Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 12.1.2004
Svátek má Pravoslav




  Výběr z vydání
 >ODBORY INFORMUJÍ: Žaloba pro diskriminaci 25. den hledání identifikace místa Chmelíčka
 >SVĚT: Kauza Kaddáfí aneb co se to s ním stalo ?
 >GLOSA: Tvrdá slova tvrdé době
 >TERORISMUS: Obsesní paranoia
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Ještě ke Třem králům
 >PSÍ PŘÍHODY: V zajetí slov, v zajetí titulů
 >RECENZE: Ondřej Neff, Tma 2.0
 >FEJETON: Do divadla
 >FEJETON: Jaký je rozdíl mezi myšlenkou a údem?
 >FEJETON: Lečo
 >TELEKOMUNIKACE: Co mi provedl - a provádí - Telecom
 >SVĚT: Pohled do ciziny: jak (znovu) nastartovat ekonomiku.
 >MEJLEM: Vtipy
 >PENÍZE: Co nás v roce 2004 čeká a nemine II.
 >NÁZOR: Maladaptivní sklony věčných klausobijců

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  >>  Literatura  
 
12.1. RECENZE: Ondřej Neff, Tma 2.0
(pagi)

Ve skutečnosti to je již třetí verze tohoto příběhu. Poprvé totiž vyšla Tma Lite ve sborníku Klon 96 pod názvem Potíže s elektřinou, pak Ondřej Neff navázal původní příběh do podoby románu Tma a nyní tedy máme v ruce Tmu dvojku - druhý úplný příběh. První část v podstatě zůstala víceméně táž, trochu upravena a tu a tam doplněna, třeba o podrobnosti o brzdových systémech tramvají. Druhou část, tu, která rozvíjí původní podobu, už ale poznáte jen stěží - její hrdinové zůstali, to ano, i když se příjmení Havlova poradce změnilo na Linde.

Tentokrát nejde o elektrickou smrt vyvolanou zásahem jiné inteligence, jde o ryze přírodní úkaz velmi dobře umístěný na na obou stranách hranice mezi reálnou fyzikální podstatou a fikcí. A druhým motivem, který se tu objevuje, je přirovnání ke koši plném krabů. Ten, jak říká prodavač na orientálním tržišti, nepotřebuje víko. Jakmile se nějaký krab vyšvihne na okraj košíku, ostatní jej stáhnou na svoji úroveň, nepotřebují nikoho, kdo by byl výše, než oni.

Ondřej Neff do této verze příběhu převedl svoje rozčarování z vývoje politiky a hlavně politiků u nás, rozčarování, které se v něm tvořilo postupně a tak je ještě neumístil do jedničky. A také sem vložil pochopení základního principu moci, který jí velí zachovávat prostředí, které ji neohrožuje - naopak podporuje její udržení. Tentýž mechanismus se brzy zabydlel i ve společnosti po elektrické smrti. Mocenské struktury v takovém prostředí stojí na jiných lidech, než na současných politicích a politických schématech. Jsou založeny na lidech, kteří svoji společenskou nadřazenost odvozují od své schopnosti přežít silou a krutostí - tyto schopnosti jsou ve světě Tmy 2.0 důležitější, než abstraktní hodnoty, na nichž byla postavena organizace předchozí společnosti.

Dosah ústřední moci se během toho jediného okamžiku elektrické smrti smrsknul ze stovek kilometrů na jejich jednotky a přestal být plošným, a tak už neplnil tu úlohu, kterou od ní dnes čekáme - a jakž takž dostáváme. Místo toho se společenské uspořádání atomizovalo, rozpadlo se na městské státečky, bránící se proti divokým bandám i proti sousedním expandujícím komunitám. Další významnou změnou proti původní Tmě je to, že - právě díky uvedeným souvislostem - se nepodaří obnovit původní mocenské struktury nejenom u nás, ale na celém světě, pokusy zrestaurovat původní státy byly ostatními nově narozenými kraby hravě zlikvidovány.

Jindra Hřivnáč - Kapitán - stoupá vzhůru, ale tím se i vzdaluje jeho autorita od lidí, kterým vládnul, slábne a je zastřena autoritami bližšími, byť jemu podřízenými. To je efekt, který je přirozenou součástí expanze, poznali ho ve starověku Římané i ještě nedávno Britové. A Kapitánovi to vadí.V podání Ondřeje Neffa zůstala jediná organizační struktura dostatečně akceschopná a ochotná se spojit s Kapitánem v jeho úsilí po upevnění jeho ((i své)  mocenské struktury. Skalní komunisté pod vedením Milouše Jakeše a Vasila Bilaka. (*)

Příběh to je mnohem méně optimistický, než jednička. Domnívám se ale, že právem. Nejenom proto, že jsme během posledních let začali svět vnímat jinak a jeho změny jsme začali interpretovat přes méně růžové brýle. Ačkoliv se v předmluvě Aston zmiňuje o roku 1997 jako zlomovém v jeho vnímání reálnosti příběhu Tmy, myslím, že do příběhu vložil mnohem více impulsů, které k nám přicházejí ze všech stran a čím dál tím silněji. Tentokrát převážila krutost a nízkost, či možná tvrdá pragmatičnost, jako kontrast ke kooperaci a ideálům prvního příběhu.

Pokud jste měli vůči jedničce (či ještě předtím k její lite verzi) výhrady kvůli naturalizmu a brutalitě, pak dvojku nečtěte. Je ještě více drsnější, krutější a naturalističtější. Zčásti ve svých postavách - Katka tu už není kosmickým komunikátorem, ale obyčejným postiženým dítětem, a přizpůsobuje se prostředí, které je okolo ní - ale především v celkovém vyznění. Bohatí mají na to, aby jezdili metrem - ovšem v bryčkách tažených lidmi, koně se v tunelech neosvědčily. Léčitelé si vyřizují účty s lékařským stavem. Otroci pracují v lese při kácení stromů, ztráty jsou nevítány ale povoleny. Vedle tmy elektrické se začíná světem roztahovat tma kulturní, účinně kopírující metody známé ze středověku a dále rozpracované v novověku.

Domnívám se ale, že Tmou 2.0 přesto jednička neskončila a nezmizela. Jsou to dva příběhy ze dvou velmi podobných paralelních světů. Oba drsné, jeden navíc trochu optimistický, druhý optimistický méně (ty, kdo dvojku již četli, prosím o omluvení tohoto eufemismu). Jeden postavený na velkém kosmickém tématu, v tom druhém jsou lidé ponecháni sami sobě. Řekli nám, že náš osud leží v našich rukou, z čehož jsme poznali, že máme ty nejhorší vyhlídky. To nejsou Astonova slova, napsal to myslím Achille Gregor před nějakými čtyřmi desítkami let. Nicméně Tma 2.0 je podle tohoto schématu napsána. Nic méně, nic více. Vlastně ano - je také důvodem k zamyšlení.

Po Nesvadbově Peklu Beneš je Tma 2.0 totiž druhá politfiction v české literatuře posledních let. Dotýká se jiného historického období, ale paralelní svět buduje se stejným zaujetím a podobnou metodou. V něm postavy nám tak důvěrně známé (nejenom politici, takový Jindra Hřivnáč je určitě také vaším sousedem, jen se jmenuje jinak a možná i čas od času zaplatí nájem) pokračují ve svém chování nám dobře známém, díky změně prostředí je však přestanou ohraničovat meze, které jim dnes určují voliči, političtí soupeři, zaměstnavatelé, soudy či fungující linka 158. Neboť Gay-Lussacův zákon platí nejenom pro plyny - i lidé mají tendenci vyplňovat veškerý prostor, který mají k dispozici. Elektrická tma přestavěla hranice, rozbourala stěny, vytvořila nové cesty, otevřela nové prostory - prostě smyla z lidí šminku jménem kulturní nános.

Díky této knize bychom si měli uvědomit, v jak křehkém a snadno zranitelném systému žijeme a že jeho nestabilní stabilita visí na vlásku. Nechci končit moralizováním - na to byste mi nejspíš neskočili. Jen si myslím, že Ondřej Neff tu vyhmátl přesně jedno velké slabé místo naší současné (euroatlantické, nikoliv jenom české) společnosti, které bychom si měli uvědomit každý sám a v sobě, a využil nástroje, se kterým umí zacházet - slova - k tomu, aby nám to připomněl. Pro tyhle momenty je jeho kniha silná - ne tak tím, jaké věci a jak popisuje, ale tím, co nám jejím prostřednictvím chce sdělit.

Ondřej Neff: Tma 2.0
obálka: Martin Zhouf
Millenium Publishing sro (Engels sro.*), 2003
336 stran, 239 Kč, vázané
ISBN 80-86201-32-5


(*) název vydavatelské společnosti je v tomto kontextu velmi pikantní, že?


(recenze zároveň vyšla ve sci-fi sekci Neviditelného psa)




Další články tohoto autora:
(pagi)

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku