Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 3.1.2004
Svátek má Radmila




  Výběr z vydání
 >MEJLEM: Vtip
 >POSTŘEH: O předení
 >MOBY DICK: Návrat Juniora
 >SPORT: Konečné řešení na dosah
 >POLITIKA: Kontury roku 2004
 >RECESE: Tři géniové a jedna génijka
 >NÁZOR: První novoroční projev prezidenta.
 >NÁZOR: Galerie našich prezidentů aneb Nadějné poselství Václava Klause
 >SVĚT: Předvánoční plavba 3.: protivné souvislosti s terorismem
 >FEJETON: Všem ženám pro potěchu srdce
 >SVĚT: Jak se žije, jí a pije ve Vídni
 >SVĚT: Jak vypadá oslava Nového roku v Chicágských ulicích
 >SVĚT: Předvánoční plavba 2.: vstříc k nizozemským državám
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Šťastný a veselý rok 1914!
 >POSTŘEH: O zámku

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
3.1. POSTŘEH: O předení
Ivo Rýznar

Mám rád kočky. Aby ale nedošlo k mýlce, myslím tím šelmy kočkovité. Tygři, lvi, gepardi, levharti. A samozřejmě kočky domácí. Na otázku proč je mám rád odpovím, že pro jejich hebký kožíšek. Pro jejich důstojnou povahu, pro jejich samostatnost. Málokdy si nechají vnutit cizí vůli. Prostě si dělají co chtějí, jsou své. Zkrátka úplný opak než jsem já.

I přes lásku k nim se však většině z nich vyhýbám, zejména v zoologické zahradě nehladím lva po bradě. Ani lvici. Troufnu si pohladit pouze onu kočku domácí. Je to pohodička když mi na klíně sedí kočičí stvoření a přede.

V jakémsi časopise psali, jaký blahodárný vliv má jejich předení. A to nejenom na ně samotné, ale i na člověka. Působí proti stresům, uklidňuje, navozuje spánek a dokonce posiluje kostru. Nevím, už jsem hladil hodně koček, ale že by mi zesílily kosti, to jsem si nevšiml. Frekvence ohono vrnění je asi 50 Hz (hertzů, tedy kmitů za vteřinu). Přiznám se, že jsem kočičí předení nikdy nestudoval, vlastně ani neznám mechanismus vydávání onoho zvuku. A ani nehodlám být jedním uchem připlácnutý ke kočce a druhým k nějakému transformátoru, jestli oba vrní stejně.

Rodiče si před časem pořídili domů kocoura, který je trošku zvláštní. Už třeba vzhledem. Proti většině ostatních koček a kocourů má oči příliš blízko u sebe. Slyšel jsem také, že kocouři jsou líní chytat myši, že to obstarávají většinou kočky. Oskar ne, ten skoro každé ráno jednu přinese ukázat. Sice mne napadla kacířská myšlenka jestli nemá jenom jednu jedinou trofej kterou ráno ukáže, pak si ji někam schová, aby se s ní mohl druhý den pochlubit znovu. Jak říkám, těch netypicky kočičích projevů má povícero. Před pár dny, po přečtení naučného článku jsem si uvědomil, že i přede jinak, na frekvenci 40 Hz.

A mně můžete věřit, já to poznám. Jsem přece elektrikář...


Další články tohoto autora:
Ivo Rýznar

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku