Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 6.1.2004
Tři králové




  Výběr z vydání
 >ARCHITEKTURA: Tajuplné pražské ghetto
 >FRANCIE: Kde ty hroby jsou, kde jsou ti vojáci ?
 >EKONOMIKA: Rok 2004 bude znamenat pro akciové trhy pokračování růstu
 >ŠAMANŮV KALENDÁŘ: Jak můžete býti bez ovocného stromoví?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Po malé pauze na lyžích (na běžkách)
 >PSÍ PŘÍHODY: Jak se Bart nepopral
 >NÁZOR: Euručíme větru dešti !*
 >SVĚT: Předvánoční plavba : Panama a její průplav
 >PIG BEAT: Není prasárna jako Prasárna
 >Korupce? Američané mají jiné starosti
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >FEJETON: Inteligentní intelektuálové
 >REFORMA: Pán bůh s námi a Špidla pryč.
 >POLITIKA: Evropská konventitida - krize politického konstruktivismu
 >SVĚT: Nový rok v Nepálu

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
6.1. PIG BEAT: Není prasárna jako Prasárna
Jiří Wagner

Pavel Malúš

Už dva roky poslouchám velice rád pražské Radio Beat (95,3 FM), připomíná mi doby mého mládí, slyším z reproduktorů hudbu skupin Led Zeppelin, Deep Purple, Jethro Tull i kapelu mou nejmilejší - Beatles. Zvláštní na tom je, že mezi příznivce této stanice se řadí i moje dcera a její přítel - věkový rozdíl tu očividně nehraje roli, neboť beat, či jak se (už dlouho) říká rock, je nadčasový.
Uvítal jsem proto, že i na závěr druhého roku svého trvání uspořádalo Radio Beat pro své posluchače malou oslavu nazvanou jednoduše 2. Pig Beat neboli Prasárna. Na pozvánce umístěné na webových stránkách rádia stálo:

Rock žije dál! Ferda už ne. Skončil jako hrdina: nechal se zabít za Beat. Měl 135 kg, byl z dobrého chovu, vždy pozitivně naladěn a přesto o něm všichni říkali, že je PRASE. Zkrátka rocker.
Aby jeho oběť nebyla marná, rozloučíme se s ním při druhé pražské rockové PRASÁRNĚ.
Pojídání zabijačkových pochoutek u příležitosti završení 2. rocku existence Radia Beat proběhne na Silvestra od 10 hodin ráno do 4 hodin odpoledne na zahradě Radia Beat v Říčanské 3, v Praze 10.
Přijďte si s námi zaprasit na silvestrovskou zabijačku Radia Beat.

Nelenil jsem a i přes nepříliš vlídné počasí jsem do Říčanské vyrazil. Na dvorku vily, kterou Radio Beat sdílí spolu s Radiem Kiss, se už kouřilo z ohniště, opékaného masa a hrnců se svařeným vínem. Jen z pivních půllitrů nešel kouř ani pára. Lidí tu už dopoledne bylo poměrně hodně, většina pojídala nabízené pochoutky a popíjela, zatímco další se houfovali u vchodu do domu, aby si mohli prohlédnout interiéry milované stanice.

Mně osazenstvo a vybavení rádia zajímalo přece jen víc, takže jsem nejdřív vešel dovnitř, abych se spolu s ostatními nechal ve vysílacím studiu poučit moderátorem Pavlem Malúšem o jeho zajímavé práci. Bylo vidět, že Pavel do vilky nechodí jako do zaměstnání, ale že tam provozuje činnost, která ho zajímá a moc se mu líbí. Předvedl nám všechny možné kousky s dotykovým monitorem, na němž vybírá písničky, pouští je do éteru, přibarvuje nebo tlumí, povídá si s hostem a to všechno dělá s jakousi nedbalou elegancí člověka, který své řemeslo nejen dovedně ovládá, ale i miluje a má v daném oboru rozsáhlé vědomosti (což ovšem platí jednoznačně i o ostatních moderátorech Radia Beat).

Ujal se mě pak jeho šéf a doprovodil mě po několika dalších místnostech studia. Viděl jsem úsek zpravodajců, i dnes občas používané bývalé vysílací studio a seznámil jsem se s člověkem, který zpracovává reklamy, znělky a podobné věci. Přiznávám, že nad jeho monitorem jsem nechápavě kroutil hlavou dokud on nepochopil, že jsem tvor odchovaný v pravěku kotoučových magnetofonů - pak mi celý proces přiblížil jednoduchým převedením monitoru na osm dvoustopých "pásek", s nimiž si může dělat co se mu zamane - a zdaleka to není totéž jako bylo v oněch diluviálních dobách pouhé stříhání a lepení. Hlavně je to mnohem jednodušší, přesnější a rychlejší, prostě mnohem flexibilnější.
Nakonec jsem průvodci poděkoval a vydal se ochutnat kousek výše zmíněného Ferdy. Ač zkrušen bolem nad jeho ztrátou, nemohl jsem si ji (tu ztrátu) vynachválit...

Překvapením Radia Beat toho dne ovšem nebyl konec. Odpoledne jsem seděl doma u počítače a měl (kupodivu:-)) k práci puštěné Radio Beat. Ve čtyři začínal pravidelný pořad Charlieho Rock Show a já nevěřil svým uším - tentokrát zněl celý název tohoto hodinového programu Silvestrovský speciál Charlieho Rock Show s prezidentem Václavem Klausem! Zprvu jsem se domníval, že si Charlie dělá z posluchačů srandu, že odpovědi Václava Klause jsou jen umně sestříhané a Charlie je vhodně prokládá otázkami, ale pak mi došlo, že se jedná o sice předtočený, ale jinak bezesporu skutečný rozhovor s naším prezidentem! Musím říct, že jsem byl velice mile překvapen - Václav Klaus mi připadal vždy poměrně upjatý a chladný, ale na Silvestra jsem jej slyšel zřejmě poprvé mluvit zcela neformálně a přátelsky. Hovořil s Charliem o Evropské unii, ale i o koncertu v klubu Vagon a o svém sekretáři-rockeru Jaklovi, zmínil se o svých přednáškách v zahraničí, ale dokázal si také postěžovat, že v Lánech Radio Beat nechytí, třebaže jinak si je pouští každé ráno, ba dokázal žertovat i na téma investičních pobídek k výstavbě malinkatého místního lánského převaděče...

Ať vzpomínám jak vzpomínám, nemůžu přijít na jinou rozhlasovou stanici, na níž by Václav Klaus za deset měsíců svého prezidentování vystoupil - byl-li vůbec v nějakém studiu hostem. Asi to tedy skutečně způsobily osobní sympatie k tomuto minoritnímu rockovému rádiu, že se v klidu a s úsměvem nechal "vyslýchat". Nejen z toho důvodu jsem si nenechal ujít následujícího dne jeho projev v televizi. Jenže to už nebylo kamarádské Radio Beat, to byla řeč k národu a tudíž šlo o něco docela, ale docela jiného. Ostatně stejně jako hodinové hostování prezidenta v nedělní Sedmičce.

P.S.- Pro mimopražské fanoušky beatu a rocku dodávám, že Radio Beat je možno poslouchat rovněž on-line a členové Klubu Radia Beat si mohou objednávat hudební CD a DVD se slevou.




Další články tohoto autora:
Jiří Wagner

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku