Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 5.1.2004
Svátek má Dalimil




  Výběr z vydání
 >FEJETON: Inteligentní intelektuálové
 >POLITIKA: Evropská konventitida - krize politického konstruktivismu
 >REFORMA: Pán bůh s námi a Špidla pryč.
 >SVĚT: Nový rok v Nepálu
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Vítejte po svátcích
 >PSÍ PŘÍHODY: Jaký pán, takový a tak dále
 >FEJETON: Po vánocích jako po výprasku
 >VĚDA: Globální oteplování neexistuje
 >NÁZOR: Novoroční Sedmička, opět zklamání pro voliče roku 2004.
 >SVĚT: Zajímavosti kolem srbských voleb.
 >NÁZOR: Není svatého lidu!
 >MEJLEM: Vtip
 >POSTŘEH: O předení
 >MOBY DICK: Návrat Juniora
 >SPORT: Konečné řešení na dosah

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Mejlem  
 
5.1. NÁZOR: Není svatého lidu!
Zuzana Chlumská

Nic tak špatně lidstvo nesnáší jako zásluhy, které má někdo jiný!
Dějinné epochy, které jsme zažili si dílem idealizujeme a dílem se nám hnusí. Byli jsme přeci mladí a krásní , byla to naše doba, leč přes svou krásu, nutno uznat, páchla i lecčím nemilým.
A právě proto, že doba byla naše, nutno při bilancování převzít zodpovědnost, což má na nás zhusta stejný účinek, jako když se holým zadkem posadíme do mraveniště.

Co nás žene k tak pošetilému konání? Víra, že konečně pochopíme, co jsme nechápali celý život? Potřeba se vyrovnat se svým svědomím, svými selháními a chybami? Potvrdit si své úspěchy a jasnozřivost? Jenže bilance vlastního života je věcí ryze soukromou a žádat od veřejnosti, aby nám potvrdila naše kvality a zásluhy je jen znamením naší zpupnosti a nejistoty.

Naše ješitnost zabraňuje přijmout i negativní fakta jako obvyklou součást života. Hledáme viníky našich proher a vlastní zbabělost nazýváme objektivními okolnostmi. Všechny nás tato doba formovala a deformovala, všechny nás poškodila a jen některým dodala moc a peníze, při čemž zároveň ubylo charakteru. A je jen otázkou, nakolik to bylo ku prospěchu postižených.

Namísto poučení se z chyb nastupuje, čas od času v historii se opakující, flagelanství, jež je spíše projevem momentálního masochismu. K čemu je obecné zjištění, že každý jsme něčím vinen? Z hlediska zdravého rozumu je to stejná pitomost jako paranoidní hledání viníků následků našich hloupostí.

A poněvadž nikdo z nás není svatý ani dost málo, žádáme si svaté, ke kterým bychom se mohli přimknou, které bychom mohli vzývat a kteří by naší existenci dodali, tolik potřebného, lesku. Svaté, kteří svatými ani být nemohou a číháme na každou jejich chybičku, abychom je mohli roztrhat na cucky, odvrhnout a znectít, čímž si dokážeme své, velmi pochybné, kvality.
Oblíbený to folklór v těchto, a nejen těchto, zeměpisných souřadnicích.

Heroizovat či soudit však můžeme jen dobu, o které víme natolik málo, abychom z ní mohli vyjmout tu, právě nejvhodnější, část. Obdivujeme dobu Karla IV. a mistra Theodorika, ale smrad splašků, tekoucích po ulici, už k nám nezavane. Žižku můžeme oslavovat jen do chvíle, kdy zjistíme, že husitství znamenalo pro Čechy kulturní a hospodářskou devastaci.
Nádherná multikulturnost rudolfinské doby obsahovala zároveň i červa protireformace.
Povinná školní docházka pak byla zavedena v dobách temna.

Zvláštní je, že doba, která natolik akcentuje individualismus, hledá tak často kolektivní vinu a teď i kolektivní zásluhy. Najednou potřebujeme ty druhé, abychom si navzájem kývli a poplácali se po zádech, jací že jsme to byli pašáci. Přece však jsme jen učinili od středověku pokrok a novácká stoka je multimediální. Leč i růží zváno, smrdělo by stejně.

Nebylo jednoduché zůstat, nebylo jednoduché odejít a ještě složitější bylo učinit slova skutkem. Ten problém táhne se od věků do věků a nejsnažší ze všeho je " co by, kdyby". A zatímco kolektivní vinu si přehazujeme jak horký brambor, předháníme se , kdo fangli zásluh pozvedne nejvýše. Kdo tam bude dřív?

Disidenti, kterým, aniž bychom si chtěli prožít to nepříjemné, závidíme jednoznačnost konání? Tu jednoznačnost, která nám v bilanci tak chybí?

Gorbačov - tatíček gosudar? Vzpomínka, jak tetelil se Husák v čele Ústředního výboru při přivítání na letišti, patří k těm světlejším. Stejná vzpomínka však říká, že nestalo se nic, neboť ve skutečnosti šlo o reformu nereformovatelného. Než i toto napomohlo pádu.

"Šedá zóna" se svým heslem "Kdo nekrade, okrádá rodinu" a s obecným flákáním nazývaným dnes pasivní rezistencí. V týdnu se odpočívalo, aby o sobotách a nedělích byly vytvořeny nepopiratelné hodnoty. Krom pár jurodivých byli proti prakticky všichni. Jen míra partajní prostituce lišila se případ od případu. Na rozdíl od nebe nejsou "světlé zítřky" reálným pojmem, zvláště když stojíte ve frontě na toaletní papír. Sabotáže otrávených byli tím dalším kamínkem v lavině.

Tak kdo tedy? Vše je jistě složitější, ale v zásadě možno konstatovat, že doba dozrála a peníze došly. Nepřeceňujme svůj podíl! K tomu nám chybí potřebný nadhled. Přenechme tuto, v současné době značně nedůstojnou, diskusi historikům za pár desítek let.

Je příznačné a přízračné, že jen Bratrstvu muří nohy svědomí potíže nedělá.

Zkusme se brát takoví, jací jsme. Náš život byl jaký byl. Páni hodovali a kmáni drželi (povětšinou) hubu. Šašci se radovali, blázni tancovali, za rohem číhal kat a v koutku tiše plakal klaun. Pijáci pili, exulanti odcházeli a většina koukala, jak neohnout se víc, než je nezbytně nutné. Obtíženi životem, s chudobkou zásluh za kloboukem dopajdali jsme do dnešních dnů. Ta v tornistře maršálská hůl se většinou potichu vytratila, jak bývá jejím zvykem.

Doba se změnila. Mnozí však, namísto poučení, předobře vycvičeni derou se i nadále do partajních řití a účel jim světí prostředky. Tak tenhle hřích by se odpouštět neměl!

Ba některým dokonce ještě chybí ta trocha středověké parády, co bývávala Ježíškovi malována na starých obrazech. Svatozář nebude holoubkové, marné snažení, ale proč si kvůli tomu rvát poslední na lbi chlup, když řečeno s Borovským: "Dneska maj tě za svatého, zejtra budeš sviňák"!

Nenechme si vnutit to trapné šaškování.

A buďme klidní! I po nás se další generace "historicky znemožní" tak, jako to činily generace před námi.




Další články tohoto autora:
Zuzana Chlumská

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku