Obě Vločky mě vytáhly přes víkend na hory! Byl to úžasný zážitek. Nechtěly mi věřit, že jsem na horách nebyl čtyřicet let. A je to svatá pravda. Naposledy jsem byl na horách co student prvního ročníku novinářské fakulty. Byl jsem tenkrát zamilovaný do jisté kolegyně. Ona odjela na hory na instruktorský kurz (výborně lyžovala) a posílala mi denně dopisy a dokonce telegramy, abych přijel, že se jí stejská! Tak jsem si půjčil lyže a na sobotu přijel - abych zjistil, že je tam zapelešená s jedním takovým krasavcem, taky instruktorem! Dovedete si představit, jak jsem se namích? Já se tak namích, že jsem od té doby nikdy na hory už nejel, až minulou sobotu.

Samo sebou, že jsem volil cestu běžek, takže žádné výjevy, o kterých bych mohl vyprávět veselé historky, se nekonaly. Snad jenom jedna, z neděle, kdy jsme se Sněhovou Vločkou podnikli výlet z Harrachova na sedlo zvané Krakonošova snídaně (hýml, žádná snídaně, tam není nic jedlého nebo pitného, žádná bouda, budka nebo stánek!) a zpátky jsme se zastavili u Mumlavských vodopádů, kde hospůdek je hned několik. A já, jak byl unavenej, jsem před hospodou padl a nebyl jsem sto vstát.- Vločka mi dělala instruktora.

"Když upadneš, vstává se takt," pravila, načež padla a vstala.
To první jsem napodobovat nemusel. Už jsem ležel. Ale to druhé šlo hůř. A protože je to žena moudrá, nepomáhala mi na nohy, nýbrž si šla odepnout lyže a nechala mě, abych si ještě chvilku hrál na raněného tuleně.

Závěrem prozradím, že jsem si vzal hodinu jízdy na snowboardu s instruktorem, a že s Martinem Zhoufem jedu příští sobotu znovu!

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku