Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 9.1.2004
Svátek má Vladan




  Výběr z vydání
 >ODBORY INFORMUJÍ: Mlynář skoro nekontroluje Českou poštu
 >PENÍZE: Co nás v roce 2004 čeká a nemine I.
 >TERORISMUS: Nač ten pokřik okolo cest do USA?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Na tři krále
 >PSÍ PŘÍHODY: Jak mi dala Šogo zabrat
 >VÍKENDOVINY: Na obzoru plachta bílá - jsou to uši krokodýla!
 >POSTŘEH: O viselcích
 >SVĚT: Bushova iniciativa co udělat s ilegály
 >GLOSA: Případ Antl.
 >Případ Absolon: vzorový pachatel Pechanec
 >EKOLOGIE: Lidé bojují proti úložišti.
 >FEJETON: U stolu se toho řekne nejvíc
 >POLEMIKA: Proč má kůň černou moč
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Mrznou vedle nás
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Za roboty do Brna

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  >>  USA  
 
9.1. SVĚT: Bushova iniciativa co udělat s ilegály
Ota Ulč

V západní Africe Nigerie bez váhání a varování deportovala sto tisíc příslušníků sousedního státu a svět ani nepípnul. Když se Velká Británie mínila zbavit několika tuctů vetřelců, budova OSN v New Yorku se otřásala velikánským rozhořčením.
Mezinárodní konvence zaručuje právo jedince ze své země odejít a odebrat se kterýmkoliv směrem. Tím ale nedotčeno zůstává právo kteréhokoliv suverenního státu rozhodnout, koho si na své území pustit. Někde (například v Japonsku, Singapuru či Nauru) je získání občanství cizincem téměř či zcela nedosažitelné. Jinde převládá tradice přistěhovalce vítat a nikde jich nepřijali víc, než v USA. A jak daleko a vysoko to mnozí dotáhli! Z maďarského uprchlíka George Sorose je miliardář, víme,odkud přišla Madeleine Albrightová-Korbelová, donedávna ministr či ministryně zahraničních věcí. Jejím nástupcem je teď černošský Colin Powell, syn přistěhovalců z Jamajky.
Již řadu let si ověřuji platnost rovnice, že s rostoucí intenzitou zatracování Ameriky, s nenávistí, ne vždy snadno odlišitelnou od závisti, rovněž roste počet zájemců, kteří se tam chtějí dostat. INS -Immigration and Naturalization Service, právem se těšící pověsti té nejméně schopné části federální byrokracie, v roce 2002 oznámila vystavení 1,3 milionu víz k dočasnému pobytu a 475.000 tzv.green cards, které vůbec nejsou zelené a opravňují k trvalému pobytu. Po pěti, respektive třech letech (v případě uzavření manželství s americkým občanem) může žádost být korunována naturalizací a nabytím občanství.
Všemožnými cestami do země pronikají hordy vetřelců a imigrační úřad odhaduje počet ilegálně přítomných v rozmezí sedmi až čtrnácti milionů - nic přesnějšího není k mání. Odhadem nejvíc - přes dva miliony - jich je v Kalifornii, přes milion v Texasu a k půl milionu se blíží Florida, New York a Illinois, každý z nich. Ilegálů odhadem příbývá 350.000 ročně čili v průměru jeden tisíc , den co den. V zemi neexistuje jednotný identifikační systém - žádné občanské legitimace. Takovou velepotřebnou novotu obhájci lidských práv pokládají za důkaz zavádění policejního státu, nástupu fašistické diktatury.
Spor, zda mít dveře nadále otevřené či zda je přibouchnout, nelze redukovat na přímočarý konflikt mezi konzervativci a liberály. Dveře míní držet otevřené podivná aliance kapitalistů, mluvčích menšin (které se leckde, jako například v Kalifornii, stávají většinou), církví a politicky korektních intelektuálů z lepších kruhů. Však kdo by jim byl ochoten vařit, uklízet, posluhovat - k takové práci rodilého Američana těžko dostanete. Církve se zastávají politických urpchlíků. A proč kapitalisté, vykořisťovatelé se přidružují? Právě proto, že jsou vykořisťovateli. Z hlediska jejich zájmu, přebytek pracovních sil nikdy nebyl dostatečně velký, stejně jako poskytovaná mzda nikdy nebyla dostatečně nízká.
Motivace tedy všelijaká a k nim po 11.září přibyla oprávněná obava z terorismu, s neméně oprávněnou otázkou, proč jediná zbylá supervelmoc je natolik impotentní, že nedovede zabránit přívalu případně nebezpečných živlů. Jak tedy skloubit značně se lišící zájmy zejména ekonomické (potřeba nekvalifikovaných pracovních sil) s bezpečnostními (uhlídání hranice)?
V prvním týdnu nového roku 2004 prezident Bush se představil s první svou předvolební iniciativou a to na explozivní téma další imigrační reformy - se zavedením tzv.guest workers program . Je to výzva k ilegálně přítomným osobám, aby vylezly z přítmí obdržet doklady hostujícího pracovníka, oprávněného k tříletému pobytu, během něhož budou mít plná zaměstnanecká práva, spolu s právem z USA odjet a zpátky se vrátit. Bush ujišťuje kritiky, že tato vstřícnost ale vůbec neznamená nějakou amnestii, že porušovatelé zákonů nebudou odměněni následnou šlechetnou legalizací, vrcholící udělením amerického občanství.
Prezident navrhuje sestavení tzv.job registry, seznamu druhů práce, která Američanům nevoní: v zemědělství, stavebnictví, hotelech, drůbežárnách, práce služebné, nekvalifikované, málo placené. Bush se rozjel po případně příliš tenkém ledu, s vědomím, že neuspokojí opozici Demokratů, odborové předáky, nikterak nevítající konkurenci pracovních sil za stavu snad desetimilionové nezaměstnanosti v zemi,.a rozhodně nebude vítán konzervativci ve vlastních řadách Republikánské strany, kteří ale nemají alternativu někam jinam se účinně pohnout.
Za poetickou řečí o "compassionate conservatism" zřetelně viditelná je próza politického záměru. Za týden se v Mexiku má Bush setkat se svým tamějším protějškem Vincentem Foxem. Schůzce, již dlouho odložené, zabránila katastrofa 11.září 2001. Hlasy převelice katolicky se množících Hispánců získávají na váze.V posledních volbách jen 35 procent jich hlasovalo pro Bushe a teď v roce 2004 potřebuje jejich 40 procent hlasů, aby vyhrál. Svou iniciativou předpokládá růst sympatie v jejich řadách, což je trend, který potvrzuje Andrew Kohut (jakého asi on je původu?),ředitel výzkumného ústavu Pew Research Center.
Jeden druh kritiků Bushovy iniciativy protestuje, že v době terorismu, zvýšeného nebezpečí, potřeby kontroly hranic, brány se tak ještě víc otvírají. Kritici jiného druhu tvrdí, že ilegál, který se do programu přihlásí a získá ono právo tříletého legálního pobytu, nemá záruku, že právo mu bude obnoveno, že sice bude mít možnost a nikoliv záruku zažádat o zelenou kartu k pemanentnímu pobytu.
Otázky,otázky. Kolik lidí bude ochotno vyjít z permanentní ilegality za cenu dočasné legality, bez záruky, že by se stala trvalou, bez hrozby deportace?
Na to Bushova iniciativa odpovědi neposkytuje. Však to je jen prezidentův návrh, on zákony nevytváří, od toho máme dělbu moci. To teprve bude na Kongresu, jak ten se dohodne, pokud se dohodne.
Občanů České republiky si zde ilegálně počíná nemálo, zkušenosri s tím mají všelijaké a leckdo z nich již okusil slasti pobytu za mřížemi a deportaci zpět domů. Případné zájemce by mohlo zajímat toto: o program dočasného tříletého počínání lze zažádat ve vlasti. Po vypršení lhůty někteří se pak třeba domů nevrátí, čímž rozšíří početné řady nezjistitelných a zpravidla nepostižitelných ilegálů a my tu budeme ještě víc problémů, než dosud máme.
K O N E C




Další články tohoto autora:
Ota Ulč

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku