Ranní procházka, jako obvykle: v těchto dnech zasněženou cestou, dříve ulicí Mrázovka, kolem hotelu Mövenpick. Bart běžel přede mnou. V jednu chvíli se mi zazdálo, že se pod ním zhoupla země. Napadlo mě, že se mi dělají mžitky před očima. Bart, třebaže je hromotluk, má daleko do Ilji Muromce a vršky kopců se před ním nesklánějí.
Vysvětlení bylo prozaické. Uvolnil se litinový poklop kanalizační šachty. Něco, spíš někdo, jím pohnul o pár centimetrů, takže jednou stranou tkvěl volně v prostoru. Byl, jak říkají zedníci, "na klapačku". Kdybych tam byl šlápnul já, mohl jsem si pěkně natlouct.

Zašel jsem tedy k okénku zadní vrátnice a zaklepal na vrátného. Vysvětlil jsem mu, oč jde.
Je to muž ochotný a bystrý a nebylo třeba mnoha slov, aby pochopil vážnost situace.

"Zavolám techniky a oni se na to podívají," řekl. A odešel konat, co konati třeba.
Ano, taková je doba. Dříve by řekl:
"Zavolám podomka a on to spraví."
Takové slovo "podomek" dnes už neexistuje. Viděli jste někdy nějakého podomka? Viděli jste zřízence? I z poslíčka je messenger. Typické je i to, že zavolá "techniky", aby se "podívali". Rozhodování budiž gremiální, před ním se problém musí prozkoumat a zvážit. Proto je třeba minimálně dvou techniků, aby ohledali situaci, zvážili varianty a optimální zvolili k realizaci a definitivnímu řešení.
Tak to správně usoudil vrátný.
Omlouvám se. Nikoli vrátný. Byl to manažer vchodu.

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku