Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 15.1.2004
Svátek má Alice




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Východ vrací úder
 >POLITIKA: Za popularitu komunistů mohou i české televize
 >PRAHA: Democracy Extravaganza
 >GLOSA: Na piráty tvrdě
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Škola života v KFC
 >PSÍ PŘÍHODY: Jedna psí tragédie
 >NÁZOR: A konzervativci mají vždy jasno…
 >EKONOMIKA: V letošním roce úroky v tuzemsku porostou
 >VÍKENDOVINY: Na obzoru plachta bílá - jsou to uši krokodýla!
 >NÁZOR: Inteligentní a umělý prostor
 >MEJLEM: Vtip
 >MÉDIA: Tolik povyku kolem zločinců z Thajska
 >FOTOGRAFIE: S Pýchou do nového roku
 >PENÍZE: Auto na splátky - leasing nebo spotřebák?
 >TÉMA: Kdo profitoval z nelegálního používání software ?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
15.1. EVROPA: Východ vrací úder
Václav Vlk

Článek politologa Jiřího Pehe "Východ útočí" (MfD, 13.1.2004) je pohledem na Evropu a Evropskou unii, kde bývalé postkomunistické státy jsou prezentovány jako jacísi "zaostalí" žáci, jejichž hlavním úkolem je poučit se od svých "rozvinutých bratrů".

Tento názor však představuje jen jeden z možných pohledů na evropskou integraci.
A nemusí být a ani není podle mne správný. Evropská unie není žádný charitativní spolek. Její státy přijímají své sousedy, kteří žili od roku 1938 (a někteří ještě déle) v diktátorských režimech (nejprve nacionálně-socialistických a později sovětsko-socialistických) prostě proto, že je to pro ně výhodné. Už tisíckrát bylo řečeno, že významné státy "demokratické Evropy" měly přímou účast anebo byly přímo strůjci toho, že střední a východní Evropa byla ovládána přes půl století diktaturami. Aniž bychom chtěli opomenout viny a chyby východoevropských států a národů je pravdou, že západní demokracie umožnily růst hitlerismu v domnění, že je neohrožuje, a když pak zděšeně hledaly jakoukoliv pomoc proti nacismu, spojily se i s "ďáblem", tedy se Stalinem a nechaly mu celou polovinu Evropy.

A to včetně těch, kteří jako Poláci či Čechoslováci bojovali v nejtěžších chvílích na jejich straně. Západní Evropa bohatla kryta americkým deštníkem čtyřicet let a ani za mák se nestarala o "Východ". Takže bude-li dnes západní Evropa, a to hlavně Německo a Francie, dávat cokoliv svým východním sousedům, nepůjde o nic jiného, než o splácení starých dluhů. Ostatně, obrovské finanční výhody, odpouštění daní a nízké platy pracujících na Východě představují již dnes daleko vyšší hodnotu než cokoliv, co jsme od EU dostali anebo dostaneme. Na "Východě", jak je dodnes přesvědčeno mnoho obyvatel západní Evropy, žijí "barbaři". Ostatně, pan Pehe si to myslí asi taky, když zjemnělé a na povrchu zdánlivě korektní vztahy panující uvnitř dlouhodobě stabilizované západní Evropy klade jako cosi výsostně vyššího a následování hodného než to, co mohou do EU přinést nově přistupující státy a jejich obyvatelé .

Obyvatelstvo a vlády těchto postkomunistických zemí však nejsou zhýčkané a otupělé sladkým životem, ale dobře dokáží rozeznat, co se za čím skrývá. Většina nás, postkomunistů, ví, že čím sladší slova slyšíme, tím větší nebezpečí se za tím skrývá. Posloucháme-li gender řečičky o nutnosti proporčního zastoupení mužů a žen v politice, klademe proti tomu svoji zkušenost, kdy jsme léta museli "proporčně" volit za poslance zástupce dělníků, rolníků a pracující inteligence. A přesto, že kvóty byly přesně stanoveny, žádný parlament nic nerozhodoval. Nevěříme různým "apoštolům" genderdemokracie, jakou vyhlašuje ve stejný den v MfD Kateřina Jonášová, protože víme, že existuje demokracie jen jedna. Gender demokracie, socialistická demokracie, lidová demokracie - to vše je jen jiný název pro diktaturu. Asi tak, jako každý "řízek" s přídavným jménem je vždycky karbanátek.

Také až dojemná péče o naše zdraví ze strany ekologistů smrdí čertem. Zářná ukázka je ta, když rakouská vláda prohlásí, že česká energetická politika je "rozhazovačná" a prý podporuje plýtvání, když sami Rakušané spotřebovávají na osobu o 20% více energie než my. Různí lobbisté se snaží nacpat do Čech ekonomicky sebevražedné větrné elektrárny, když je s tím samým nápadem vyhnali z Anglie a v Německu budou smět stavět "větrníky" jen na neobydleném větrném pobřeží.

Postoj Polska, Maďarska a částečně také Ćeska a Slovenska v jednání o ústavě EU není ničím, než "vracením úderu" imperiu. Tyto státy si příliš dobře pamatují, co to znamená, když se jedná o nich bez nich. Příliš dobře rozuměly aroganci Francie a Německa, když nám vzkázali, že jediné, na co máme nárok, je držet hubu.

Naivní tvrzení Jiřího Pehe, že komisaři a počet poslanců není nic důležitého, svědčí jen o tom, že on nikdy neseděl ani na jednání představenstva lidového družstva. I tam se ví, že kdo není na jednání přítomen a nemá tam hlas, neexistuje. A kdo neexistuje, toho názory nikoho nezajímají.

Táže-li se pan Pehe, že se západoevropští politici a veřejnost začínají ptát, jaká že politická kultura to k nim začíná z Východu vanout, je odpověď jednoduchá. Východní státy i občané už nemají žádnou chuť být druhořadými entitami, kterých se nikdo na nic neptá a jen jim přikazuje. Protože, jak to známe posledních 50 let, "oni" to vědí lépe. A také přicházejí lidé, kteří vědí, že blahobytný mír není nic na věky zaručeného, že po nejlépe znějících heslech o "právu" a "spravedlnosti" se vynořují jak z pekelných hlubin nestrašnější hrůzy a zločiny .

V jednom má pan Pehe pravdu. Přichází jiná Východní Evropa než jakou si sebejistá Západní Evropa představovala. Ze "zapomnění" se vynořují státy a národy, které sice nemají tak dokonale vyčištěné boty, nemluví oxfordskou angličtinou, ale nemají nejmenší chuť nechat se zase srazit do neexistence. To je to, co pan Pehe a význační unijní politici na Klausovi, Orbánovi, Lešku Millerovi naprosto nepochopili. A marně doufají, že když tito "euroskeptici" a "potížisté" odejdou, že nastoupí nějaká skupina poslušných a ohebných východních politiků. Nenastoupí. Postkomunistické státy chtějí do Evropy. Patří do Evropy. A dostanou se tam. Ale nebude to ta zhýčkaná, blahobytně chrnící a mlaskající Evropa arogantně napomínající své východní bratry. Jednou budou Evropané vděční, že je někdo ze sladkého a nebezpečného snění probudil. I když nevoněl nejlepší kolínskou.
Prozatím Východ neútočí. Jen vrátil "Imperiu" úder.


Další články tohoto autora:
Václav Vlk

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku