Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 20.1.2004
Svátek má Ilona




  Výběr z vydání
 >ARCHITEKTURA: Nová stavba v centru Prahy
 >TÉMA: Ovlivnila by výstavba úložiště život v Budišově?
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Případy majora Zemana II
 >KOSMONAUTIKA: Vize o Měsíci - tak přece jen poletíme!
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Do kina na Nesnesitelnou krutost
 >PSÍ PŘÍHODY: Známky jara zatím nic moc
 >EKONOMIKA: Zastaví firemní výsledky růst akcií?
 >MEJLEM: Vtipy
 >NÁZOR: Paradox opičí lásky
 >SVĚT: Atlantická halekačka (1)
 >ZE ŽIVOTA: Internetový obchod.
 >INFO: Astronomická korespondenční soutěž 2004
 >TÉMA: Nebojme se úložiště radioaktivního odpadu!
 >FOTOMOMENTKA: Šel za Julií, ale rozmyslel si to?
 >TÉMA: Nejen muži budou lovnou zvěří

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
20.1. ŠAMANOVO DOUPĚ: Případy majora Zemana II
Jan Kovanic

Tenhle článek vyšel na Psu před pěti lety - a vidíte, je zase aktuální.

Major Zeman se probudil s tupou bolestí v hlavě. Co to, aha, včera asi zase oslavovali úspěšné zakončení případu. Který to byl? Nemůže si vzpomenout, bylo jich moc. Už se mu nějak pletou. Na co však nikdy nezapomíná, jsou moudrá slova Klementa Gottwalda: "Když se nevyznáte v zákonech, nebojte se uplatnit nejvyšší zákon který platí, zákon lidu. Když vám starý zákon překáží v revolučním opatření, tak jej prostě porušte!" Který případ vlastně včera uzavřeli? Tu vodku by měl trochu omezit.

Který je vlastně rok? Na stěně visí portrét Džeržinského a Stalina, ale ty tam visí po celá léta. Asi už není rok 1945, kdy musel odprásknout gestapáka, který žvanil o soudruzích, co mu za války donášeli, ani šestačtyřicátý, kdy vyšetřoval toho pisálka Kolára, co psal o sovětské účasti v uranových dolech v Jáchymově. V roce 1947 patřil Zeman mezi těch šest set příslušníků, kteří byli vysláni proti Selským jízdám - to byla kovbojka! Zato v osmačtyřicátém, při Všesokolském sletu, už měli všechno zorganizováno dopředu. Sokolské náčelníky zatýkali až při odchodu z plochy, kde se jim dostalo ovací obecenstva a uznání soudruha prezidenta, hehe, do cely je šoupli ve cvičebních úborech. V roce 1949 koncipoval Slánský dopis Stalinovi, zval sem sovětské poradce, pak to teprve dostalo grády! Tehdy dosáhl major Zeman stachanovského rekordu, když s kolegy roztáčeli tři dny a tři noci spisovatele Záviše Kalandru. Po čtyřicetihodinovém výslechu, kdy už nemohl ani stát, nakonec Kalandra podepsal. A už Horákovou měli!
V padesátým bylo zase spousta práce s církví. V koncentr... tedy centralizačních klášterech byli umístěni řeholníci, aby byli ochráněni před hněvem lidu. 1951 - tehdy byla rozinka s těmi Babicemi. Jak kolega agent Malý v poli čuměl, než mu poslal Zeman kulku mezi parohy! Padesátý druhý, co to jenom? Jo! Kdo by řekl do tý svině Slánskýho, že byl vlastně agent Západu! No, odhalili ho, ale taky to byla fuška. Ještě, že chytili Moravcova agenta Nevečeřala. Zeman vyrobil dopis, jako že ho Nevečeřal vezl Slánskému a "Velký metař" byl jasnej. Rok 1953 byl pracovní - nejdřív čekaly spousty práce se zabezpečením měnové reformy. A na Vánoce téhož roku zorganizoval Zeman parádní únos exministra Laušmana z Rakouska. Ten trouba se přiznal na tiskovce, věřil slibům, že ho pak pustí. Houbeles! Dostal 17 let, žádnou amnestii.
Prvních deset případů byl Zeman ještě mlád a ještě ne major. Pak se všechno trochu změnilo, po smrti soudruhů Stalina a Gottwalda. V roce 1955 se dokonce leopoldovský vězeň dr. Václav Vlk odvážil popřít svoji výpověď a napsal o tom dopis generálnímu prokurárorovi. Tehdy poradil Zeman veliteli věznice: Dopis má pět stran, povoleny jsou dvě, neposílej ho dál! Ten syčák Vlk napsal odvolání na požadovaných dvou stránkách. Zeman poradil kolegovi stejně. A Vlkovi se ani nic nestalo, ještě byl později, v šedesátým, propuštěn na amnestii. Nějak tý demokracie bylo už moc. Dokonce musel Zeman v pětapadesátém zatýkat kolegu Bohumila Doubka, se kterým dělal Kalandru a Slánského. V květnu 1957 dostal Doubek devět let! Strašný! Za co, soudruzi? Naštěstí Doubka pustili už na Vánoce, napřesrok už reprezentoval naši socialistickou demokracii a její úspěchy jako člen delegace na Expu 58 v Bruselu. V roce 1957 pomohl Zeman se svými zkušenostmi kolegům v Pardubicích. Nemohli pohnout s partou studentů. Tak studentům řekl: "Snad víte, že když je stanné právo, tak se střílí bez soudu, jestli chcete čekat tam dole, až vrznou dveře..." A pohrával si významně s pistolí. Pár se jich hned podělalo strachy a měli je. Po příkladu Doubka se také nějaký čas angažoval v reklamě. V červenci 1958 se podílel na padělání měsíčníku "České slovo", který jinak vycházel v Mnichově. Aby si mohli všichni přečíst, jací jsou emigranti svině. Potom v padesátým devátým šlo o jasně kriminální čin. Vězeň Petrovský se v Leopoldově pokusil náklaďákem prorazit bránu - Zeman mu dokázal, že šlo o pokus vraždy. Petrovský dostal provaz.
Pak si vzal Zeman (už major) oddechový čas, šel pracovat do televize. Jenom v roce 1963 učinil jedno humánní gesto, navštívil po deseti letech Laušmana na cele. Z hloupé nostalgie mu dal cigarety. Nemůže za to, že byly otrávený. Až napodruhý, když Laušman nevěděl, že cigarety jsou od Zemana, se ho podařilo otrávit. V roce 1964 využil Zeman své zkušenosti s televizí v aféře s bednami v Černém jezeře. Bylo parádní, jak mu to redaktoři sežrali. Dokonce angažoval při "nálezu" nacistických dokumentů samotného ministra vnitra Štrougala, když hrozil průšvih, protože bedny už byly vyloveny a materiály z Moskvy dosud nedorazily!
Další případy se už dály v atmosféře částečné hysterie proti čestným policistům. 1966 pacifikoval studentské majáles - nepovolené, to bylo skoro jako s tou Selskou jízdou. 1967 zase vyšetřoval studenty ze Strahova, kteří byli rozvášněni spisovatelským sjezdem a protisocialistickými filmy československých režisérů. Šedesátý osmý - o tom by se dalo dlouze psát. Musel odejít do ústraní poplván. Alespoň mohl v klidu připravit akci na Sokolovsku - dvacet samopalů a třicet pistolí schoval pod mostek a zavolal esenbáky. Jenže ten trouba, co mu strčili do týmu Sověti, ten všechno zmršil. Vždyť z vaků, ve kterých byly zbraně uschovány, nesundal cedulky z jediného moskevského a sovětského obchodního domu GUM! No, o tom se čtenáři ruské Pravdy naštěstí nedověděli, po Srpnu už to bylo jedno. Složit 28. března 1969 před druhým hokejovým zápasem se Sověty na mistrovství světa před Aeroflotem na Václaváku hromadu dlažebních kostek - to byl už jen vtípek. No ale vláda padla a Dubček šel od válu. Co pár kostek někdy dokáže! Střepů bylo hodně, ale sovětští soudruzi si všechny písemnosti a dokumenty předem odnesli.
V sedmdesátých letech nastala konečně normalizace. Prověřený major Zeman dostal za úkol zabezpečit odposlech v pražských restauracích a hotelech. Akce trvala dlouho a stála hodně peněz - nakonec těch hotelů bylo sto, včetně všech interhotelů. Dalších 3600 občanů bylo sledováno trvale. Což pomohlo v roce 1972, před volbami, které se konaly po velmi dlouhé době. Rudolf Battěk tehdy se svou organizovanou skupinou rozšiřoval letáky, kde občany naváděl, jak se má správně škrtnout volební lístek, aby nemohl být vykládán jako platný souhlas. Opsaný kus volebního zákona. Zeman tehdy odposlechl, co si spiklenci říkali a pak každému zvlášť tvrdil, že je ten druhý už shodil, podívejte se na jeho přiznání (s falšovaným podpisem)! Troubové se přiznali, u soudu se už tehdy nedaly použít tajné nahrávky. Ale přiznání stačilo. Doba se změnila.
Zeman musel taky řešit vražedný případ, kdy zfetovaný synek místního pohlavára ubil v osamělém domě na venkově manželský pár a jejich psa. Ještěže byl předtím u nich na návštěvě jejich přítel, na kterého se to mohlo hodit. Advokátům obžalovaného pak ale musel Zeman důrazně ukázat jejich meze. No a pak přišel únos autobusu s celou třídou říčanských gymnazistů na školním výletě. Dva gangsteři, bratři, tehdy prchali na Západ a rozhodli se prostřílet. Stáli u závor, jednali, trvalo to dlouho - než na místo dorazil Zeman se svými hochy. Pak odvolal pohraničníky a umístil své střelce, za slib průchodu propustili gangsteři děti a jenom s jediným rukojmím - řidičem - se vydali přes hranice. Smršť střel jim v tom zabránila, odnesl to i řidič, ale když se kácí les, lítají třísky. Taky pár dětí bylo postřeleno, ale jen lehce. Za vraždu řidiče byl odsouzen terorista, ten, který to přežil. Jenom ještě musel sám major Zeman jít do nemocnice postřeleným dětem vysvětlit, že se jistě chtějí dostat na vysokou školu a je jenom v jejich zájmu zbytečně nekecat.
No a pak přišla Charta. Nejdřív nějací hašišáci zpívali písně, které v mladých lidech měli budit beznaděj a zoufalství. Šlo o případ poměrně jednoduchý, protože svoje zločinné texty sami nahrávali, a tak s nimi soud neměl moc práce. Podivuhodně se jich zastali i další poměrně známí umělci, kteří už ale byli odstavení od lízu. Proradnost chartistů spočívala v tom, že se odvolávali na platné zákony a úmluvy, které představitelé socialistického státu přijali na mezinárodním fóru! Ale major Zeman našel cesty, jak jim to osladit: Dr. Františka Kriegla jeho lidi napadli už v listopadu 1976 v bytě. Jiřího Hájka na ulici v únoru 1977. Pavla Landovského chtěli v říjnu 1978 u Národního divadla hodit do Vltavy. Co by asi veřejnost řekla, až by ho našli? Že byl zasejc vožralej a spad tam sám. Vožralej byl, ale ubránil se, jenom mu zlomili nohu. Doba plynula a případy se kupily. Kolik jich nakonec bylo? Mnógo, óčeň mnógo.
Major Zeman se už úplně probral. A co to včera oslavovali? Vyhazov od vnitra a statisícové odchodné, které dostal. Měl by všechny své případy jednou sepsat, třeba to i někdo zfilmuje. A potom požádá o návrat do sboru. Jistě se toho dočká, vždyť žijeme přece už ve svobodném státě, ne, kurva?

ŠAMANOVA POZNÁMKA: V textu bylo použito popisu skutečných událostí, kdy naše státní bezpečnost zasahovala na široké frontě proti zločincům, které by musel odsoudit každý režim. Sama postava majora Zemana je čistě fiktivní, zobrazuje mnoho věrných synů dělnické třídy. Nemá nic společného ani s hrdinou oblíbeného seriálu, na jehož opakování se těšíme. Jak kdo.

Vyšlo jako příloha internetového deníku Neviditelný pes © - Týden od 3. do 9. srpna 1998, pro znovuotištění jsem opravil gramatické chyby a některé stylistické prohřešky.
Podruhé ve Psu vyšlo 16.09.1999, před uvedením estébáckého seriálu "Třicet případů majora Zemana" v České televizi. Teď komunistické lži o minulosti rozšiřuje televize Prima pod sloganem o "legendě naší kriminalistiky..."

ŠAMANOVA POZNÁMNKA 2004: Minulý týden byli osvobozeni skuteční estébáčtí teroristé, kteří poslali zápalnou bombu Pelikánovi. Promlčeno. Ale jak to, "promlčeno", když se i o zahraničních aktivitách StB stále mluví? A v televizi se opětně oslavují???

Viz i sobotní příspěvek Jana Beneše Oznámení o spáchání trestného činu


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku