Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 19.1.2004
Svátek má Doubravka




  Výběr z vydání
 >INFO: Astronomická korespondenční soutěž 2004
 >TÉMA: Nebojme se úložiště radioaktivního odpadu!
 >FOTOMOMENTKA: Šel za Julií, ale rozmyslel si to?
 >TÉMA: Nejen muži budou lovnou zvěří
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Dívčí válka v garáži
 >PSÍ PŘÍHODY: Bart se po dlouhé době potkal s koněm
 >POLITIKA: Ideály na prodej
 >FEJETON: O fejetonech
 >MÉDIA: Rada na nezávislé poradě
 >NÁZOR: Pyramidová hra a špidlovy děti
 >SVĚT: Nakřáplé filipíny 1 : trošku úvodu
 >ZAMYŠLENÍ: Fosílie v době internetu
 >GLOSA: Igelitky
 >LIDŠTINY: Chvála papíru
 >POLITIKA: Vláda pohrdá ústavou

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
19.1. SVĚT: Nakřáplé filipíny 1 : trošku úvodu
Ota Ulč

Dlíme na Nové Guineji, na letišti v Port Moresby. Náš očekávaný Qantas má zpoždění. Okukuji domorodce na lavičkách, kde nedávno vysedával onen chlapík s anténou a orchidejí v kučerách. Občas cosi přistává cestou z kopců či ostrovů. Mt. Hagen, Goroka, Bulolo, další nepravděpodobná jména. Kádruji si vystupující pasažéry. Tak tohle bude kiap - australský okrskový důvěrník z džungle. Ven leze tetovaná teta. Za ní švihácký domorodec, vypadá na vzdělance, i když s dírou v nose pro vkládání prasečích klů. V bance se nám prezentoval její ředitel s právě takovým otvorem. Poté vystupovaly dvě blond brejlaté bledé mladice, jedna ve tvaru, na který lze reagovat toliko představou sanitky, kvílící a pílící k porodnímu sálu. Jak asi takové křehkosti mohou existovat v divočinách? Inu, zřejmě vůbec nejsou křehké.
Konečně se Qantas na lince Sydney - Brisbane - Port Moresby - Manila - Hongkong doharcoval. Nikdo se neobtěžoval vysvětlením dvouhodinového zpoždění a úředník u letištní přepážky byl stejně jako při příletu samá neochota.
Abych mohl z výšin fotografovat, požádal jsem o usazení k okénku, kde by křídlo nebránilo v rozhledu. Tudíž se mi dostalo křídla bez rozhledu. Sousedil jsem s anglickou dívenkou, jela na vánoční prázdniny domů do Hongkongu. Od ní jsem se dozvěděl, že odlet z Austrálie pozdrželo marné hledání ohlášené bomby na palubě.
Vznesli jsme se a brzo nás mraky pohltily, viditelnost nula, takže se mi ulevilo. Čtyři hodiny nebylo vidět nic, tedy ani rovník. Stewardka však rozdala pasažérům dokument v podobě doktorského diplomu. Byl podepsán kapitánem, stvrzujícím krok z hemisféry jižní do severní. Bylo to mé několikáté setkání s rovníkem a první takový glejt. Sice jsem ho v letadle pak zapomněl, ale ocenil jsem pozornost jinak pravidelně nepozorného Qantasu, a tedy i prominul, že nám ke skopovému servírovali polozmrzlé brambory.
Rovník v tomto případě je víc než pomyslná čára. Filipíny patří do periferie západního Pacifiku a je to už zcela jiný svět, jinak fungující, často taky nefungující. Jestliže na Nové Guineji žije většina obyvatel celičké Oceánie, tato většina by se pohodlně vešla do filipínského hlavního města Manily. S Malajci v téměř blízkém sousedství mají Filipínci společné či aspoň poněkud podobné prababičky, vzezření, kapitalistický systém a stoprocentně totožné tropické klima.
Tím je souzvuku odtroubeno. Filipincům například náleží nezávíděníhodný primát země, nejvíce na světě postihované přírodními katastrofami: tajfuny, cyklóny, tsunami, zemětřesení, sopečné výbuchy, laviny, sesouvání půdy, záplavy či sucha. ("The most disaster-prone country on earth," slovy výzkumného centra v Bruselu v roce 2000). A kdyby se nic takového náhodou nekonalo, o vzrušení se postarají povstalci a je potírající vládní jednotky. Malajsie je stát především malajsko-čínský a tedy rozpolcený rasově, národnostně, kulturně, jazykově, nábožensky. Na zhruba osmdesátitimilionových Filipínách Číňané tvoří jen jedno a půl procenta obyvatelstva. Nelze též zapomínat na rozdílné koloniální vychování. Malajským se dostalo britské rákosky, kdežto na Filipínské dohlížel španělský dráb a poté americký demokratický učitel.
REPUBLIKA NG PILIPINAS, tisíc kilometrů na jih od Taiwanu, s Borneem jihozápadním a Indonésií jižním směrem , je země nejednolitá, složená z mnoha ostrovů. Prý jich je přesně 7.107, ale věřit tomu nemusíme. Zásluhou podmořské vulkanické činnosti nové ostrůvky se rodí a jiné nadobro mizí v hlubinách. Vládní statistiky přiznávají, že 4.334 ostrovů nemá ani jméno. Kdo vlastně bydlí na anonymních březích bez adresy a tedy i poštovního doručovatele a výběrčího daní? Pouhých jedenáct ostrovů zabírá 90 procent všeho prostoru, který by se vešel do Velké Británie, nikterak tak moc velké. Zdaleka nejobydlenější je severní ostrov Luzon, kdežto Mindanao na jižním konci archipelaga je nejrozsáhlejší a už delší dobu politicky nejvýbušnější.
Přes ně zrovna letíme, ale přistávat se bude až v Manile na Luzonu. Unikne nám tedy končina Zamboanga, City of Flowers, též město krásných žen a zajímavých lidiček, zvaných Badjaos - mořských cikánů, trávících celý svůj život mimo pevnou zem. Tamější muslimové mají pověst tvorů nerudných a turisty nevítajících. Zamboanga byla pořádně rozmlácena za druhé světové války a pesimiststé se strachují, že za stávající politické situace se její osud bude třeba opakovat.
Nedaleko od Mindanaa došlo k pozdnímu objevu přežívající hrstky kmene Tadasay. Tito příslušníci kamenného způsobu života se pak dostali na stránky většiny světových časopisů. Ráj k nezávidění.
I sebeautentičtější ostrovy jako třeba Mindoro či Palawan nehýří divokou zvěří v africkém stylu. Žádné žirafy či elefanti - zoologická nuda. Zato botanik se může ukájet mezi devíti stovkami druhů orchidejí.
Za obchodem sem jezdívali Číňané již před Kristem, a s Kristovým poselstvím se dostavil Magellan v roce 1521. Zde byla také násilně ukončena další pouť tohoto peripatetického portugalského poety. Jeho zabijákem byl náčelník Lapu Lapu, což je též jméno místní velice chutné ryby.
Dodavateli a prosazovateli křesťanské ideologie byli poddaní španělského vladaře Filipa II., jehož jménem je toto značné souostroví pojmenováno. Britové, Holanďané a Portugalci ale tuto državu začali závidět, též tu obtěžovali různí asijští piráti a japonský šogun Hideyoshi.
Nicméně španělská ruka si otěže udržela - a byla to ruka tvrdá a srdce z kamene. Španělové, jak známo z latinské Ameriky, se osvědčili jako znamenití agitpropové svého světového názoru. Více než dvě století hišpánské drezury se zasloužila o to, že Filipíny jsou jedinou křesťanskou, převážně katolickou zemí v celé Asii (katolíci 83%; protestanti 9%; muslimové 5%; zbytek zejména buddhisté). Filipínská odlišnost v onom nejvíc obydleném kontinentu světa se začně projevuje v hudbě: nikoliv zvuky, znějící evropskému uchu jako něco monotonního, atonálního, nijak okouzlujícího, ale spíš jako příjemné melodie pěkně po našem. Proto nepřekvapí, že muzikantské kapely, v hotelích s cizineckou klientelou, od Hongkongu až po Austrálii, pocházejí zejména z těchto ostrovů.
Španělé se ale vůbec nevyznamenali jako reformátoři s demokratickým a sociálním cítěním. Vládli způsobem, známým z latinské Ameriky: všudepřítomná církev, pár mocných rodin latifundistů, pracující masy vykořisťované, vládnoucí byrokracie tupá a korumpovaná, a dodnes do očí bijící, šokující socio-ekonomické kontrasty.
A stejně jako v západní hemisféře se i na Filipínách s devatenáctým stoletím dostavily rebelie a revoluce. V roce 1898 se situace přiostřila zásluhou španělsko-americké války, jejíž příčinou byla Kuba a následkem byla španělská porážka a mírová smlouva. Tak se Filipíny dostaly do americké kapsy. Kapsa to byla dost štědrá, otěže povolné, v roce 1935 došlo k vyhlášení samosprávy a již tehdy se určilo datum úplné nezávislosti na dvě dekády dopředu. Tento termín - 4. červenec (rovněž den výročí americké nezávislosti)1946 - byl dodržen. Tedy od pětatřicátého roku si Filipínci začali prezidentovat v pořadí, v němž některé jméno bude čtenáři třeba povědomé: Quezon - Osmeňa - Roxas - Quirino - Magsaysay - Garcia - Macapagal - Marcos - další a další.
Mezitím se však uskutečnila druhá světová válka s šeredným místním dopadem.. Však Manila se uchází o primát nejzdevastovanější metropole v tomto globálním utkání.
Zajímavý kontrast: Britové vládli v Barmě staletí a když vypukla válka, Japonci tam byli vítáni a ani jeden Barman si nešel zapartyzánštit. Národ kolaboroval s okupanty. . Porovnejme s Filipínami, kde Američané pobyli jen čtyři dekády, a za války lid před Japonci nepadl na kolena. Šel se zbraní do džungle zobtížnit okupantům pobyt.
K O N E C
Z připravované knihy "Klokánie, obtížné sousedství, lovci lebek, moderní teroristé"




Další články tohoto autora:
Ota Ulč

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku