Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 12.1.2004
Svátek má Pravoslav




  Výběr z vydání
 >ODBORY INFORMUJÍ: Žaloba pro diskriminaci 25. den hledání identifikace místa Chmelíčka
 >SVĚT: Kauza Kaddáfí aneb co se to s ním stalo ?
 >GLOSA: Tvrdá slova tvrdé době
 >TERORISMUS: Obsesní paranoia
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Ještě ke Třem králům
 >PSÍ PŘÍHODY: V zajetí slov, v zajetí titulů
 >RECENZE: Ondřej Neff, Tma 2.0
 >FEJETON: Do divadla
 >FEJETON: Jaký je rozdíl mezi myšlenkou a údem?
 >FEJETON: Lečo
 >TELEKOMUNIKACE: Co mi provedl - a provádí - Telecom
 >SVĚT: Pohled do ciziny: jak (znovu) nastartovat ekonomiku.
 >MEJLEM: Vtipy
 >PENÍZE: Co nás v roce 2004 čeká a nemine II.
 >NÁZOR: Maladaptivní sklony věčných klausobijců

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
12.1. GLOSA: Tvrdá slova tvrdé době
František Vízek

Když v pořadu Události a komentáře veřejnoprávní televize (dne 8.ledna) položila redaktorka Daniela Drtinová hostu "od statistiky" otázku, zda nastane den, kdy "každý z nás bude mít svého důchodce, kterého bude živit", zatrnulo mi. Chci věřit, že stejně zatrnulo milionům diváků.

Nepamatuji dobu, kdy žil populární slogan, že nám "dědeček a babička ujídají chlebíčka". Jistě jej nemíníme oživovat, protože tato krutá, zlá a hloupá fráze by měla být shledána odpudivou i pro tu část naší mladé populace, která si jinak servítky nebere. I lidé jen průměrně citliví by měli s obtížemi vstřebávat fráze o nákladech, které společnosti přináší zvyšující se věk starých lidí, stejně jako řeči o rostoucích nákladech za lůžka v domovech, penzionech, nemocnicích a léčebnách dlouhodobě nemocných či následné péče, protože by za nimi pokaždé viděli ČLOVĚKA. Člověka, který třicet - čtyřicet let pracoval, vytvářel hodnoty, podílel se na mnohém, co posloužilo a sloužilo mnohým.

Měl by se snad občan žijící "nadnormativně" dlouhou dobu omlouvat svým bližním za to, že má už za sebou sedmý, osmý křížek či devátý křížek ? Měl by se snad po celoživotní práci - kdy síly docházejí a zdá se být méně užitečný - sám včas sprovodit ze světa ? Nebo se stydět, že už tolik nemůže ? Měl by mít pocit viny, že poškozuje státní kasu tím, že ho vážná nemoc upoutává již měsíce na drahé nemocniční lůžko ? Toho chceme svými řečmi dosáhnout ? Doufám, že nikoliv.

Příčina stárnutí české populace je v nevídaném poklesu porodnosti, který dvě stě let zpátky nepamatuje žádná generace. A že se žilo v dobách různých a nejrůznějších: v nesvobodě, v nejistotě, v dobách krizí i světových válek, kdy tekla krev a kdy pot práci nejistil.

Dnes jsme bohatší než kterákoliv předcházející generace. Životní úroveň našich rodin je pochopitelně různá, ale úroveň života nás všech je nesrovnatelně vyšší, než byla kdykoliv dříve. Je u nás nejlíp, jak kdy bylo - a to je dobře... Chybí nám jenom"maličkosti": zdravý rozum ke stanovení priorit při řešení problémů, odvaha pojmenovat jejich příčiny, chuť domluvit se a bohužel i takt a obyčejná lidská slušnost. Jsme-li ale takto prázdní a dutí, nejsme nakonec chudší ?

František Vízek




Další články tohoto autora:
František Vízek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku