Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 8.1.2004
Svátek má Čestmír




  Výběr z vydání
 >EKOLOGIE: Lidé bojují proti úložišti.
 >FEJETON: U stolu se toho řekne nejvíc
 >POLEMIKA: Proč má kůň černou moč
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Mrznou vedle nás
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Za roboty do Brna
 >PSÍ PŘÍHODY: Setkání s rozumnou paní
 >ÚVAHA: Kam ten svět spěje
 >SVĚT: Předvánoční plavba 6. : závěrečné dojmy s vyúčtováním
 >PŘÍBĚH: Sloužím Lidu - Sokolovský závod branné zdatnosti
 >FEJETON: "Domorodci z New Yorku"
 >AFÉRA: Ohňová ostuda v Evropské Unii na pokračování
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >POSTŘEH: O významu
 >EKONOMIKA: Koruna vůči dolaru posiluje na historická maxima
 >SPOLEČNOST: Causa Goldflam

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
8.1. ŠAMANOVO DOUPĚ: Mrznou vedle nás
Jan Kovanic

V pondělí byla pořádně mrazivá noc. Nebohé telefonní ústředny chladly a chladly, tedy ty malé venkovní, které nemají vytápění. Od Křenic přes Jíloviště až po Mělnické Vtelno, od Krupé přes Zdiby až po Křečhoř. Na dohledovém velíně, kde jsem držel noční směnu, bylo však docela horko. Chodily mi sem desítky poruchových hlášek. To vždycky modemy zpívají, tiskárny chrlí metry potištěného papíru, oba technici "Středočechů" na směně najíždějí stovky kilometrů, oba "Pražáci" desítky.

Po noční směně jsem jel domů tramvají devítkou. Ta má dlouhou trasu, takže bývá poránu docela obsazena pospávajícími bezdomovci. To já se doma vyspal lépe. Pak, abych si dokázal své obnovené zdraví, jsem konečně vyrazil na běžky do Prokopáče. Pár kroků přes silnici, a už jsem na poli. Lyže prorážejí prašan přímo s filmovou snadností, čtvrtstoletí staré Rubínky kloužou lehce po svahu do údolí. Tam v té serpentině u lomu vyčuhují ještě ostré hrany štěrku, raději si svoje lyžičky sundejte. Nebo si nasaďte nějaké práskačky, jako já.

Rytmicky běžím, klasika, žádné bruslení. Odrážím se hůlkami, krásně to sviští, asi proto, že cesta vede trochu z kopce. Ale jednovagónový vláček z Řeporyj mne stejně předjede. Na větvích stromů leží chumáčky sněhu jako z vaty. Je to krása!

Dojedu ke křižovatce u bývalého koupaliště a vyrážím silničkou kolem Nové Vsi zpátky na sídliště. Tady, pod keltským hradištěm, je na loučce rozložen krásný "zálesácký" Betlém: Jezule v opravdických jesličkách s opravdickým senem. Kolem dřevěný volek a oslík, prasátko a zajíček, srnky a čáp. Vše v životní velikosti, nebo téměř. Na rozložitých větvích mohutně rostlé borovice černé visí krásné ozdoby z nakrouhaného dřeva. Seno možná v noci okoušejí skutečné srnky. Dřevěná zvířátka svítí do tmavnoucího dne, člověku tak nějak jihne srdce.

Už se stmívá, začíná přituhovat. Na retenční nádrži pod Novými Butovicemi krouží malí bruslaři a velcí hokejisté. Do kopce to jde hůř. Pěkně jsem se zpotil, boty už mám taky promočené, ale za chvíli už budu doma. Tam si vlezu do vany plné horké vody s pěnou s lesní vůní. Běžky odpočívají na lodžii, já si ve vaně čtu noviny o nečekané sněhové kalamitě. Upíjím z misky čaj s mlékem, nu, trošku rumu jsem si do něj cvrnknul taky. Přikusuji ještě vánoční cukroví, jeho drobečky propadají pěnou na dno vany. Však se nakonec opláchnu.

Dávám ahoj rodině a spěchám zase na Žižkov do práce. Z okna tramvaje vidím u Naděje v Bolzance u Hlavního nádraží frontu asi třiceti bezdomovců. Proti nim stojí krátká frontička jen tří vyvolených. Čím si vyvolenost zasloužili? Dýchám za sklo, na kterém mráz vykouzlil zamrzlé květy. Aha, to jsou bezdomovkyně. Nejspíš stojí frontu na horkou sprchu...

Dalších 5.000 lidí bez střechy nad hlavou jezdí tramvajemi, zalézá do šachet, sedá na mříže kanálů. Mají to v zimě blbý. No, já bych pět tisíc lidí u sebe asi neubytoval. Nejspíš ani jednoho… Ale v případě extrémních mrazů, které tak už někdy v lednu bývají, by jim město mohlo otevřít nějakou halu, bunkr nebo snad kasárna, co já vím. Možná by se mohli ohřívat u našich ústředen, tedy u těch s vytápěním? Hm, raději ne. Ale copak v Praze neexistují žádné, aspoň temperované prostory? Však jsou to Pražané i teď – nejen na Štědrý den! Možná by se mohli ohřívat u našich ústředen, tedy u těch s vytápěním? Hm, raději ne. Ale copak v Praze neexistují žádné, aspoň temperované prostory?

Ale ano, nádražní čekárny – ty jsou docela oblíbené. Dost bezdomovců tam téměř „bydlí“. Je to velice nehygienické. Vyspávají tu i přes den. Ale celou noc zde zůstat nesmějí, ať si je venku třeba patnáct pod nulou. Jsou tu trpěni jen do jedné z půlnoci, než je ven vyžene policie. Zavíráme, končit, běžte si ven! Tady není žádná noclehárna!

Kde je, pane primátore???

V noci umrzli zase dva lidi.

Psáno v Praze dne 7. ledna 2003


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku