Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 21.1.2004
Svátek má Běla




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Pohled do ciziny: zdravotnictví
 >MROŽOVINY: Říkali jí Hirošima
 >MÉDIA: Kdy ČT diváky klamala? Letos, nebo loni?
 >LIDŠTINY: Sexuální obtěžování na Červené planetě
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Dnes čtu povídky v kavárně Astra
 >PSÍ PŘÍHODY: Co to morduješ, vrahu?
 >EKONOMIKA: Inflační tlaky zatím na ekonomiku nepůsobí
 >SPOLEČNOST: Když ti začne harašit, vem si na to arašíd
 >POLITIKA: Thajské drogové tresty
 >NÁZOR: Morální právo v zajetí pseudo-humanistických hodnot aneb Sněhůrka a jeden trpaslík
 >HISTORIE: Dva smutné příběhy z historie
 >VESMÍR: Mise na Mars - Beagle 2, Spirit a Opportunity
 >SVĚT: Nakřáplé filipíny 2 : seznamování s realitou (doprava)
 >GLOSA: Co je problém skutečný, co je problém virtuální, tedy zdánlivý
 >PENÍZE: Bydlíš? Tedy plať!

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
21.1. SVĚT: Pohled do ciziny: zdravotnictví
Jaroslav Teplý

Stárnutí obyvatelstva zasáhlo zhruba stejně jak státy EU, tak státy postsocialistické. Pro financování schodků zdravotního a pensijního pojištění se stále hůře hledají zdroje. Je zřejmé, že občané budou musit platit stále víc a to tak, že buď by si podrželi dosavadní systém s do nebe stoupajícími premiemi nebo jim budou zkráceny požitky s tím, že premie budou stoupat trochu pomaleji, při čemž podstatným problémem jsou trvalou péči vyžadující pensisté se skromným důchodem. To platí pro všechny země, já však zde nebudu podávat přesný popis jejich postupu, ale omezím se jen na věci, které mě zaujaly.

Tak na příklad v Německu jsem se dozvěděl z televisního pořadu "Hart, aber fair" (WDR 1.10.2003), že nemocenské pokladny dluží nemocnicím jen ve spolkové zemi Rheinland-Westfalen 340 milionů euro. Před necelými dvěma týdny prohlásila v témže pořadu na podobné téma předsedkyně svazu nemocenských pokladen, že jejich dluhy dosahují 5-6 miliard euro. Zdá se, že v této branži v Německu ještě neslyšeli o druhotné platební neschopnosti. O tom, co všechno se dá seškrtat a jak, se stále ještě diskutuje.

Holanďané už jsou dál. Osoby s příjmem pod určitou dosti nízkou hranici (v roce2003 31.750 euro) jsou pojištěny u nemocenské pokladny (ziekenfonds), která je lacinější než soukromé pojištění osob s příjmy nad tuto hranici. Přesto konstatoval vloni časopis HP/De Tijd, že premie u ziekenfondsu stouply za 5 let o 261%. Ale jak už jsem psal v NP před rokem"... Protože příspěvky ze zákona pojištěných nestačily krýt náklady "nemocenských" (ziekenfonds) , začala vláda řešit tento problém už v roce 1987 tzv. "dočasnou solidární daní", kterou mají tito lépe situovaní občané vyrovnávat manko těch ze zákona pojištěných. Čtenář A.E.Pasman konstatoval 10.12.02, že tato daň, která stoupla meziročně 2002 - 2003 o 32%, se rovná výšce premie jeho soukromého pojištění. Jiný čtenář, který se octl v pensi v soukromé oblasti těsně nad její hranicí si vypočítal, že platí 6,8x víc než pracující člověk pod tou hranicí. Pro pensistu to znamenalo 22% jeho hrubého příjmu." Existují už minimálně v Holandsku a Belgii příplatky za nákladnější léky, i když se může stát, že i za tzv. generický lék (jehož patentová ochrana vypršela) požaduje lékárna stejný obnos.

Podotýkám, že o té "solidaritě" se vláda se zainteresovanými osobami nijak nebaví. Prostě tu daň, dnes už vlastně několik daní, každý rok zvýší podle svého uvážení. Postižené osoby jsou totiž rozpýlené v obyvatelstvu a nemají žádnou organisaci, s kterou by vláda musela počítat a vyjednávat.

Daná situace může a bude mít své politické a sociální důsledky. Dnes už v Holandsku vláda dirigisticky válčí s liberálními elementy ve zdravotnictví - lékárnami a lékaři. Je nepochybně zřejmé, že tržní hospodářství "bez přívlastku", jak o něm kdysi nahlas snil pan president, je pouhou ilusí.

Výdaje za léky představují zejména u starších lidí značnou položku. Podívejme se tedy, co o lécích veřejně řekl Allen Roses, americký vedoucí pracovník britského farmaceutického koncernu Glaxo-Smith-Kline (De Telegraaf, 9.12.2003, zkráceno):

Léky předepisované praktickými lékaři a specialisty jsou v 90% případů účinné jen pro menšinu pacientů. Pro 50-70% pacientů nemá užívání léku žádný hojivý účinek. U většiny lidí neúčinkují mnohé - i ty nejdražší - léky...

...Podle jednoho farmaceutického vědeckého pracovníka je ve farmaceutidkém průmyslu veřejným tajemstvím, že léky jsou účinné jen pro omezený počet pacientů...

...Léky proti Alzheimerově nemoci prý účinkují jen asi ve třetině případů, léky proti rakovině ve čtvrtině, léky proti migréně, odvápňování kostí a dně v polovině...

Dr. Roses, který je vicepresidentem větve GSK koncernu, která se zabývá výzkumem dědičnosti, se domnívá, že lidé mohou mít geny, které účinnost léků maří.

A teď od koncernu Glaxo do holandské obce Ede, která má asi 100 tisíc obyvatel. Jak je v Holandsku běžné, pojíždí po obci v pravidelných intervalech "Chemocar", kde mohou občané odevzdat kromě různých chemických odpadů i léky s prošlou záruční lhůtou, nebo jen zčásti spotřebované, aby nerušily zpracování odpadů. Ale léky se mohou octnout v odpadu i jinak.

V Ede se proto pokusili o kvantifikaci nespotřebovaných, různým způsobem do odpadu odložených léků a došli k číslu 8,200kg za rok. Protože v Ede bydlí méně než jedno procento obyvatel Holandska, odhadují, že množství vyplýtvaných léků dosahuje v Holandsku ročně 600 tisíc až jeden milion kg. Podle průzkumu pochází 10-15% těchto léků z tzv. zlomu při přechodu pacienta od praktického lékaře ke specialistovi, který předepíše pacientovi jiné léky. Ty od praktického lékaře pak zůstanou nespotřebovány. Někdy také předepíší lékaři léky na několik měsíců a pacient je už po několika týdnech nepotřebuje. Průzkum v regionu Ede a i v jiných holandských oblastech bude v roce 2004 pokračovat. Pokusí se také odhadnout, kolik peněz se takto bezúčelně vyhodí oknem (De Telegraaf 30.12.2003).

A nakonec něco pro oživení v sále, jak kdysi psalo Rudé právo. V Americe už se nějakou dobu diskutuje o tom, jaké škody na zdraví způsobuje lidem zdravotnictví samo - lékaři, nemocnice, léky. Velký impuls diskusi dodal článek v renomovaném časopisu JAMA 2000 (July 26, vol.284, no.4, pp. 483-5). Podle něho dochází ročně
k úmrtím z následujících důvodů:

* 12,000 -- zbytečný chirurgický zákrok
* 7,000 -- chyby v medikaci v nemocnicích
* 20,000 -- jiné chyby v nemocnicích
* 80,000 -- infekce v nemocnicích
* 106,000 -- negativní účinky léků (tedy nikoliv chyby zdravotnického personálu

Tedy celkem přibližně 225 tisíc mrtvých za rok, t.j. zdravotnictví by se mohlo octnout někde mezi třetím až šestým místem žebříčku příčin úmrtí Američanů.

Samozřejmě jde také o správnou interpretaci těchto čísel. Kdo chce do věci proniknout trochu hlouběji, musí si článek přečíst. Ale kdybychom zcela mechanicky převedli tyto údaje do ČR poměrem počtu obyvatel, jaké číslo bychom asi dostali? To na mně nechtějte, to je trojčlenka a na tu nemám, ale byla by naše realita lepší nebo horší než ta americká?

20.01.2004



Další články tohoto autora:
Jaroslav Teplý

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku