Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 6.1.2004
Tři králové




  Výběr z vydání
 >ARCHITEKTURA: Tajuplné pražské ghetto
 >FRANCIE: Kde ty hroby jsou, kde jsou ti vojáci ?
 >EKONOMIKA: Rok 2004 bude znamenat pro akciové trhy pokračování růstu
 >ŠAMANŮV KALENDÁŘ: Jak můžete býti bez ovocného stromoví?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Po malé pauze na lyžích (na běžkách)
 >PSÍ PŘÍHODY: Jak se Bart nepopral
 >NÁZOR: Euručíme větru dešti !*
 >SVĚT: Předvánoční plavba : Panama a její průplav
 >PIG BEAT: Není prasárna jako Prasárna
 >Korupce? Američané mají jiné starosti
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >FEJETON: Inteligentní intelektuálové
 >REFORMA: Pán bůh s námi a Špidla pryč.
 >POLITIKA: Evropská konventitida - krize politického konstruktivismu
 >SVĚT: Nový rok v Nepálu

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Bartovy příhody  
 
6.1. PSÍ PŘÍHODY: Jak se Bart nepopral
Ondřej Neff

Moje Míša vždycky říkala - nejlepší je starej pes. Svatá pravda! Je s ním čím dál míň starostí, bohužel až do doby, než začne marodit a tak dále, jak to v životě chodí. Teď jsme s Bartem v té nejlepší fázi.
Onehdy jsem tu psal, že Bart jen přísně hledí na protivníka z výšky od cesty Mrázovka, místo aby se pustil o zlomkrk srázem dolů a dal se do rvačky. Včera jsem s ním zažil setkání ve stylu "muž za rohem", přesněji "pes za rohem". Podstata plyne z názvu - ten pes byl vlčák, tedy z Bartova hlediska nejvíce jedlý ze všech jedlých psů, co mu jich Pánbu ve své psí kuchyni připravil.
Je tedy fakt, že to byl hodný vlčák. Tvářil se vlídně a Bart u něho zaujal taktické postavení - o něco pozadu, bok po boku. Psa jsem neznal, jeho pána také ne.
"Nebojte," řekl ten pán, "Rex se nepere."
Tohle nepokládám za stoprocentně uklidňující ujištění!
"Hlavně na ně nesahejme," podotkl jsem.
To je osvědčené: jakmile sáhnete psovi po obojku, odstartujete rvačku.
Setkali se na cestě Mrázovka, vroubené plůtkem. Rexův pán byl velmi rozumný.
Ukázal na plůtek a Rexovi poručil, aby skočil.
"Hop!" zavelel a pes poslechl.
A bylo vymalováno! Bart zůstal před plůtkem a zřejmě ho hřála iluze, že nad protivníkem slavně zvítězil, zahnal ho na útěk - aniž by musel hnout tlapou!
A nemuset hnout tlapou, to je něco, co my pánové ve zralém věku chováme ve velké vážnosti.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku