Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 21.1.2004
Svátek má Běla




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Pohled do ciziny: zdravotnictví
 >MROŽOVINY: Říkali jí Hirošima
 >MÉDIA: Kdy ČT diváky klamala? Letos, nebo loni?
 >LIDŠTINY: Sexuální obtěžování na Červené planetě
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Dnes čtu povídky v kavárně Astra
 >PSÍ PŘÍHODY: Co to morduješ, vrahu?
 >EKONOMIKA: Inflační tlaky zatím na ekonomiku nepůsobí
 >SPOLEČNOST: Když ti začne harašit, vem si na to arašíd
 >POLITIKA: Thajské drogové tresty
 >NÁZOR: Morální právo v zajetí pseudo-humanistických hodnot aneb Sněhůrka a jeden trpaslík
 >HISTORIE: Dva smutné příběhy z historie
 >VESMÍR: Mise na Mars - Beagle 2, Spirit a Opportunity
 >SVĚT: Nakřáplé filipíny 2 : seznamování s realitou (doprava)
 >GLOSA: Co je problém skutečný, co je problém virtuální, tedy zdánlivý
 >PENÍZE: Bydlíš? Tedy plať!

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Historie  
 
21.1. HISTORIE: Dva smutné příběhy z historie
Petr Finger

Konce příběhů dělí několik desetiletí a deset dnů. Dva málo známé, smutné příběhy, které mají společné hrdiny - Čechy sloužící v RAF.

Příběh prvý létající hrabě

Psal se rok 1944 a bylo 14. ledna. Toho dne se na tabuli u jména S/Ldr 132. peruti (Bombay) *) objevilo zlověstné slovo missing, presumed killed. Kdo že byl velitelem 132. peruti?
Ač Čech, narodil se 1. března 1910 v Římě, ale dětství prožil v Čechách. Část období mezi válkami strávil v USA a později zde získal i americké státní občanství. V roce 1933 se oženil, v roce 1936 se manželům narodila dcera a v roce 1938 v Paříži syn. Po zahájení války, vědom si své povinnosti, se přihlásil do RAF. Jako poddůstojník absolvoval kompletní stíhací výcvik a získal nejnižší důstojnickou hodnost Pilot Officer. V bojových akcích si vedl znamenitě - oficiálně má přiznáno jedenáct vítězství - tři sestřely jisté, čtyři pravděpodobné a čtyři nepřátelské stroje poškozené. Není proto divu, že již v červenci 1943 byl vyznamenán Záslužným leteckým křížem DFC a v srpnu téhož roku byl povýšen do hodnosti Squadron Leader. Od té doby velel zmíněné 132. peruti.
Osudného 14. ledna, podle hlášení druhů, se s vážně poškozeným strojem pokoušel o návrat do Anglie. Nakonec mu však nezbylo nic jiného, než se pokusit nouzově přistát na moři. Pokus skončil nešťastně a stroj ho stáhl pod hladinu. Jeho tělo bylo později vyloveno a pohřbeno na britském válečném hřbitově v Boulogne-sur-Mer. V březnu 1944, dva měsíce po jeho zmizení, mu byl podruhé udělen Záslužný letecký kříž.
Byl to S/Ldr hrabě František Ferdinand Colloredo-Mansfeld, DFC & bar - český šlechtic.

*) Nevím, zda se jedná o chybu (nepředpokládám páně Rajlichovu), tiskařského šotka, mou neznalost či pouze shodu, resp. různá čísla perutí se stejným názvem. V tuto chvíli nemám ani čas ani možnost pátrat, ale: Od 27. dubna 1942 do 5. května 1942 (sestřelen) velel 122. peruti (Bombay) další český letec S/Ldr František Fajtl, první Čech velící anglické peruti.

Příběh druhý Pan Pilot - pilot VIP

V úvodu se vrátím někam do druhé poloviny 70. let. Cestoval jsem pražskou tramvají, bylo to snad někde na Smíchově, když mě cosi upoutalo na hovoru cestujících. Nevím, zda to bylo gesto, zvýšený hlas, intonace či pouze zdvižené obočí. Zpozorněl jsem a následující věta, kterou pronesl starší (z mého tehdejšího pohledu hodně starý) pán, mi téměř vyrazila dech. "Pánové, já jsem vozil Churchilla! Ano, byl jsem osobním pilotem ministerského předsedy Winstona Churchilla! Dokonce mi věnoval doutník! Tady to mám všechno zapsáno!" a přitom ukazoval jakýsi omšelý sešitek.
Měl jsem oči na vrch hlavy, ale do hovoru jsem neměl odvahu zasahovat, ani se na něco zeptat. A jak bych se býval byl rád zeptal. Kdo byl ten starý pán jsem nevěděl. Dnes už vím, s kým jsem měl tu čest a za čest považuji, že jsem takového člověka byť jen spatřil.
Narodil se 2. dubna 1904. Chtěl se stát letcem a stal se. V květnu 1938 byl mobilizován, ale stejně jako ostatním jednotkám, ani jemu se nepodařilo vlétnout proti nepříteli. V březnu 1939, krátce po okupaci, si ho zavolal "herr" major Grössler (dříve čs. velitel 61. zvědné letky, nyní v uniformě Luftwaffe). Nabídl mu, jako elitnímu pilotovi, aby šel sloužit Říši ve funkci instruktora Luftwaffe - stačí jen podepsat. Co se mu asi v tu chvíli honilo hlavou? Okamžitě podepsal, ale také okamžitě zmizel. Přes Polsko a Francii doráží v červnu 1940 do Anglie. Ihned se hlásí k bojové činnosti, pro vysoký věk (36 let je pro aktivního stíhače asi opravdu dost) je však odmítnut. Nastoupil u dopravního letectva, kde prožil téměř celou válku a odvedl úctyhodný kus nenápadné práce, o které se mluví jen velmi málo. Byl přidělen ke 24. spojovací peruti. Letka C, u které sloužil, měla, mimo jiné, v "popisu práce" i přepravu VIP. K jejich klientům patřili lidé jako Winston Churchill, Anthony Eden, norský korunní princ Olaf, div. gen. Sergěj Ingr, A/V/M (div. gen.) Karel Janoušek, KCB a další.
Po válce zůstává v armádě do března 1946, kdy mění vojenský stejnokroj za uniformu ČSA. Ta mu ale vydržela jen do března 1948. Nemaje ten správný kádrový profil byl vyhozen, na dlažbě, bez práce. Rozhodl se emigrovat, požádal o vystěhovalecký pas a, světe div se, dostal ho. Osud si však někdy s lidmi zle zašpásuje. Krátce před odjezdem je zatčen a odsouzen k pěti letům žaláře. Odvolal se. Odvolací soud ho odměnil dalšími sedmi lety - celkem tedy 12. Propuštěn byl v roce 1956 s podlomeným zdravím.
Na důchod neměl nositel čtrnácti válečných vyznamenání (!) právo, proto se protloukal životem jak to šlo, většinou jako pomocný dělník. Ten dělník se jmenoval František Altman. Mimo Kříže letectva (AFC) obdržel další vyznamenání udělovaná Angličany: The 1939 - 1945 Star, Atlantic Star, Air Crew Europe Star, Africa Star, Italy Star, France & Germany Star, Defence Medal a War Medal. Z českých pak Československý válečný kříž, Československou medaili Za chrabrost, Československou medaili Za zásluhy 1. st. a Pamětní medaili čs. čs. zahraniční armády (se štítky F a VB).
Pak přišel osudný čtvrtek 24. ledna 1980. Lakonická zpráva z tisku: "Na červené světlo vstoupil ve čtvrtek večer na křižovatce Leninova - Na Hadovce v Praze 6 do vozovky 75letý chodec F. A. Střet s projíždějícím autobusem nepřežil." Pod iniciálami F. A. se skrývá Pan Pilot F/Lt František Altman, AFC.

Co dodat? Takových příběhů napsal osud mnoho a podobají se jako vejce vejci. Většinou smutné. Je na nás, abychom nezapomněli. Je na nás, abychom těmto hrdinům projevovali úctu byť po smrti. Je na nás, abychom byli hrdí, že byli (také) Češi. Je i (!) na nás, aby se nezapomnělo.

Podle J. Rajlicha "Na nebi hrdého Albionu, 5. část" volně zpracoval P. Finger




Další články tohoto autora:
Petr Finger

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku