Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 17.1.2004
Svátek má Drahoslav




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Vláda pohrdá ústavou
 >NÁZOR: Oznámení o spáchání trestného činu
 >Cukr a bič Guantanáma
 >MOBY DICK: Čekání na Kokota
 >PŘÍBĚH: Zlatý padák
 >ZÁBAVA: Rýmovaná (2)
 >GLOSA: Solidarita téměř umrtvující
 >REAKCE: Dlouhý, Široký a Tlustokrký
 >PŘÍBĚH: Sága o psacím stroji
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - zmrzlina
 >PSÍ PŘÍHODY: Ještě ke psí tragédii
 >FEJETON: Několik českých doktorů všeho druhu - PhDr, MUDr, JUDr.
 >GLOSA: O závěru roku
 >FEJETON: Jak pracovala Státní bezpečnost
 >POSTŘEH: O esemeskách

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
17.1. Cukr a bič Guantanáma

Na jedné straně naprostá absence soukromí, výslechy, stres a nejistota. Na straně druhé dobrá strava a snesitelné podmínky pro ty, kteří se rozhodli spolupracovat s vyšetřovateli. Vítejte ve vojenském vězení na americké základně Guantanámo

Když chcete právníka, musíte se přiznat

Britský občan Moazzam Begg je jedním z prvních šesti vězňů z americké vojenské základny na Guantanámu, kterého v nejbližší době pravděpodobně čeká soud. Do Afghánistánu odešel prý jako humanitární pracovník. Zajat byl ve svém domě v Pákistánu americkými vojáky. Ve vazbě strávil téměř rok. Podle vyšetřovatelů chtěl údajně jako člen Al-Kajdy naplnit letadlo antraxem a zaútočit s ním na budovu amerického kongresu. Jeho právník Clive Stafford Smith, který mu byl přidělen po skončení vyšetřování, to považuje za nesmysl: "Pokud jste držen na samotce, začnete si prostě vymýšlet věci, jak se z toho nějakým způsobem dostat. Dalším důkazem nesmyslnosti toho všeho je fakt, že pokud jste vyšetřováni pro podezření z trestného činu a měli by jste tedy mít nárok na právníka, musíte se nejdříve přiznat," říká Smith.

Jak se žije v Kempu Delta na americké námořní základně v zálivu Guantanámo? V místě, kde jsou zadržováni lidé, kteří se zapletli do sítí mezinárodního tažení proti terorismu, se svých práv jen snadno nedovoláte. Vaří tu výborně, ale pokud chcete právníka, musíte se nejdříve přiznat.

Čtyři stupně ke svobodě

Zajatecké tábory na americké námořní základně v zálivu Guantanámo vznikly jako dočasné shromaždiště bojovníků zajatých během války proti terorismu. Jeho nedobrovolní obyvatelé se sem dostali, když byli zajati v bojích proti koaličním jednotkám během války v Afghánistánu, nebo v této zemi narazili na polní velitele, kteří si přivydělávají obchodem s falešnými teroristickými bojovníky. Jednadvacetiletý Pákistánec Šáh Mohamed byl unesen uzbeckým vojenským velitelem a za odměnu prodán americkým vojákům jako člen Al-Káidy. Vyšetřovatelé zjistili, že nejenže neměl kontakt s Al-Kajdou, ale dokud mu neukázali obrázky, nevěděl ani o útocích z 11.září 2001. Měl štěstí, více než po roce byl propuštěn: "Rád bych jednou navštívil Ameriku, někteří z dozorců a vojáků se stali mými přáteli.", řekl po svém propuštění.

Všichni noví zajatci v Guantanámu začínají v Kempu 3, tedy je zařízení s nejsilnější ostrahou. Číslování jednotlivých zařízení se neřídí žádnou logikou, Kemp 3 má přísnější režim než kempy s čísly 1 a 2, nejvolnější režim panuje v Kempu 4. V cele s rozměry 2 x 2,6 metrů je turecký záchod, kovové umyvadlo a lůžko připevněné ke stěnám z ocelové sítě. Každý nový příchozí dostane dvoje spodky, dvoje dlouhé kalhoty a dvě trika, vše v oranžové barvě. Dále boty do sprchy, ručník, zubní pastu, šampón, modlitební podložku, korále, modlitební olej a čapku. Také korán a deku - polštář ne.

Ve srovnání s ostatními je Kemp 4 rájem. Barevné modlitební podložky, tlustší matrace a dokonce polštář, čistě bílé oblečení, kolem obchází knihovník s knihami a jídlo je podáváno na stolku. Vězňové mohou mezi sebou mluvit, společně jíst a modlit se. Pobyt tady je odměnou. Kemp 4 je vyhrazen jen pro ty ze zadržovaných, kteří se vzorně chovají. To v Guantanámu znamená, že při výslechu poskytují dostatek informací. Vězňova vůle dostat se přes tento mezistupeň na svobodu je podporována plakáty, které visí na cvičebním dvorku. Jsou plné dětských obličejů a vyjadřují: "Táto, jak bez tebe můžu vyrůstat?"

Sebevražda je "manipulativním chováním"

Základna je kombinací vězení a trezoru, obklíčené vojáky v plné výzbroji. Pro armádu jsou zajatci hlavně cenným zdrojem zpravodajských informací. Obhlídky celého zařízení jsou uzpůsobeny tak, aby byl každý vězeň zkontrolován pohledem každých 30 sekund. Návštěvníci jsou před vstupem kompletně prohledáni dříve, než se vůbec dostanou do blízkosti cel. Mezi strážemi je zvykem, že si jména na uniformě překrývají páskou tak, aby vězni nepoznali jejich jména.

Bílý dům a armáda trvají na tom, že zajatci chyceni v bezprecedentní válce vyžadují bezprecedentní přístup. Díky tomu nemůže 660 podezřelých ze 44 zemí vznášet jakékoliv námitky proti svému uvěznění, nemohou znát jeho důvod, nemají šanci se hájit a nemají právo na právníka. Jednoduše proto, že americká vláda jim tato práva odmítá přiznat. Nejsou americkými občany a samotná základna - i když plně pod americkou kontrolou - není na americké půdě. V roce 1903 byl záliv navždy pronajat od Kuby do užívání Spojeným státům americkým. "Většina zadržených v táboře zůstane pravděpodobně do doby, než válka proti terorismu skončí," prohlásil americký ministr obrany Donald Rumsfeld. Několik desítek vězňů už bylo propuštěno a armáda očekává, že dalších 140 lidí by mohlo opustit brány vězení v nejbližší době. Stále ale přivážejí další. Podle televize ABC v současné době americká administrativa zvažuje převézt na Guantanámo některé zajatce z Iráku.

Dostat se ven legálně není jednoduché a útěk z této ostře sledované klece nepřichází v úvahu. Někteří z vězňů sahají k poslední a nejzoufalejší možnosti. Za posledních 18 měsíců bylo zaznamenáno 32 pokusů o sebevraždu. Žádný z nich se nezdařil, nejméně v jednom případě ale zůstal sebevrah v komatu. Podle bývalých vězňů šlo většinou o pokus o oběšení se na provazu z oblečení a přikrývek přivázaného k okenním mřížím. Jednou se dokonce vězeň pokusil podříznout si hrdlo nožem, který vyrobil z kousku kovu. Vedení tábora považuje tuto cestu za "manipulativní chování". Na základně byla dokonce otevřena psychiatrická klinika, která je ovšem v současné době přeplněná. Podle výpovědí zaměstnanců je v táboře nejhorším trestem ovlivňujícím psychický stav vězňů naprostá nejistota z budoucnosti - jak dlouho zde může člověk zůstat, co se s ním stane?

Podmínky se mění

Zajatci si vyžadují i více vojáků: především strážných a dalšího personálu. Od ledna 2002 se obyvatelstvo námořní základny ztrojnásobilo na 6000 osob. Původní McDonald´s už nedostačoval, proto tu své pobočky otevřely také Pizza Hut a KFC. Staví se další tělocvična, nové obytné domy a brzo bude otevřena čtyřletá střední škola pro děti vojáků. Tato zařízení vznikají pro to, že vojáci nemohou za bránu základny - zbytek Kuby je nepřístupný.

Guantánamo se přece jen mění Doba války v Afghánistánu, kdy svět šokovaly záběry vězňů na kolenou, se zavázanýma očima v malých klecích, je pryč. Funkce základny jako "rentgenového" zařízení se změnila - nyní se stává zařízením, určeným k dlouhodobému zadržování vězňů a jejich zpravodajskému využití.

Prioritou základny je bezpečnost, ale žádaným produktem je informace. Každý týden je téměř polovina vězňů předvedena k výslechu, které obvykle trvají od jedné do šestnácti hodin. Jsou vedeny vždy jedním čtyřčlenným "tygřím" týmem, kterých se střídá čtyřicet - skládají se z dvou vyslýchajících, jednoho tlumočníka a jednoho analytika. Armádní vedení dospělo k závěru, že vyslýchající by měli být pokud možno mladí, zhruba 25 letí a čerstvě ve službě. Jsou totiž nápadití a kreativní. Základem každého výslechu je získat informaci. Pak následují další a další založené na nových informacích, které byly získány od jiných vězňů, případně jinde ve světě. Podle časopisu Time je znát pokrok: bylo během uplynulého měsíce se podařilo získat daleko více zpravodajsky cenných informací, než během ledna 2003. Důvody mohou být dva - buď se vyslýchající stále zlepšují, nebo jsou vězni stále ochotnější vypovídat.

Dvakrát týdně vězni dostávají 20 až 30 minut na sprchu a cvičení. Podle strážných prý většinu dne tráví čtením Koránu. Mají k tomu všechny podmínky: šipky v cele směřují k Mecce a prostřednictvím megafonu zní denně pět volání k motlitbě, což bylo zavedeno až po pětidenní hladovce části vězňů. Bývalý pakistánský vězeň si vzpomíná, že vězni kteří mluvili anglicky učili americké stráže o Islámu. Některé z nich to zajímalo. Ženy strážné to mají o hodně těžší než muži. Někdy s nimi vězni odmítají komunikovat nebo nechtějí jídlo, kterého se žena dotkla. Stává se, že po nich házejí vlastní výkaly. Následovaly tresty samovazby za špatné chování.

Mezi mladými je v oblibě Bílý tesák

Mezi obyvateli Guantanáma jsou také tři mladiství ve věku od 13 do 15 let. Pobývají v táboře Iguana, který byl postaven speciálně pro vězně mladší 16 let. Oproti ostatním táborům je menší, s nižším stupněm ochrany. Podle listu London Sunday Times mají vězni ze svých klimatizovaných cel výhled na oceán, který nikdo z nich v životě neviděl. Uvnitř jsou dvě ložnice, každá se dvěmi postelemi, dále pokoj s televizí a videem. Nejvíce mají v oblibě filmy o přírodě jako Bílý tesák a Volání divočiny. Strážní k dětem jsou vybíráni především z těch, kteří jsou v civilním životě učiteli a mají zkušenost s prací s mládeží. Věnují se převážně matematice a vědám, učí je anglicky. Venku s nimi hrají fotbal a volejbal.

Lepší než v ruském sanatoriu

Podle personálu v Táboře Delta přibrali vězni na váze. Jídlo se připravuje pro vězně a strážné ve stejné kuchyni. Chleba, mléko, zelenina a ovoce jako banány, jablka, hrušky nebo datle jsou ke každému jídlu. Kuchaři užívají hodně kari, na snídani bývají kari vejce, na večeři dušené kari kuře, aby se kuchyně přizpůsobila alespoň některým vězňům. Někteří z vězňů si pochvalují, že jídlo, které tu dostávají, je tím nejlepším, jaké kdy jedli.

Všechny dopisy uvězněných procházejí cenzurou. Cenzoři tvrdí, že na poměry si věznitelé příliš nestěžují. Jeden ruský bojovník Talibanu (v táboře je jich několik, jedná se hlavně o Baškiry) údajně napsal své matce, že podmínky na Guantanámu jsou daleko lepší, než v dobrém ruském sanatoriu. Jeho matka společně s dalšími sepsali petici pro americkou vládu, ve které požadují, aby nedeportovala jejich syny zpět. Bratr jednoho z uvězněných to odůvodnil strachem z ruských vyšetřovatelů: vězňové se prý bojí, že by byli ponižováni a mučeni a aby prý nepodlehli ve své vůli a přesvědčení. V Americe by ale prý i v případě odsouzení k smrti byli přesvědčeni, že umírají pro svou víru, což je pro oddané muslimy mučednická smrt.

Šance na přístup k právníkům

Federální odvolací soud USA 18.prosince 2003 rozhodl, že vězni zadržovaní na základně Guantánamo by měli mít přístup k právníkům a soudnímu systému Spojených států. Toto rozhodnutí částečně nabourává postoj Bushovy administrativy, že se jedná o mimořádně nebezpečně vězně, od kterých je možné získat zásadní zpravodajské informace pro boj s terorismem. Díky němu může být učiněn další krok k tomu, aby vězni získali možnost zjistit důvody pro své věznění, mohli se radit s advokátem a měli přístup ke své rodině. Především by však mohli získat naději, že se z tohoto místa někdy dostanou.

Jaroslav Valůch

Autor působí ve společnosti Člověk v tísni.

Více k tématu Války v době guerillové na stránkách www.infoservis.net .


Další články tohoto autora:

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku