Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 16.1.2004
Svátek má Ctirad




  Výběr z vydání
 >GLOSA: Solidarita téměř umrtvující
 >REAKCE: Dlouhý, Široký a Tlustokrký
 >PŘÍBĚH: Sága o psacím stroji
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - zmrzlina
 >PSÍ PŘÍHODY: Ještě ke psí tragédii
 >FEJETON: Několik českých doktorů všeho druhu - PhDr, MUDr, JUDr.
 >GLOSA: O závěru roku
 >FEJETON: Jak pracovala Státní bezpečnost
 >POSTŘEH: O esemeskách
 >NÁZOR: Jak daleko je minulost ?
 >ZÁBAVA: Rýmovaná
 >EVROPA: Východ vrací úder
 >POLITIKA: Za popularitu komunistů mohou i české televize
 >PRAHA: Democracy Extravaganza
 >GLOSA: Na piráty tvrdě

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Bartovy příhody  
 
16.1. PSÍ PŘÍHODY: Ještě ke psí tragédii
Ondřej Neff

Včera jsem zde zveřejnil maily od pána, kterému někdo zastřelil jednoho psa a druhého postřelil. Komentáře k článku jsou velmi zajímavé a stojí za přečtení. Mimořádně mě zaujal příspěvek podepsaný jako Petrjr, ten zde zveřejňuji - situaci obrací do opačného gardu, než jak byla popsána včera.

    Mail číslo 1
    Včera k večeru na procházce na mne chlap poštval dvě feny-boxerky. Málem mne zabily. Nepochopím, proč mohou psychopati chovat nebezpečný psi.

    Odpověď:
    To je šílený! Udal jste majitele policajtům?

    Mail číslo 2
    Ano. Ten syčák samozřejmě tvrdí, že jeho feny mne prý nenapadly, že se šly jen podívat. Což není pravda, ale při kvalitě PČR …. Přesněji neprokážu, že je na mne poštval a že mě napadly.

    Moje odpověď:
    A to jste normálně šel a on je na Vás poštval?

    Mail číslo tři:
    Něco udělal a ti psi se rozeběhli ke mně. Začal jsem zakřičet ať si je odvolá. Něco volal, ale psi běželi pořád rychleji a zuřivě štěkali. Pak se rozeběhl i on. Ještě štěstí, že nosím zbraň. Vystřelil jsem do vzduchu. Několikrát. Stejně to nepomohlo, řítili se na mne. A když byla první zuřivá fena - velká jak kráva - až těsně u mne, tak jsem po psech vystřelil. To už dobíhal i majitel a kdybych neobrátil zbraň i proti němu, tak mě snad zabil. Pak se zklidnil a už jsem víc střílet nemusel – naštěstí - protože kdyby ano, tak mě bude celý zbytek života užírat svědomí, že když jsem byl viditelně silnější mohl jsem se pokusit proti majiteli a poraněným psům bránit rukama a možná bych přežil, přežili bychom oba. Říkám Vám, hrozný pocit obrátit zbraň proti člověku.

    Co dodat?
    Rub a líc, líc a rub. Nejhorší je, že může jít o stejnou situaci jako ve článku, pouze viděnou člověkem který doma nikdy psa nechoval. Drobné nesrovnalosti rozdílného vnímání doby (např. čas zastavení psů atd.) lze přičíst na vrub rychlému sledu událostí. Ostatně jak dlouho to mohlo trvat. 10-15s?

Poučení z toho není žádné. Nebyli jsme u toho a nevíme, jak se to stalo. Jen si myslím, že nošení zbraně u sebe je psychicky velmi zatěžující činnost (sám vlastním dokonce tři zbraně) a velmi bych si rozmyslel, než bych pistoli proti -byť psu - použil, pokud bych zbraň u sebe nosil, jako že ji nenosím.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku