími, tedy i existenčními problémy) vystačí si některé pořady s opakováním příspěvků z právě odvysílaných zpráv, mnohdy doprovázeným nepřesnostmi, chybami a podle evropských měřítek triviálními servilitami k politickému establishmentu, které sice dokládají český přístup k věci, ale které nepředstavují evropský způsob práce.

Závěrečné shrnutí
Evropanovi připomínají české společenské procesy žumpu defektního bioreaktoru, který sice bublá, ale nedává žádný výkon. Český establishment hnán pudem sebezáchovy dovolí pouze jistou miru praktikované demokracie, mediálni činitelé, kteří dané hranice překročí, jsou odstavováni, a tomu, co produkují ti normalisovaní, potom establishment ve zpětné vazbě sám věří. Z těch obzvlášť viditelných matadorů tohoto neplodného, za socialismu natrénovaného mentálního sebeukájení, stojí jistě vedle Klause za zmínku náš lehce excentrický nejvyšší kulturista se šálkou. Z jeho různorodých perliček bych upozornil na jednu z posledni doby, která domorodému Čechovi připadá jako inteligentni výrok, a v očích Evropana je proto o to nebezpečnější. Dostál umístil bez jakéhokoli rozmýšleni v ČRo následující klausovskou směrnici ve formě statementu: "Toto je svobodná země, co neni zakázáno, je dovoleno".
I když při tom přehlédl specificky české dubiózní okolnosti legislativních procesů, při kterých o tom, co je dovoleno rozhoduje právě Dostál s nomenklaturní klikou, neřekl bych, že byl tentokrát jeho výrok úplně k ničemu. Tento výrok znamená na adresu Čechů: Do Evropy budete patřit, až pochopíte, že Dostál vyslovil nehoráznou blbost, a až otevřeně dáte na jevo, že už o takové hovadiny a jejich propagandisty, nemáte zájem.

Miloslav Zima (29.12.03)




Další články tohoto autora:
Miloslav Zima

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku