Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 5.1.2004
Svátek má Dalimil




  Výběr z vydání
 >FEJETON: Inteligentní intelektuálové
 >POLITIKA: Evropská konventitida - krize politického konstruktivismu
 >REFORMA: Pán bůh s námi a Špidla pryč.
 >SVĚT: Nový rok v Nepálu
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Vítejte po svátcích
 >PSÍ PŘÍHODY: Jaký pán, takový a tak dále
 >FEJETON: Po vánocích jako po výprasku
 >VĚDA: Globální oteplování neexistuje
 >NÁZOR: Novoroční Sedmička, opět zklamání pro voliče roku 2004.
 >SVĚT: Zajímavosti kolem srbských voleb.
 >NÁZOR: Není svatého lidu!
 >MEJLEM: Vtip
 >POSTŘEH: O předení
 >MOBY DICK: Návrat Juniora
 >SPORT: Konečné řešení na dosah

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
5.1. VĚDA: Globální oteplování neexistuje
Luboš Motl

Jaký vliv na podnebí má lidská aktivita?
Vede nás rostoucí produkce oxidu uhličitého do záhuby?
Inu, to jsou sice vědecké, ale také politicky velmi citlivé otázky, které zhruba řečeno rozdělují lidi do dvou skupin:

  • na skeptiky, kteří tvrdí, že klima je složitý systém a vize záhuby není podpořena přesvědčivými vědeckými argumenty. Pokud dochází podle skeptiků k oteplování, může mít převážně přirozený původ, a i pokud k oteplování přispívá lidská aktivita, oteplování je jen postupné a mohlo by mít pozitivní důsledky. Žádné viditelné oteplování za posledních 20 let jsme v rozporu s hrozbami nepozorovali a oxid uhličitý není znečišťující látka.
  • na alarmisty, kteří vidí zkázu na obzoru - brzy totiž roztají ledovce a vyhyne život - a snaží se této zkáze zabránit tak, že bojují za sešněrování globální ekonomiky ekologickými omezeními. Největším výdobytkem této skupiny jsou takzvané Kyotské protokoly podepsané mnoha státy na půdě OSN. Do této skupiny se řadí velká část profesionálů zaměstnaných na nejrůznějších ekologických fakultách světových univerzit, a politicky je tato skupina představována lidmi jako Al Gore.
Z tohoto stručného popisu obou skupin by se mohlo zdát, že skeptici jsou v menšině. Skutečnost je ale trochu odlišná. USA nepodepsaly protokoly v Kyotu například proto, že petice proti přistoupení USA ke kyotským protokolům, uspořádáná v roce 1998, dokázala během krátké doby nasbírat 15 tisíc podpisů amerických vědců, což je u podobného druhu petice bezprecedentně vysoký počet podpisů. Většina podepsaných se může pochlubit vyššími akademickými tituly.

Spojené státy protokoly nepodepsaly a je třeba poznamenat, že rok 2003 znamenal pro protokoly faktickou smrt. Poradce ruského prezidenta Vladimíra Putina Jurij Izrael vysvětlil hlavě státu, že kyotské protokoly jsou postaveny na špatné vědě a stály by příliš mnoho peněz, a tak se zdá, že Moskva z protokolů vycouvá. Vzhledem k tomu, že protokoly měly také omezit budoucí očekávaný průmyslový růst v Číně a Indii, což je interpretace, která se pochopitelně těmto lidnatým zemím nezamlouvá, dá se říct, že podpora protokolům klesla celosvětově. Velká Británie je jediná vyspělá země, která má reálné naděje požadavkům z Kyota vyhovět. Ostatní západoevropské země nejspíše požadovaného snížení emisí do roku 2008 nedocílí.

Středověké globální oteplování a malá doba ledová

Král Karel s Buškem z Velhartic dnes zasedli si k dubovému stolu...

Tak začíná vyprávění o králi Karlu IV., který popíjel velhartické víno. Za jeho dob se totiž nepilo tolik piva, jako pijeme dnes, zato se ale v českých zemích pěstovalo víno, kde jen to šlo. Husité rádi pojídali hrozny na Vinohradech a historických důkazů o tom, že klima v českých zemích 15. století vyhovovalo vínu více než to dnešní, máme habaděj. Naše kroniky souhlasí s prameny z jiných zemí a vedou k poměrně jasnému závěru: podnebí v období mezi lety 900 a 1430 bylo teplejší než to dnešní, a to nejen ve střední Evropě. Mezi roky 900 a 1300 se zvedla teplota o 2 až 4 Celsiovy stupně.

Vikingové obsadili Grónsko v roce 950. Grónsku říkají v angličtině "Greenland" čili "zelená země" a podobně je tomu v jiných jazycích. Dnes sotva chápeme, co mohlo vést k takovému barvitému pojmenování této ledové země, ale v dobách Vikingů bylo Grónsko opravdu zemí zelenou. Po roce 1300 ovšem teplota začala postupně klesat a Vikingové začali mít potíže s přežitím.

České země a Grónsko zdaleka nejsou jedinými oblastmi, jejichž historické prameny podporují myšlenku o takzvaném středověkém globálním oteplování. Místo abych čtenáře obtěžoval dalšími anekdotami z historie, zmíním, že tyto skutečnosti souhlasí s poměrně vlivnou hypotézou o vlivu proměnlivého výkonu Slunce na teplotu naší modré planety. Astrofyzici Sallie Baliunasová a Willie Soon, dva vlivní vědci z Harvardova-Smithsoniánského centra pro astrofyziku, fakticky předložili na jaře 2003 přesvědčivé důkazy o korelaci mezi energií produkovanou Sluncem na jedné straně a teplotami na Zemi za posledních 250 let na straně druhé. Jelikož jejich závěry nabourávají jistá obecně přijímaná dogmata, o nichž se zmíníme níže, mnozí alarmističtí kolegové začali žádat upálení, nebo přinejmenším exemplární potrestání těchto dvou hříšníků. Tisíce vědců (?) jsou placeni za to, aby dokázali vliv produkce oxidu uhličitého na teplotu na Zemi, takže výrok o tom, že výkon Slunce může mít větší vliv, znamená ohrožení jména i peněženky velkého množství lidí zaměstnaných ve "skleníkové vědě", a takovému riziku je třeba čelit, že ano.

Analogicky se středověkým oteplování lze také dokumentovat existenci takzvané malé doby ledové mezi lety 1550 a 1800. Kupříkladu je známo, že řeka Temže v Londýně pravidelně zamrzala. Detailnější analýza také dovoluje identifikovat kratší a mírnější teplá období 1500-1560, 1830-1870, 1910-2000.

Sláva alternativního modelu hokejky

Z textu výše se zdá zřejmé, že máme řadu důvodů věřit, že se dnešní klima nevymyká průměru za poslední tisíciletí a že snad ani koncentrace oxidu uhličitého nehraje primární úlohu. Nakonec neumíme přesně spočítat vliv rostoucí dřevní hmoty na celkovou bilanci CO2 a analýzy alarmistů mohou být neuvážené.

Většina lidí, kteří jsou placeni za studium klimatologie, ovšem ráda hlásá pravý opak. Čím jsou odůvodněna tvrzení o tom, že žijeme v bezprecedentně teplé epoše? Čím jsou podloženy předpovědi, že v následujícím století vzroste průměrná teplota o deset stupňů?

Na tomto místě nelze nezmínit IPCC, tedy Mezivládní panel o změně podnebí. V roce 1990 tento panel zveřejnil zprávu obsahující graf, podle něhož teplota za posledních 1000 let odpovídala verbálnímu popisu středověkého teplého období (Medieval Warm Period), jakož i malé doby ledové (Little Ice Age):

Dvacáté století na grafu nevypadá nijak výjimečně a většina světa se dlouhá léta shodovala na přibližném grafu globálních teplot za poslední tisíciletí. Kdy došlo k převratu ve vědě, po němž si většina lidí začala myslet, že středověké období tepla je jen pohádka a že 20. století je teplejší než cokoliv, co lidstvo pamatuje?

Oním slavným a dnes již zároveň nechvalně známým článkem, jak vysvětlíme níže, je článek Michaela Manna (z Univerzity státu Virginie, kterého také zaměstnává Univerzita státu Massachusetts) obsahující graf, který se velmi liší od těch předchozích:

Všimněte si, že podle tohoto grafu se teplota po celých 900 let téměř neměnila, až v druhé polovině 20. století vystartovala směrem vzhůru. Oněch 900 let vypadá jako držadlo hokejky, zatímco dvacáté století představuje onu čepel. To je ono! To je přesně ten druh vědeckého článku, který dokáže povýšit náboženská proroctví o zkáze na novou, skleníkovou vědu. Ačkoliv článků, které měly za cíl určit teplotu za poslední tisíciletí, byly stovky, Mannův článek byl přesně tím, na co mnozí čekali, a tak se dočkal náležitého nadstandardního ocenění.

Článek Michaela Manna a jeho spolupracovníků Bradleyho a Hughese z roku 1998 (MBH98) se stal klíčovým výsledkem, od něhož se odvíjely stovky politických a jiných rozhodnutí. Kupříkladu se stal vědeckou přílohou nové zprávy panelu IPCC, na které byly založeny i takzvané kyotské protokoly. Tisíce lidí pracující ve "skleníkových vědách" mělo pramalý zájem hledat problémy v klíčových článcích, na niž je postavena jejich kariéra, a tak trvalo 5 let, než se nezávislí znalci statistiky - kteří mimochodem nemusejí spoléhat na žádné sponzory - pokusili zpredukovat výsledky Manna a spol.

Krach modelu hokejky

Těmito odvážlivci se na konci roku 2003 stali dva Kanaďané, podnikatel Stephen McIntyre a ekonom Ross McKitrick, a výsledky otiskli v britském společenskovědním časopise Energie a životní prostředí. Vyžádali si od spolupracovníků profesora Manna kompletní soubory dat - dokumentující tloušťku prstenců v kmenech stromu, velikost ledovců a dalších veličin naměřených za posledních 600 let, z nichž lze nepřímo vyčíst teplotu - a pokusili se zpreprodukovat Mannovy výsledky s užitím jeho vlastní metodologie.

Co nalezli, je dost šokující, a jejich veřejně dostupná práce - kterou nyní mohou všichni zkontrolovat - naznačuje, že Mannův článek je jeden velký vědecký podvod a že jeho závěry (například že rok 1998 byl nejteplejším rokem v historii) nejsou zdůvodněny žádným vědeckým argumentem. V jejich veřejně dostupném článku dokumentují, že Mannovy výpočty jsou postaveny na "chybách v opisování čísel, nezdůvodnitelném ořezávání, dopisování nebo extrapolaci údajů, zastaralých datech, chybách v určení geografické pozice, nesprávných výpočtech principiálních složek a na dalších nedostatcích v kontrole kvality práce s údaji". Jakmile chyby odstranili a vypočetli - s užitím původně zamýšlené metodologie i dat - požadované veličiny správným způsobem, výsledky vypadaly zcela jinak a podpořily pohled, že 20. století se z průměru nevymyká ani absolutní velikostí teplot, ani fluktuacemi. Srovnání původního Mannova grafu a toho opraveného vypadá asi takto:

Vidíme, že patnácté století bylo podle opravené (červené) práce mnohem teplejší, než (modrý) Mannův graf naznačoval. Každopádně nálezy obou Kanaďanů představují velký skandál v oboru klimatologie, a ačkoliv není úplně jasné, jak celá kauza skončí, je jasné, že se Michael Mann začal jaksi zaplétat do nepravdivých tvrzení. Na poli klimatologie a jejích politických důsledků se dnes děje řada věcí - například senátoři McCain a Liebermann se na konci roku 2003 neúspěšně pokusili protlačit "malý kyotský akt", který měl omezit jisté části americké ekonomiky. Od předpokladu, že se charakter podnebí odvíjí převážně od produkce oxidu uhličitého, se odvíjí kariéra mnoha lidí, které dosud považujeme za vědce. Vývoj bude zajímavé sledovat, a to zvláště v případě, že se potvrdí, že Mannova práce byla velkým vědeckým podvodem.

Pokud tomu tak je, nepůjde o první ani poslední podvod. Michael Bellesiles kupříkladu publikoval v roce 2002 knihu Arming America, v níž tvrdil, že američtí osadníci před stovkami let v podstatě neměli žádné zbraně, a že je tedy ozbrojování jednotlivců moderní záležitostí. Ukázalo se, že jeho argumenty jsou postaveny na falzifikaci a zkreslování dostupných historických dat a Bellesiles musel odejít z univerzity. Poznání, že výroky o globálním oteplování jsou pouhým moderním šarlatánským náboženstvím, by samozřejmě mělo dalekosáhlejší dopady na politiku i na vědeckou komunitu na celém světě.

Odkazy:




Další články tohoto autora:
Luboš Motl

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku